Až se jednou bude psát do historie, kdo nejvíc posílil v první fázi oligarchizace české společnosti po nástupu Andreje Babiše k moci, nebude to jeho Agrofert. Budou to miliardáři kolem skupiny J&T. Záměrně nepíšeme přímo J&T, protože by to nebylo přesné. Ona samotná je jen epicentrem, kolem nějž se v různých aliancích a konsorciích soustředí podstatně mocnější firmy.

Aliance se propojuje mezi J&T, Energetickým a průmyslovým holdingem miliardářů Daniela Křetínského a Patrika Tkáče a čínskou firmou CEFC, budující si u nás základnu pro evropskou expanzi, jejíž zájmy zde na vrcholných manažerských postech opečovávají bývalý ministr obrany a lobbista sociální demokracie Jaroslav Tvrdík a někdejší šéfka státní České pošty Marcela Hrdá. Na některé obchody se k nim ad hoc přidává PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Hlavním zájmem jsou vysoce strategické a státem regulované branže finance a energetika. A to nejen v Česku, ale po celé Evropě.

Aliance s rozsáhlými zájmy v regulovaných oborech bude velmi silným protihráčem jakékoliv vlády. Úspěch v jejím byznysu totiž v podstatné míře závisí na dobrých vztazích s politiky. A klíčoví hráči této aliance jsou přesvědčeni, že právě schopnost se s politiky bez ohledu na jakékoliv hodnoty a ideologii bavit patří k jejich podstatnému know-how. Společenství je navíc jištěno vlastními médii. Křetínský s Tkáčem ovládají bulvární deník Blesk, týdeník Reflex a kupují i ekonomický deník E15. Čínská CEFC drží poloviční podíl ve vydavatelství Jaromíra Soukupa Empresa, do nějž patří časopis Týden a televize Barrandov.

Na rozdíl od osamělého miliardářského vlka Andreje Babiše, jehož Agrofert je one man show jednoho majitele a jeho zaměstnanců, je společenství J&T-EPH-CEFC-PPF miliardářskou aliancí s velmi širokými zájmy.

V posledních dnech se rozjely důležité kroky k jejímu posílení a propojení, a to hned v několika liniích, jak ve financích, tak v energetice. CEFC je sice soukromá firma, Číňané ale ohlašování velkých investic i v privátním byznysu zpravidla spojují s oficiálními státními návštěvami. A těsně po velikonočních svátcích přijíždí do Prahy čínský prezident Si Ťin-pching.

Čtvrtá největší banka v zemi

CEFC už před rokem a půl při první návštěvě jeho českého protějšku Miloše Zemana v Číně podepsala dohodu o strategické spolupráci s J&T. Jedním z jejích základů měl být vstup Číňanů do bankovního holdingu J&T Group. K tomu bylo potřeba získat povolení regulátorů finančního trhu jak v Číně, tak ve všech zemích, kde J&T Group působí. Kromě České národní banky podléhá nový svazek mimo jiné i souhlasu Evropské centrální banky nebo ruského regulátora.

Podle původní, rok a půl staré dohody měla CEFC získat v J&T Group až třetinový podíl. Nyní tam drží 9,9 procenta. Viceprezidentka CEFC Marcela Hrdá v deníku Právo řekla, že Číňané do toho zatím do konce března investují 10 miliard korun. Začátkem března se ale objevila zpráva, že podíl CEFC v J&T Group by se měl zvýšit až na padesát procent. Z banky by se tak formálně stal čínský finanční dům. CEFC by to přišlo podle odhadů na 27 miliard korun. O obchodu ale zatím nechce nikdo oficiálně mluvit – než ho schválí všichni finanční regulátoři. V Česku je tím klíčovým finančním domem J&T Group banka J&T. Ta není klasickou masovou retailovou bankou. Zaměřuje se hlavně na bohatší klientelu.

Pár dní po této zprávě zvítězila CEFC v prvním kole soutěže na koupi české GE Money Bank, kterou prodává její majitel General Electric. Měřeno počtem klientů je to čtvrtá největší tuzemská banka s milionem zákazníků. Pro srovnání: největší Česká spořitelna jich má pět milionů. Ve srovnání bilanční sumy je GE česká šestka. Podle dostupných informací si Číňané cení GE Money Bank na 40 až 45 miliard korun. Ve druhém kole tendru už se k nim do tandemu rovnou přidá J&T Group.

