Čím víc se v minulosti ztrácí, a tím někdy i relativizuje listopad 1989, tím větší smůlu má i Amerika. Nový americký velvyslanec v Česku Andrew Schapiro na úvod své nedávné pražské přednášky řekl: „Budu mluvit o americkém idealismu.“ Hovořil pak o tom, že bojem proti fašismu a komunismu sledovaly Spojené státy nejen geopolitické, ale i morální cíle. „Dnes je módní se na americký idealismus dívat s cynismem,“ poznamenal.

Po velvyslanci vystoupil v diskusi vedoucí katedry amerických studií na pražské fakultě sociálních věd Kryštof Kozák a zmíněných „cyniků“ se zastal. Mladí lidé, kteří už nepamatují komunismus, natož druhou světovou válku, si podle amerikanisty postoj ke Spojeným státům vytvářejí podle jiných příběhů. Ameriku hodnotí podle zpráv z posledních deseti patnácti let. Podle sporné invaze do Iráku, podle mučení zajatců v Abú Ghrajbu či podle aféry kolem sledování komunikace milionů lidí, kterou rozvířil dezertér ze CIA Edward Snowden. Znamená to ale, že dnešní mládež podlehla antiamerikanismu?

Kolik dolarů stojí ošetření lokte

„Když se řekne USA, vidím především obrovský kontrast. Na jedné straně zemi svobod, která však v jiných státech praktikuje rozvrat stabilních režimů, které měly podporu tamních lidí. Třeba v Sýrii,“ říká čtyřiadvacetiletý Jakub Rybníček z Jablonce nad Nisou. Vystudoval politologii, nyní se živí jako nákupčí v dopravní firmě a mezi známými má nálepku „antiamerikanisty“. Zastupuje postoj tisíců Čechů narozených po roce 1989. Třeba rozvrat na Ukrajině je podle něj také dílem Spojených států. Přímé důkazy o tom nemá, ale na internetu prý sleduje více médií a udělá si pak vlastní názor.

„Sleduji CNN, BBC, ale i Hlas Ruska a říkám si, že pravda bude někde uprostřed,“ vysvětluje. Je pozoruhodné, že vystudovaný politolog dává stejnou váhu nástroji státní ruské propagandy jako veřejnoprávnímu britskému médiu. „V osmnácti jsem byl téměř nekritickým obdivovatelem Ameriky, ale na vysoké škole jsem se naučil dívat se na věci kritičtěji,“ dodává Rybníček.

Ne, naši studenti trička s portrétem Che Guevary jako na mnoha jiných západních univerzitách nenosí, ujišťuje vedoucí katedry amerických studií Kryštof Kozák. „Roli Spojených států ve světě ale vnímají skutečně jinak, než jsme ji vnímali my, a zajímají je jiné věci,“ říká v rozhovoru pro Týdeník ECHO. Nedávno mu prý na seminář studenti přinesli třeba film Třicet minut po půlnoci. Nechtěli ale diskutovat o úspěchu americké tajné služby při vypátrání Usámy bin Ládina, nýbrž o eticky problematickém mučení zajatců, které k získání zásadních informací vedlo.

Když Kozák v 90. letech amerikanistiku sám studoval, odrážela podle něj témata bakalářských či diplomových prací, jež si studenti vybírali, ještě jakýsi obdiv k americkému politickému systému či bez větší kritičnosti reflektovala zahraniční politiku Washingtonu. „Tehdy se ještě spousta lidí ztotožňovala s antikomunismem a USA v tom byly garantem,“ vzpomíná.

Připouští, že ve škole je stále početná skupina „libertariánů“, které i nadále přitahují pozitivní stránky Ameriky, například svoboda projevu. Mezi studenty jsou ale víc sexy jiná témata: třeba kritika amerického vězeňství, v nichž si autoři všímají, že v USA je dnes nejvíce vězňů na obyvatele na světě a v celách končí především zástupci etnických menšin. V jiných pracích se kriticky rozebírá americké školství, kde po desetiletích snah o potlačení rasové segregace se trend začíná zastavovat, či dokonce obracet a rasově smíšených tříd je méně než před lety. „Další student nedávno psal o špatně fungující zdravotní reformě a rozebral, kdo všechno vydělává na tom, že ošetření naraženého lokte stojí tisíc dolarů,“ doplňuje Kozák. Podle něj jde o přirozený vývoj postojů evropských studentů projevující se „kritikou konzumní společnosti a kapitalistických struktur“.

