Při volbách se bude víc než jindy rozhodovat o budoucím charakteru českého státu. Týká se to i soudů, státních zastupitelství a policie. Justice se stává stále častěji terčem kritiky, nemluvě o tom, že se ji některé strany a hnutí pokoušejí ovládnout. Jak udržet demokracii a právní stát alespoň na stávající úrovni, vysvětluje v rozhovoru pro Týdeník Echo exministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS.

Justice je v krizi?

Krizí neprochází, spíše někteří politici mají ve zvyku neustále hovořit o krizích, které obvykle neexistují, ale oni je přicházejí řešit. Po čtyřech letech zjistíme, že proti těmto neexistujícím krizím bojovali jako Don Quijote, ale jinak neudělali nic.

O problémech s justicí se přesto mluví čím dál víc, od případů Čunek a Bárta přes pád Nečasovy vlády až k současným skandálům, kam patří především úniky informací. Není s tím třeba něco dělat?

Pokud jde o současný stav justice, musím vyjít z toho, co se dělo po roce 1989. Základní očekávání bylo, aby soudci, tehdejší prokurátoři a policisté neposlouchali při výkonu nějakou stranu nebo sekretariáty. Tento úkol splněn byl. Problém, který určitě existuje, je spíš ten, že ti, kdo v justici pracují, neumějí úplně uchopit svou pozici. Jsou nezávislí na ostatních držitelích státní moci, ale ta nezávislost neznamená, že mohou činit cokoliv a že je nemusí vůbec zajímat, co se děje okolo. Problémy bych viděl zejména ve státním zastupitelství. Zásah na Úřadu vlády před čtyřmi lety byla polovojenská akce, kdy došlo k obsazení některých vládních budov, a pokud po čtyřech letech není v této věci jediné pravomocné rozhodnutí, lze konstatovat, že odpovědní státní zástupci vůbec nepochopili rámec, v němž se mohou a nemají pohybovat. Druhá tragédie je, že se tito státní zástupci hodí stávající vládě, která žádnou osobní odpovědnost za přehmaty z roku 2013 nevyvozuje. Ti lidé jsou dál ve funkcích a můžeme pouze očekávat, co dalšího špatného je napadne. Není to nic osobního, ale když neumějí zacházet se státní mocí, neměli by žádnou mít.

Vaše výtky vycházejí jen ze zkušenosti roku 2013, anebo se nedostatky projevují i jinde?

Tehdy to bylo nejvíc vidět. Teď je nápadné, jak některé orgány činné v trestním řízení cíleně zásobují média různými informacemi ze spisů. To je další ukázka, co přesně nemají dělat a proč tam nemají být ani vteřinu. Viděl jsem to ve vyšetřovací komisi k reorganizaci policie. Při reorganizaci utíkaly některé informace ze spisů do Lidových novin nebo na iDNES, které jsou ve vlastnictví Andreje Babiše, což je o to horší. Mohly pocházet jen od orgánů činných v trestním řízení, nikdo jiný k nim neměl přístup. Je tragédie, že se to stalo, popsalo a nemělo to vůbec žádné důsledky.

Chcete říci, že při takových selháních není justice v krizi?

O krizi bych nehovořil. Jde o to, co se předvádí v této vládě. Bojují spolu naprosto nevybíravými prostředky ministr vnitra a ministr spravedlnosti, kteří zároveň zpochybňují činnost orgánů, za něž odpovídají. Jak mají lidé věřit orgánům v trestním řízení, když o nich ministři Chovanec a Pelikán hovoří jako o zločineckých strukturách anebo o strukturách, které jsou použitelné v politickém boji?

Kritizujete představitele státního zastupitelství, kteří nastoupili po jmenování nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Příchod jeho i dalších po roce 2011 byl spojován s tažením proti korupci. Nakonec ale samotné státní zastupitelství jenom poškodili?