Pokud by oba obchody vyšly, vznikne na bankovním trhu nový silný hráč, který bude pokrývat celé spektrum od skutečně drobného bankovnictví v GE po movitou klientelu v J&T bance. Číňani by tak investovali dalších 72 miliard korun. Dosud byly jejich ostatní investice, s výjimkou vstupu do J&T Group, spíš statusové symboly. Fotbalová Slavia, letecká společnost Travel Service, historické budovy v Praze, pivovar Lobkowicz. Toto už je výrazný nástup do českých financí.

Čínská touha po EPH

Největší zájem však mají Číňané z CEFC o energetiku. A tady nejsou jejich představy s českými miliardáři v úplném souladu. Viceprezidentka firmy Marcela Hrdá ohlásila v deníku Právo založení společného podniku CEFC Energy. Dohromady ho opět dává s lidmi kolem J&T. Detaily Hrdá nerozvedla, jen prohlásila, že „CEFC bude v novém energetickém podniku vlastnit majoritu, chystáme nové projekty a počítáme i se spoluprací s nadnárodními korporacemi v Evropě“.

Jenže hlavní otázka je, co se do společného energetického podniku vloží. Všechny energetické investice se totiž soustředí v Energetickém a průmyslovém holdingu vlastněném miliardáři Danielem Křetínským a Patrikem Tkáčem. Z EPH se během šesti let existence stal významný evropský energetický hráč. Jeho aktiva už jsou na polovině polostátního ČEZ. Před Vánocemi EPH zvítězil v tendru na Slovenské elektrárny. Ty jsou majitelem drtivé většiny elektráren v zemi. Křetínský postupně od italského Enelu získá celý jeho dvoutřetinový podíl. Třetinu hned, další po dostavění třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Mochovce. Zbývající třetinu ve Slovenských elektrárnách drží slovenská vláda.

EPH už delší dobu vlastní 49 procent ve Slovenském plynárenském podniku. Přestože to není podíl většinový, zaručuje mu manažerskou kontrolu firmy. Většinu, ovšem bez práva podnik řídit, má slovenský stát. EPH patří klíčové plynovody, které přivádějí ruský plyn do Evropy. A je jediným distributorem plynu do firem a domácností na celém Slovensku. K tomu je potřeba připočíst zásobníky plynu na Slovensku i Česku. Nafta Gbely, kterou též EPH ovládá, provozuje i byznys s ropou.

Je to taková koncentrace moci v energetice, jako kdyby jediná firma v Česku ovládala ČEZ, Transgas, který dnes patří německému RWE, plus značnou část distributorů plynu a elektřiny do domácností. A to ještě připočtěte zásobníky a část ropného byznysu. Když si uvědomíme, jak obrovský vliv měl jen samotný ČEZ (v domácích poměrech polovina toho, co má EPH ve slovenské energetice) na domácí politiku a jak obrovský zájem mají politici o moc nad ním, je na první pohled zřejmé, že Daniel Křetínský je jedním z hlavních mocenských hráčů v Bratislavě. Zvlášť když je jeho partnerem jak ve Slovenských elektrárnách, tak v plynařském SPP stát. Křetínského EPH je po nákupu Slovenských elektráren v zemi vůbec nejvlivnější podnikatelskou skupinou. Vlivnější než samotná J&T.

Ambiciózní expanze pokračuje nákupem uhelných elektráren ve Velké Británii a Itálii. EPH využívá unikátní příležitosti, kterou nabídl útěk velkých evropských energetických hráčů od klasických zdrojů. Když sledují politických tlak na čím dál větší podíl obnovitelných zdrojů, klasiku v podobě uhlí odepisují a zbavují se jí za velmi nízké ceny.

Křetínský staví svůj EPH na opačné filozofii. Je přesvědčen, že jako záloha budou klasické zdroje stále potřeba. Slunci a větru se nedá poručit. Skladování energií je velmi omezené. S technologiemi, které by to dokázaly, zatím nikdo nepřišel. Celá evropská politika stojí na víře, že jednou se je podaří vyvinout. Do té doby ale bude stále potřeba nějaká záloha pro chvíle, kdy zrovna nesvítí nebo nefouká. A tou může být jen plyn, uhlí, nebo jádro (to už ale Němci zakázali). Trh ještě výrazně komplikují velmi nízké ceny elektřiny. Ty táhne dolů levný plyn a ropa. Rodiny ani firmy to však na účtech moc nepoznají, protože jim je zvedají právě povinné příplatky za obnovitelné zdroje. V této chvíli je proto velmi těžké plánovat v energetice jakékoliv nové investice. A podstatně to urychlilo tempo, jímž se velké evropské energetiky klasických zdrojů zbavují.

