Ekoturistika je dnes fenomén, který proniká i do nejvzdálenějších koutů světa. Obecně se prezentuje jako přístup k cestování šetrný k životnímu prostředí. Jenže většina turistů žádá dostat to, za co si zaplatí. A domorodci, lhostejno kde, jim hodlají za jejich peníze dát, co chtějí. Ekoturistika se tak často obrací proti svému vlastnímu smyslu. A místo aby nechávala přírodu v přirozeném stavu, přetváří ji. Titěrný – a to doslova – příklad lze nalézt v Ekvádoru. Odborníci se tu přou, zda je správné lákat kolibříky do pítek se sladkou vodou, aby si je turisté mohli pohodlně vyfotit. Kritici tvrdí, že si tak pták zvykne na pohodlný zdroj, že zapomene nasávat nektar z květů.

Hemžení kolem sladkých pítek

Na banánovníkové plantáži na pacifickém pobřeží Ekvádoru se do červeného květu ibišku třepotavě ponoří kolibřík. Než se stihne vysunout čočka fotoaparátu, úžasně rychlý ptáček už je pryč. Právě proto, že běžní turisté nestíhají živočicha – pro tuto jihoamerickou zemi tak typického – zachytit na snímcích, jim to Ekvádorci ulehčili. Vybudovali pítka s oslazenou vodou, u kterých malí opeřenci pózují dostatečně dlouho i pro naprosté amatéry. Není to zadarmo. Kolibříky můžete pozorovat, jak dlouho chcete, když si na svém stanovišti objednáte něco k snědku.

Vesnici Mindo dvě hodiny autobusem od metropole je středem ekvádorské kolibřičí říše. V botanické zahradě Jardín de Nataly, kde kromě ptáků můžete vidět i různorodé motýly a orchideje, mají ve stínu pověšeno osm pítek z umělohmotných půllitrovek od limonád. Na jejich konci jsou připevněny nádoby, z nichž se dá sladká tekutina nasávat pouze z otvorů zamaskovaných do podoby květů. To aby byl kolibřík přesvědčen, že se vyživuje nektarem jako v přírodě.

V jednu chvíli se kolem nich hemží dobré tři desítky jedinců. Na to, kolik je mezi nimi různých druhů, běžné ornitologické znalosti nestačí. Liší se velikostí, zbarvením peří, tvarem a délkou ocasu či zobáku. Turisté fotí jako zběsilí, protože zachytit kolibříka při jeho frekvenci až 90 mávnutí křídly za sekundu nerozmazaného dá fušku. Zvláště proto, že se k nim kvůli jejich plachosti nesmíte příliš přibližovat.

Pozorovatelský byznys s ptáky, kterým se ve španělsky mluvících zemích také říká picaflores, což v doslovném překladu znamená něco jako „květoďobové“, má však své kritiky. Ornitolog Gerhard Spitzer tvrdí: „Tento způsob stravování je příliš snadný. Rozhodně snadnější, než aby obletěli 500 až 2000 rostlin s nektarem. Stávají se na pítkách závislí. Stačí je jednou zapomenout naplnit a kolibříci pomřou.“

Někteří uvědomělí restauratéři je proto nezřizují. Typickým příkladem je restaurace s všeříkajícím jménem Los Colibries v centrální části metropole Quito. V zahrádce má vzrostlý strom. Ve stínu jeho koruny cvrlikají na způsob našich vrabců početní kolibříci. Ale pítko nikde. „Nechceme z nich udělat feťáky,“ zdůvodňuje servírka, zatímco se opeřenci střelhbitě pohybují od jednoho květu ke druhému.

Pozorování ptactva jako alternativa kácení

Mladík Paul, který je vykrmuje v Jardín de Nataly, to považuje za nesmysl: „U nás jim chutná, protože kromě cukru ve vodě rozpouštíme ještě další přísady, které máme jako tajemství podniku, ale určitě se živí i v přírodě. Vidíš, jak nasávají i z rostlin, které máme v zahradě? Nadále respektují své přirozené návyky. Například během letních měsíců jich u pítek máme méně, protože v lese je čas páření.“

V tomto názoru ho podporuje i ornitoložka Tatiana Santanderová z neziskové organizace na ochranu ptáků Aves & Conservación: „Sladká voda rozhodně není plnohodnotná náhražka nektaru. Toho se picaflores nevzdají.“ V ochraně kolibříků, kteří nejsou jako celek v ohrožení, ale některé z 600 druhů mají namále, naopak podle ní slouží pítka pozitivně. „Největším problémem kolibříků stejně jako dalších druhů je rychlé odlesňování. Abychom deforestaci zastavili, je venkovskému obyvatelstvu potřeba dát alternativu obživy, než je rozšiřování polí a prodej dřeva. A tou může být právě pozorování ptáků,“ říká.

Dodává, že pítka mají své problémy. „Hoteliéři je často umisťují blízko oken nebo prosklených dveří, což kolibříky mate. Mnoho z nich se zabije při nárazu. Důležité je se také starat o čistotu pítek. Oslazenou vodu v nich lze nechat jen jeden den, jinak začne fermentovat, což může vést k nemocem, případně i k smrti. Voda by se navíc měla nejdříve uvařit – a tím zbavit parazitů – a teprve pak osladit v poměru 4:1. Ale to vše je jen otázka opakovaných školení,“ říká mladá expertka, která umí o kolibřících zodpovědět každý dotaz.

Jen při otázce, na kolik jedinců se jejich množství v Ekvádoru odhaduje, vyvalí oči: „Tak to opravdu nevím. To se snad ani nedá spočítat.“