Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

Proslulou báseň renesančního poety Johna Donna použil pro titulek svého románu třeba Ernest Hemingway a překvapivě se dá vytěžit i pro dnešek v České republice. Předem je jasné, že zavedením povinnosti účtovat na pokladnách EET se zlikviduje řada malých řemeslných provozoven, obchodů, a nejdříve ze všeho hospod. Člověk s jistou škodolibostí, nebo dokonce morbidním uspokojením čeká, koho asi tento los potká. Někteří přemoudřele vykládají, že poctivého živnostníka přece povinné pokladny nepostihnou. Hloupé je, když EET najednou zasáhne jeho samého.

Předposlední den v říjnu to zjistili štamgasti i občasní návštěvníci vyhlášené hospody Na Spojce, která desetiletí vaří obědy a točí pivo v českobudějovické čtvrti Rožnov. Hospodský Evžen jim náhle oznámil, že hospodu zavírá. Od tohoto týdne už nemá cenu na Spojku chodit, místní si musí vybrat jinou hospodu. Pro mnohé to bylo jako blesk z čistého nebe. Evžen neříká, že to je kvůli EET, každý to ale tak chápe. Evžen není nejmladší, zdraví také není nejlepší, on i jeho personál mohou požádat o nějaký druh důchodu. A určitě nemá náladu, aby ve svém věku žádal na úřadech o tzv. autentizaci, kupoval za patnáct tisíc pokladnu, učil se ji používat a ještě platil nejméně pětistovku měsíčně za připojení na Finanční správu. Nemá zapotřebí dělat ze sebe ještě teď hlupáka.

Legenda o nejlepší hospodě

Každého se dotkne, když přijde o určitý úsek své minulosti. Nepříjemný šok třeba zažije, když hledá dům, kde prožil část mládí, a místo celé ulice najde jediný ošklivý panelák. Stejný otřes teď zasáhl hosty ze Spojky. Hospoda pro ně byla veřejným prostorem, který zachovával rysy jejich soukromí, při každé návštěvě ožila jejich společná minulost. Každý tušil, že Evžen jednou hospodu zavře, a předem byl smířen, že to bude v nejbližších letech. Když však došlo k likvidaci hospody fakticky z rozhodnutí úřadu, bylo to jako vpád cizího studeného světa do prostředí zavedených a desítky let udržovaných sousedských vztahů. Evžen nedostal čas důstojně se rozloučit ani rozvážit, jestli přece jen svou hospodu někomu nepředá.

Spojka byla ke všemu jednou z nejlepších hospod ve městě, přesněji patřila ke dvěma nebo třem lokálům, které si zachovaly starodávný charakter, který byl stejný jako někdy před válkou. Ostatní tradiční hospody jsou zrušeny, přestavěny nebo se v nich tak často měnili nájemci, že úplně ztratily charakter. Normálně se dá snadno poznat, že hospoda je před zavřením. Personál je nedůtklivý, sortiment se omezuje, tradiční hosté pomalu mizí, objevují se podivné existence z okraje společnosti. Jenže Evžen byl jako hospodský génius, který i s ubývajícími silami dokázal suverénně řídit provoz, udržet tradiční hosty a ještě do zdejší komunity zařadit nové. Jako jeden ze čtyř nebo pěti hospodských v Českých Budějovicích stále trval na tom, že bude točit Samson z pár set metrů vzdáleného pivovaru, který jinde neobstál v konkurenci laciných desítek od výrobců z celé republiky. Také tím připomínal, že na Samsonu vyrůstali všichni zdejší pivaři.

Co dobrého to přinese

Jde pochybovat, že EET zavedené po chorvatském vzoru zlepší výběr daní. Přes usilovnou propagandu úřadů a IT firem už nepůjde změnit statistika, že se výběr DPH v Chorvatsku po této reformě snížil. Naopak není pochyb, že se o miliardy zvýší obrat IT firem, ať už mají české, německé, nebo chorvatské vlastníky. Kam ale teď jít na pivo v Rožnově?

Dnes není problém zabrousit do irského pubu, bavorských biergartenů nebo třeba některé z nespočetných pivnic Bruselu. Zpravidla jde o nezapomenutelné zážitky. Bohužel, navždy ztracenou minulost uloženou ve zdech hospody Na Spojce v nich nikdo nenajde.