To bych neřekl. Není úplně pravdou, že se tam noví lidé dostali až po nástupu Pavla Zemana. To se týká Lenky Bradáčové, kterou bych chtěl vyzdvihnout jako příklad, jak to fungovat má. Jiná věc je olomoucké státní zastupitelství a některá další státní zastupitelství bohužel u nás na Moravě. Tam je odpovědnost i v politické rovině. Ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce mají sledovat, jestli některým lidem může být svěřena veřejná moc. Přesto bych nerad přistupoval na mediální rétoriku, že něco bylo strašně špatně a já chci, aby se to zlepšilo. Pouze se staly některé jednotlivé případy ze statisíců jiných, objevily se v médiích a pak se podle nich někdy až nespravedlivě posuzoval celek.

Na státním zastupitelství zvlášť v Olomouci tedy mělo dojít k personálním změnám, ale současná exekutiva nechce zasahovat. Bylo by ale správně, kdyby zasahovala? Státní zástupci bojují proti korupci ve státní správě a státní správa by je měla vyměnit?

Každý předseda soudu může vést soud maximálně sedm let. U státních zástupců žádné takové omezení neexistuje, vůbec by nevadilo. Státní zástupci mohou vést úřady donekonečna, pokud je náhodou nechytí, jak řídí opilí.

Zaslouží si tento systém víc kontroly, anebo je lepší posílit nezávislost třeba zřízením speciálních protikorupčních útvarů?

Ukazuje se, že protikorupční speciály nejsou potřeba. Každý měsíc se vyšetřuje různá kriminální činnost na úseku korupce nebo dotací. Na druhé straně si státní zástupci nemohou myslet, že jejich moc je bezbřehá, a pokud náhodou neuspějí u soudu, vůbec nic to neznamená, i když tím zničí spoustu osudů, pokud jde o nevinně obviněné. Často se vymlouvají, to my ne, to ti soudci. Tak jednoduché to není. Vedu v podstatě přátelskou debatu s Pavlem Zemanem, kdy říkám, že není správné odměňovat státní zástupce za počet podaných obžalob, ale spíše za to, jestli dosáhnou odsouzení. Vede vás to k tomu, abyste za každou cenu podával obžalobu, a nezdravě se tím smazává druhá stránka věci, o níž mají státní zástupci také přemýšlet, dbát na práva podezřelých a obviněných. Když se vrátím k tomu, kde je můj dlouhodobý nesoulad s olomouckým státním zastupitelstvím, musím zopakovat větu jednoho ze zakladatelů USA Johna Adamse: „Pro společnost je mnohem důležitější, aby byla chráněna nevinnost, než aby byla potrestána vina.“ To se nedá říct lépe.

Fakticky úplnou nezávislost měli vyšetřovatelé ve Slovinsku, kde Komise pro prevenci korupce v podstatě vyměnila vládnoucí garnituru. V Rumunsku zabránilo Národní protikorupční ředitelství instalaci premiéra. Také v Česku se při přípravě nového zákona o státním zastupitelství hovořilo o speciálním státním zastupitelství zaměřeném na korupci. Zákon jste dokonce předkládal osobně. Jsou tyto úvahy ještě aktuální?

Ten zákon jsem předložil v úplně jiné podobě, než je předložen dnes. Ministr Pelikán poslal svou verzi, ale samo hnutí ANO ho nikdy nenavrhlo projednat na plénu. K tomu můžu říct, nepřeceňujme formu nad obsahem. První úkol je sehnat takové lidi, kteří své věci rozumí a nejsou úplatní. Když je máte, je úplně jedno, jestli pracují ve speciálu, nebo jinde, ale pracují pro stát a dělají tu práci dobře. Mezi těmi třinácti sty státními zástupci jich spousta takových je. Není to otázka dne.

V Polsku naopak exekutiva ovládá státní zastupitelství a snaží se získat vliv i na soudy. O reformu v tomto opačném směru neuvažujete?

Dospěl jsem po všech debatách k závěru, že se zákon o státním zastupitelství v roce 1993 docela povedl. Můžeme se bavit, že třeba chybí funkční období pro funkcionáře státního zastupitelství nebo jestli může na státní zastupitelství přijít někdo z jiného právnického povolání. Ale dramatická revoluční řešení bych nehledal.

Proč jste tedy předkládal nový zákon?

