Zeman si veřejně srpen 68 nepřipomněl, u rozhlasu vicekancléř
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Hned vzápětí na otázku serveru ECHO24, zda prezident Zeman vzdá poctu památce padlých při nějaké jiné příležitosti, odpověděl jeho mluvčí až za necelou půlhodinu, že nikoliv. „Pan prezident dává přednost tiché vzpomínce. 21. srpen měl pro něj těžké důsledky. Třikrát byl za normalizace komunisty kvůli svobodným politickým postojům vyhozen z práce. Naposledy těsně před listopadem 1989,“ uvedl Ovčáček. Na závěr podotkl, že je smutné, že výročí okupace zneužívá ve volební kampani TOP 09. Tato strana v neděli uspořádá na Václavském náměstí pietní setkání.
Sám Ovčáček na svém Facebooku vyzval občany, aby na 15. březen 1939 ani 21. srpen 1968 nezapomněli. Současně zde sdílel projev prezidenta Zemana z roku 2013, v němž prohlásil, že 21. srpen 1968 byl zrada elit. Zrady se podle Zemana dopustili ti, kteří byli veřejností idealizováni – jmenovitě tehdejší první tajemník KSČ Alexander Dubček, prezident Ludvík Svoboda nebo předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský. „My jsme v srpnu 1968, před tím i potom, hrdiny potřebovali, my jsme si je idealizovali a nakonec, a já vím, že jsou to velmi tvrdá slova, se z hrdinů stali zbabělci,“ řekl ve svém projevu prezident.
Promluvil Herman, Dienstbier i Schwarzenberg
Poctu padlým před budovou Českého rozhlasu uctili dnes ministři Jiří Dienstbier a Daniel Herman, místopředsedkyně Senátu Miluše Horská a za sněmovnu Karel Schwarzenberg. Ten sklidil během svého projevu potlesk několika desítek přihlížejících, když prohlásil, že není třeba jen připomínat padlé hrdiny, ale že za svobodu slova je potřeba bojovat v každé době. Velké peníze a stranické knížky jsou podle něj pro svobodu slova stejně nebezpečné jako děla tanků.
Schwarzenberg připomněl, že jen u budovy rozhlasu zemřelo 17 lidí. „Padli i další, po celém Československu, ale pak jsme se jenom reptajíc vzdali normalizaci, která zde trvala 20 let. Proto jsem poněkud nedůvěřivý, když pouze klademe věnce, klaníme se hrdinům minulosti a nevidíme ohrožení před námi. Za svobodu slova se musí vždy vždy bojovat,“ řekl a dodal, že úkolem novinářů je, aby byli zodpovědní, ale rázní. „Ale úkol nás občanů je, abychom svobodu slova, abychom novináře a jejich svobodu, ať je to ve veřejnoprávních nebo soukromých médiích, opravdu bránili,“ dodal.
Ministr pro lidská práva Jiří Dientsbier zmínil, že okupace Československa byla prvním projevem doktríny sovětského vůdce Leonida Brežněva, jíž Sovětský svaz tehdy řídil svou zahraniční politiku a vyhrazoval si právo zasahovat v zemích východního bloku, pokud by podle něj hrozilo, že se tato země odvrátí od socialismu. Demokratické ideje a teze, že státy mají dodržovat politiku ochrany lidských práv a všichni občané se mají podílet na formování osudů svých zemí, se podle něj v Československu naplnily po roce 1989 symbolickým návratem do Evropy a významným krokem v tomto symbolickém návratu byl vstup do Evropské unie.
Politiku omezené suverenity ale podle něj do jisté míry uplatňuje dnešní Rusko. „Vidíme to na Ukrajině nebo ve vztahu ke Gruzii a jsme na určitém přelomu. Jestli dále půjdeme cestou plné suverenity, spolupráce mezi jednotlivými zeměmi, nebo jestli opět převáží politika sfér vlivu (...). Myslím, že na invazi z roku 1968 je vidět, co je výhodnější pro země, jako je Česká republika – je to cesta spolupráce v rámci Evropy,“ řekl.
Vojska pěti zemí Varšavské smlouvy překročila státní hranice v noci z 20. na 21. srpna. Násilně tím skončil pokus o reformu tehdejšího socialistického Československa. Do konce roku 1968 si invaze vyžádala 108 mrtvých, asi 500 těžce a další stovky lehce zraněných lidí. Jména lidí usmrcených při okupaci budou přečtena při odpolední vzpomínkové akci na Václavském náměstí. Další desítky tisíc lidí ale bylo následně postiženo ztrátou svého zaměstnání a jejich dětem bylo znemožněno studovat.