Pád začal za Clintona

Ve srovnání průzkumů obliby jednotlivých států, které od roku 1991 pravidelně provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), Spojené státy zaznamenaly ve skupině jedenácti vybraných a pro Čechy relevantních zemí za 23 let největší propad v popularitě (o osm procentních bodů, zatímco třeba Rusko si polepšilo o jeden a Německo o pět bodů; nejvíc získalo Slovensko – rekordních 37 bodů). Největší pád „akcií“ USA, o 21 bodů, se ale kupodivu nekonal po nástupu neoblíbeného George Bushe mladšího, nýbrž mezi lety 1995 a 1999, v době vlády Billa Clintona. K předchozí vysoké popularitě USA v polovině 90. let, kdy k nim sympatie vyjádřily rekordní tři čtvrtiny Čechů, zřejmě přispěla tehdejší návštěva Clintona v Praze. Poté se dostavily vážné ekonomické problémy a „blbou náladu“ mnohých odnesl v průzkumech kdekdo, nejen Amerika.

Pozoruhodné je, že po nástupu Bushe jr. v roce 2001, ale i po jeho invazi do Iráku z roku 2003 obliba USA jako země mezi Čechy zase mírně stoupá. Horší je to ovšem s pohledem na americkou zahraniční politiku. Postoj Čechů k ní začalo CVVM zkoumat v roce 2003 a právě v roce invaze do Iráku se k roli Ameriky vymezili lidé nejkritičtěji (jen 21 procent kladně, 62 záporně). Obrat začal v roce 2009, po zvolení Baracka Obamy. Podle posledního výzkumu z předloňska hodnotí kroky USA ve světě 41 procent Čechů pozitivně a jen čtvrtina negativně.

To možná není až tak překvapivé. Vzhledem k výše zmíněným informacím o kritickém postoji mladých k dnešním Spojeným státům zaujmou spíše data vztažená k věku respondentů. „Z dat vyplývá, že s klesajícím věkem se hodnocení zahraniční politiky USA zlepšuje, nikoli naopak. V posledním výzkumu z roku 2012 se rozdíly mezi věkovými kategoriemi pohybovaly na samé hraně statistické významnosti, dříve byly výraznější,“ říká zpracovatel výzkumů Jan Červenka z CVVM. Kritické hlasy jsou podle něj nejvíc slyšet mezi vysokoškolskými studenty, a to spíše těmi, kteří studují sociální vědy. „A to není reprezentativní vzorek mladší generace,“ upozorňuje Červenka.

Americké profesory zajímají problémy

Amerikanista Kryštof Kozák své studenty hájí. „Snažíme se u nich propagovat kritické myšlení, a proto jdou víc do hloubky.“ Podle něj své názory studenti navíc nečerpají od zahraničních „nepřátel“ Ameriky, ale přímo od amerických kapacit. „Američtí profesoři, zvláště v sociálních vědách, jsou kritičtí ke své zemi a z podstaty věci je nejvíc zajímají problémy.“

To, že největšími českými experty na Ameriku budou zároveň možná největší znalci jejích slabých stránek, by ale nemělo pohled Čechů na USA v budoucnu zásadně poškodit. Spíše naopak. „Když vidíte, že tato země (USA) reflektuje a zkoumá, co se stalo, například ve zmiňovaném Abú Ghrajbu, můžete se na to podívat dvěma způsoby. Buď si říct, jak je ta země hrozná, anebo vidět, že se problémům dívá zpříma do očí,“ řekl s jistým patosem, který má v popisu práce, ale celkem trefně americký velvyslanec Schapiro.

Češi jsou v éře svých lehce proruských prezidentů vůči americkému patosu – ale i sílící kremelské propagandě – spíše imunní. USA se už více let na žebříčku oblíbenosti nacházejí zhruba uprostřed, mezi Slovenskem a Čínou, pořád ještě o výrazný kus před Ruskem.