Protože si z toho můj předchůdce na ministerstvu Jiří Pospíšil udělal své volební téma, TOP 09 také, a tak se agenda dostala do vlády. Jenom jsem ji převzal.

ODS hodlá podle volebního programu omezit byrokracii a tlak státu na podnikatele. Změnily se poměry za současné vlády hodně?

Vůbec se nebráním tomu, že některé nesprávné kroky proběhly i za vlád vedených ODS, ale vždycky zdůrazňuji, že u toho nikdy nebyla sama. Různé věci v daňové oblasti vůbec nemusely být. Současná vláda ovšem závodí, který ministr vymyslí další registr na shromažďování informací o občanech a někdy i o cizincích, které stát vůbec nemusí vědět. To by nemělo pokračovat. Rozhodně se musí zjednodušit různá stavební řízení, což se této vládě nepovedlo. Další věc je celkový přístup k výběru daní. Nemůžete si myslet, že kdo podniká, nebude hledat cesty, jak zaplatit co nejméně daní. Každý je hledá. Ale nesouhlasím s rétorikou, že všichni zaměstnanci platí a podnikatelé neplatí. Zaměstnanec přece platí, protože to za něho odvádí zaměstnavatel. Kdybychom to nechali na zaměstnancích, to bych rád viděl, jak by to dopadlo.

Aktivita vlády má skutečně povahu tažení proti podnikatelům, ale obecně míří proti občanům, kteří dělají něco špatně v daňové oblasti. Proto vznikla kontrolní hlášení, EET, zajišťovací příkazy. Proč s tím nesouhlasíte?

Protože vláda nedělá tyhle kroky, aby prioritně vybrala více daní, ale aby sehnala víc hlasů od těch, kdo nesnášejí slovo podnikatel. Je úplně jedno, jestli to je Andrej Babiš, nebo Bohuslav Sobotka, oba moc dobře vědí, že mnozí občané nemají rádi podnikatele. Jsou to často zaměstnanci, ale i lidé, kteří jsou nezaměstnaní, různým způsobem frustrovaní. Podnikatel z jejich pohledu nic moc nedělá a má se moc dobře. Když přijde nějaký politik a řekne, já ty podnikatele spráskám, má hlasy. V tomto smyslu beru veškerá EET a kontrolní hlášení jako průvodní jev jakéhosi třídního boje, který spojil ANO a ČSSD. Všimněte si jejich policejně-vojenské terminologie. To je pořád nějaký útok, spiknutí… Jedna věc je velice smutná: podnikatelé považují Babiše za podnikatele, a vůbec si neuvědomují, že není podnikatel v tom smyslu, jak oni to vnímají. On podnikatele využívá tím, že je ničí a získává hlasy od těch, kteří je nenávidí. To je hluboký omyl podnikatelů, když si myslí, že je zastupuje.

Přes všechny námitky, nepřineslo tažení proti daňovým únikům i něco pozitivního?

Popisovali mi různí lidé případy, že se začali zaměstnávat pracovníci, kteří se dříve platili tak nějak bokem. To už nejde a pro ty pracovníky to má výhodu, že se stali součástí zabezpečovacích systémů, třeba důchodového. V tom asi kladný efekt může být.

Předvolebním tématem se stala i nezávislost finančních úřadů, jestli by měly někoho poslouchat, nebo vůbec nikoho. Vyhovuje současný model?

V zásadě ano, jenom nezapomeňme, že tahle vláda přijala služební zákon a došlo k určitému, nikoli malému náboru různých úředníků. Tady bychom museli zkoumat, kde se ti lidé vzali a zda náhodou nepatří k různým politickým skupinám. Pokud tomu tak bylo, zabetonovali se navždycky. Nedokážu si ani racionálně zdůvodnit odlišný postup finanční správy ve stejných případech. Ani v soudnictví neexistuje precedenční právo a může se vám stát, že někdo dostane deset let, a kdybych to hodně přehnal, někdo dostane za stejný čin třeba rok. Ale jak je možné, že neodeslané kontrolní hlášení jednou projde u finančních úřadů s nulou, ale jinde nesmyslně s pokutou padesát tisíc? To postrádá jakékoli odůvodnění.

