Přelomové obstrukce Sládkových republikánů v 90. letech, stovky pozměňovacích návrhů k jedinému zákonu v roce 2002, zdržování vládních předloh poslanci ODS před čtyřmi lety nebo noční a víkendový maraton jednání vymyšlený sociálními demokraty v roce 2011 kvůli vládnímu balíčku reformních zákonů. Obstrukce využívají opoziční poslanci jako poslední hráz proti přijetí zásadních norem vlády. Ty opravdu velké maximálně jednou dvakrát za volební období. Nejde ale o novinku. Bouřlivé debaty plné nesmyslných projevů, zdržování a občas i demolování nábytku používali čeští poslanci už za Rakouska-Uherska.

„Nehlasovalo se již. Již poslední slova předsedova zanikla ve hluku na českých lavicích. Ten stupňován byl k protestu, jakého nebylo slyšeno v prostorách vídeňského parlamentu. To byla produkce, na kterou bude Vídeň dlouho pamatovati… Jako na povel boucháno na pulty, čím kdo mohl… Tlouklo se tím, co bylo nejblíže: rukama, pulty, knihami, zásuvkami… Poslanec Doležal vytrhl prkno z psacího stolu a na tříšť jím mlátí. Jsou to rány jako na kovadlinu. Budova se třese,“ popisovaly Národní listy v sobotu 9. června 1900 páteční dění ve vídeňském parlamentu.

V tu dobu už byli ve Vídni čeští poslanci svou schopností naprosto paralyzovat jednání Říšské rady dobře známí. Protože nebylo výjimkou, že do sněmovny přinesli i činely, zlidovělo pro tyto obstrukce označení „česká muzika“.

První české obstrukce přitom byly o poznání klidnější. V šedesátých letech 19. století poslanci znemožňovali jednání Říšské rady tím, že do ní vůbec nechodili. Sněmovna tak nebyla usnášeníschopná. Dramatické obstrukce, kdy vzduchem létaly kalamáře a poslanci četli sáhodlouhé projevy, začaly v roce 1893 v zemském sněmu. O čtyři roky později už se stejná praxe objevila i ve Vídni.

Čeští poslanci tehdy dělali vše pro to, aby řečníkovi zcela znemožnili mluvit. A když se pokoušel hovořit alespoň ke stenografům, aby jeho řeč mohli zaznamenat, házeli po nich papírové koule. Parlamentní institut má v archivu v pozůstalosti jednoho z tehdejších poslanců kus sněmovní lavice, na níž je napsáno: „Toto je můj parlamentní nástroj.“ Jde o kus dřeva, kterým se tlouklo o lavici.

Kvůli vlekoucímu se česko-německému sporu a nekonečným obstrukcím německých poslanců se dokonce přesně před 101 lety rozhodla vídeňská vláda k zásahu a takzvanými anenskými patenty zrušila 26. července 1913 český zemský sněm. Ten se již poté nikdy nesešel. To bylo obecně vnímáno jako příklon k absolutismu a i německé noviny tehdy přicházely s titulky mluvícími o kroku do tmy.

Strach z obstrukcí provázel vznik Československa

„Ta historická zkušenost s obstrukcí vedla hned v letech 1918 a 1919 k tomu, že se česká politická reprezentace snažila schválit ústavu ještě předtím, než vůbec proběhly první volby. Protože měla strach, že v momentě, kdy parlament zasedne na základě výsledků standardních voleb, tak už by mohl být paralyzován obstrukcemi a ústava by vůbec nemusela být přijata. To byla praktická zkušenost z dob monarchie,“ připomíná, jak ovlivnil strach z obstrukcí politiky při zrodu československého státu, historik z Parlamentního institutu Petr Valenta.

Zřejmě právě i kvůli historickým zkušenostem byl v tomto ohledu politický život za první republiky klidnější. Samozřejmě k tomu přispěla i skutečnost, že za monarchie se daleko více řešilo národnostní téma, kdežto v republice hrála prim otázka vztahu parlamentu a vlády. I za první republiky se ale poslanci často nazývali tu fašisty, tu sociál fašisty a kvůli svým výrokům byli mnohdy třeba i na několik dní vykázáni ze schůze. Silné byly třeba obstrukce německých poslanců po vzniku samostatného československého státu.

Útlum a téměř úplné vymizení zdržovacích praktik přinesl z logiky věci komunismus. Oživení obstrukcí tak přišlo až po revoluci.

Hodiny zmaru, mluví sládkovci

Po listopadu 1989 si poslanci na možnost vést dlouhé debaty, zdržovat a taktizovat nějaký čas zvykali. První příklad výraznější obstrukce v našich novodobých dějinách tak přišel až v roce 1997, kdy republikáni Miroslava Sládka dělali vše pro to, aby zablokovali projednávání česko-německé deklarace. Tehdy přišli s věcí, na niž nebylo české publikum zvyklé. Přitom ale jen oprášili sto let starou praxi z Rakouska-Uherska: přednášení hodinových projevů, které třeba ani nejsou k věci, ale dokážou paralyzovat jednání sněmovny. Legendární řečnění republikána Josefa Krejsy, který si při projednávání zákona o odpadech vzal slovo hned na šest hodin, tak bylo před čtrnácti lety jen vyvrcholením znovuobjeveného.