Odkud přijdou desítky miliard

Po italském Enelu nebo Britech je dalším, kdo vyprodává, švédský Vattenfall. Nabízí hnědouhelné doly a tepelné elektrárny ve východním Německu. EPH má opět zájem a závaznou nabídku tentokrát podal spolu s Kellnerovým PPF. Jejich soupeřem v soutěži je další český miliardář Pavel Tykač, který vlastní uhelnou skupinu Czech Coal. Původně měl zájem i ČEZ, ale nakonec nabídku nepodal. Podobně jako předtím vycouval z koupě Slovenských elektráren s vysvětlením, že je to příliš velké politické riziko.

Obchod s Vattenfallem nebude vůbec jednoduchý a přesně na takové transakce se Daniel Křetínský specializuje. Hodnota prodávaných německých elektráren je při současné energetické politice Berlína a nízkých cenách elektřiny záporná. Švédové si za ně ale podle odhadů německého deníku Handelsblatt představovali získat kolem 3,5 miliard eur (asi 95 miliard korun). V prosinci už byly odhady o miliardu eur nižší. Deník Wall Street Journal ale teď přinesl zprávu, že investoři žádají, aby Vattenfall ještě před prodejem do dolů nalil dvě miliardy eur (54 miliard korun). „Nabídka EPH je postavena na přesvědčení, že hnědé uhlí bude i nadále hrát důležitou roli, a to jako překlenovací technologie. Jsme si plně vědomi, v jaké ekonomické situaci se nacházejí hnědouhelná aktiva Vattenfallu, včetně toho, že v nadcházejících letech, pokud se ceny elektřiny podstatně nezotaví, nebude společnost schopna vytvářet žádné dividendy a spíše generovat negativní cash flow,“ říká Daniel Křetínský.

Je to riziková investice, na niž budou na začátku potřeba nejspíš desítky miliard, přičemž je velmi nejisté, kdy se začnou vracet. Dravá EPH už je dnes jednou z nejvíce zadlužených energetických skupin v Evropě. Daniel Křetínský a Patrik Tkáč proto začali přemýšlet, jak ji posílit. Buď do ní přivést strategického investora, nebo nabídnout část akcí na burze. Ze svého Energetického průmyslového holdingu chtějí do nové EP Infrastructure vyvést infrastrukturní projekty, tedy plynovody nebo distributory elektřiny, a nabídnout v ní podíl investorům. Ale ne ledajakým. Zájemce o investování s Křetínským musí přinést nejen peníze, ale i vysokou reputaci ideálně anglosaské provenience se špičkovým ratingem, která otevře cestu k dalším levným penězům. Číňané z CEFC se nabízeli. Křetínský však dal najevo, že si pro své energetické perly představuje spíš partnera anglosaského typu, s dobrým přístupem na finanční trh.

Je proto možné, že při vyčlenění části EPH do EP Intrastructure zůstanou ostatní energetické investice (třeba ty, u nichž je vyšší riziko, jako jsou právě německé doly do Vattenfallu) připravené pro společný podnik s čínskou CEFC. Křetínský se totiž podobně jako o uhelnou energetiku Vattenfallu v Německu zajímá i o elektrárny a teplárny v Polsku, které se chystá prodávat ze stejných ústupových důvodů jako všechny další velké evropské skupiny francouzská Electicité de France.

Další firmou, která Číňany z CEFC, zaměřující se ve světě hlavně na energetiku a petrochemii, zajímá, je petrochemický holding Unipetrol. Ten ze dvou třetin ovládá polský státní PKN Orlen a 27 procent v něm má právě J&T. Levná ropa má na petrochemii úplně opačný vliv než na energetiku. Unipetrol, který se dlouho potácel ve ztrátách, nyní zažívá rekordní zisky. Loni vydělal přes sedm miliard korun. J&T a PPF se už od loňska snaží Unipetrol od Poláků koupit. Nová konzervativní vláda ve Varšavě s Orlenem počítá do svého nového ropného šampiona. A v této chvíli není jasné, jestli jí do něj zapadá i český Unipetrol, nebo se ho naopak bude snažit za velmi výhodnou cenu prodat. S rekordními zisky je na prodej ideální čas. A nabídka J&T a PPF leží stále na stole. Dá se ale čekat, že v této konstelaci by nebyla jediná.

Nic zatím není hotové. Kdyby se ale alespoň část z těchto obchodů dotáhla do konce, stane se z Číňanů z CEFC jeden z nejvlivnějších ekonomických hráčů v nejcitlivějším regulovaném byznysu.