Jinými slovy, rozhodování finančních úřadů není transparentní. Úředníci ovšem svou mlčenlivost vysvětlují tím, že nemohou zveřejňovat data o poplatnících.

Kdyby každý věděl, jak finanční správa postupuje, daňové povinnosti by se snáze vyhnul. Jiný vážný problém se ale může řešit. Finanční úřady mají často přímou možnost vymáhat plnění, aniž potřebují soudní rozhodnutí a výkon. Po celých dvacet let se mi ne úplně líbí, že si finanční správa sama provádí exekuce a teprve potom, až vám všechno vezmou, můžete jít k soudu. Jiní věřitelé musí procházet zdlouhavá soudní řízení, aby se dostali ke svým penězům. Podle mého jde o zbytečné zvýhodnění státu.

Druhá pochybnost o finanční správě se dá ukázat na příkladu. Zpochybňovala své možnosti při kontrole korunových dluhopisů holdingu Agrofert, na druhé straně je tvrdý postup proti firmě konkurující Agrofertu. Agrofert patří bývalému ministru financí a člověka napadne, jestli neměl na finanční správu příliš velký vliv. Nakonec může navrhnout odvolání jejího generálního ředitele. Nemělo by se to změnit?

Ať má odpovědnost za to, koho tam dá. Ale má odpovědnost také za to, jak tato osoba vystupuje. Když se generální ředitel Janeček hájil, že nikomu nic není do toho, jak se kontrolují dluhopisy, v tu vteřinu měl být odvolán. Poslanecké sněmovně je do všeho něco. Všechny instituce jsou nakonec odpovědné sněmovně. Ten drzý arogantní postup „co je vám po tom“ znamená, že vůbec nepochopil, v jakém státě žije, a měl být okamžitě odvolán.

Není tedy třeba něco změnit při řízení finanční správy? Ať se jmenuje ministr financí jakkoli, zdá se, že v ní může prosadit, co ho napadne.

Podobné podezření za dvacet let nevzniklo, tak proč měnit systém? Často se uvádí případ, který si musí vyříkat pánové Kalousek s Vondrou, ale ten se týká využití Finančně-analytického útvaru v boji mezi ODS a TOP 09 v tzv. kauze Promopro. Platí jedna věc, o níž také věděli otcové americké ústavy. Na prvním místě je úkolem nás všech pohlídat hříšnost lidí, kteří se účastní na veřejné moci. Jestli je někdo natolik hříšný, a ještě zběhlý a chytrý, že mechanismy nějak obejde, tak se tomu dočasně zabránit nedá. Ale i když bude zvolen jakoukoli většinou, odpovědnosti se vyhne jenom dočasně.

Piráti oznámili, že by v nové sněmovně podpořili vládu, v níž bude ANO, jen nesmí mít většinu ministrů. Dokážete si představit, že ODS za obdobných podmínek podpoří vládu, kde bude premiérem Babiš nebo sociální demokrat Zaorálek?

Odpovím jen za sebe. Úvahy o jakémkoli vstupu ODS do vlády mohou být jen tehdy, pokud bude mít dostatečný mandát. Nejsme KDU-ČSL, abychom měli se šesti procenty pocit, že máme vládnout této zemi. Buď bude podpora občanů a voličů taková, abychom o tom mohli uvažovat, nebo budu ten mandát vnímat tak, že nás tam sice lidé chtějí, ale natolik, abychom se podíleli na vládě, nám ještě nedůvěřují. Kádrovat jiné strany nechci.

Je předčasné někoho vylučovat z budoucích koalic?

Nedělal jsem to nikdy. Byl jsem dlouho v komunální politice a nikdy jsem si dopředu neříkal, s kým určitě půjdu nebo nepůjdu. Uznávám, že volby jsou důležitější než v posledních letech. Půjde o to, kam bude republika směřovat. Přesto nechci nikoho vylučovat. Bylo by to strašně jednoduché. Přesto jestli lidé zvolí garnituru, která chce silný a aktivní stát, která bude lhát o tom, že jim snese modré z nebe, vládu určitě podporovat nebudu.