Další z podob zdržovacích taktik objevili poslanci v dubnu 2002. Tehdy zástupci levice vznesli více než tři sta pozměňovacích návrhů k jedinému zákonu o státních maturitách. Zřejmě nejdelší sérii obstrukcí za sebou mají poslanci ODS. Ti od ledna do dubna 2010 dlouhými projevy zdržovali projednávání zákonů, které by podle nich neúměrně zatížily státní rozpočet. Šlo například o zrušení poplatků u lékaře nebo proplácení prvních tří dnů nemocenské.

„Sládkovské obstrukce, které zahájila ODS před několika týdny, v zásadě zastavily chod Poslanecké sněmovny. Jsou jakýmsi svérázným příspěvkem ODS ke zhoršení politické kultury v naší zemi,“ komentoval to tehdejší místopředseda ČSSD a dnešní premiér Bohuslav Sobotka.

Odpověď na reformy? Poezie od Chalíla Džibrána

Na svá slova Sobotka zapomněl poměrně brzy. O rok a půl později už pod jeho taktovkou sociální demokracie jako opoziční strana vytáhla na tehdejší pravicovou vládu obstrukce, které svou intenzitou předčily všechny ostatní. Šest dní se jednalo o balíčku čtrnácti reformních zákonů. Poslanci poprvé v historii seděli ve svých lavicích přes celou noc i o víkendu. Koalice nakonec balík zákonů protlačila až v neděli.

„My jsme věděli, že ty obstrukce budou brutální. Opozice tehdy vyvinula nevídaný tlak, celonoční jednání, nonstop debatu. Po fyzické stránce to bylo nesmírně vyčerpávající,“ vzpomíná pro Týdeník ECHO poslankyně a tehdejší šéfka sněmovny Miroslava Němcová z ODS. Připomíná, že mnozí opoziční poslanci tehdy zcela rezignovali na snahu mluvit k věci.

Například poslankyně ČSSD Vlasta Bohdalová poslance obohatila o poslech úryvku z knihy Prorok libanonského filozofa a básníka Chalíla Džibrána. „Můžete utlumit buben a povolit struny lyry. Kdo však může přikázat skřivanu, aby nezpíval?“ recitovala.

Jedním z hlavních tvůrců strategie obstrukcí byl tehdejší šéf poslanců ČSSD Jeroným Tejc. Ten prozrazuje, s jakou taktikou strana do zdržování šla: „My jsme měli složitější situaci v tom, že jsme nemohli zabránit projednávání do večera nebo v noci. Nejednalo se totiž o normách ve třetím čtení, ale o zákonech vrácených Senátem. Proto naše strategie byla vedena jasným cílem – unavit vládní koalici. Byli jsme rozděleni na třetiny, které se pravidelně střídaly. A i když tam byly extrémní případy kolegů, kteří úplně netrefili téma, snažili jsme se v naprosté většině mluvit k projednávaným zákonům.“

O rok později přistoupili socialisté k obstrukcím znovu. Tentokrát kvůli církevním restitucím. Také o nich se hlasovalo dlouho, opakovaně a do noci. Intenzity předchozího zdržování obstrukce tentokrát nedosáhly.

„Služební zákon? Opozice může zdržovat měsíc dva“

Zatím poslední vlna obstrukcí, kterou opozice avizuje už několik týdnů, dorazila do sněmovny nyní. ODS a TOP 09 nechtějí nechat projít služební zákon, klidně o něm prý budou debatovat až do konce volebního období. K normě, jejíž přijetí chce po Česku i Evropská komise, mají čtyři změny. A dokud koalice alespoň některým požadavkům nevyhoví, chtějí se poslanci obou stran scházet ve sněmovně každou středu a pátek dopoledne.

Opozici hraje do karet, že je služební zákon už ve třetím čtení. A v této fázi legislativního procesu se může jednat právě jen ve středu a pátek do 14 hodin. Pokud se tedy strany nedohodnou jinak. A právě tuto dohodu ODS a TOP 09 odmítají.

„Každý z nás má připraveno vystoupení, které rozebírá ten zákon. Ale dojít může i na čtení z knih, pokud nám koalice omezí možnost vystoupení a bude prostor jen pro poslance s přednostním právem. My prostě budeme chtít zabránit přijetí tohoto nesmyslného zákona stůj co stůj,“ avizuje Němcová (ODS).

Koalice skutečně počítá s tím, že by debatu nějakým způsobem omezit mohla. Pravděpodobně by každému poslanci dala možnost vystoupit maximálně dvakrát, vždy po deseti minutách. A pokud se obstrukce budou dál protahovat kvůli opozičním poslancům s přednostním právem, jsou členové koalice připraveni zakročit i jinak.

„Je možné využít obstrukci na několik týdnů. Pokud by trvala více než měsíc nebo dva, pak si myslím, že je legitimním nástrojem znemožnit tuto obstrukci hlasováním ve sněmovně. Že se bude hlasovat o zákonu. O to by byl určitě spor a asi by se to dostalo k Ústavnímu soudu, ale jsem přesvědčený, že pak by dal za pravdu koalici. V opačném případě by mohla být sněmovna blokována kdykoliv,“ říká Tejc.

Opozice teď čeká na příští týden, kdy se z dovolené vrátí místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, zřejmě nejlepší rétor současné sněmovny.