Vývoj kurzu rublu v posledním roce připomíná skluzavku, navíc takovou, jejíž úhel se v posledních dnech neustále zostřuje. Lidé z finanční branže mají tendenci používat bombastická přirovnání a hledat kdejakou „rekordní“ či „psychologickou“ hranici, i když se jedná o cenové pohyby, které se zpravidla do druhého dne vyrovnají a řadový spotřebitel si ničeho nevšimne. Tohle je ale něco jiného. V úterý rubl krátce klesl na 54 vůči dolaru – to nebyl rekordní pokles ani za tento měsíc, ani za tento rok, ani od ruského státního bankrotu v roce 1998. Byla to nejnižší hodnota ruského rublu vůbec.

Můžou za to západní sankce? Byl by to zajímavý závěr, jenže hlavní důvod vysvítá z pohledu na vývoj ceny ropy: vyneseme-li je na graf spolu s cenou rublu, ukáže se, že ropa letos skluzavku rublu kopíruje tak neuvěřitelně přesně, jako by to někdo dělal naschvál.
To samozřejmě nikdo neumí. Může za to americká energetická revoluce, jež vrhla na trh nové zdroje, a zároveň slabší růst čínské poptávky. A to ještě momentálně Irák a Libye nedodávají na plný výkon. Experti předvídají, že nízké ceny vydrží nejméně do roku 2020.

Minulý týden se odehrálo zasedání ropného kartelu OPEC, na němž se několik členů, například ruský spojenec Venezuela, snažilo prosadit snížení těžebních kvót, a tím snížení cen. Převálcovala je Saúdská Arábie, který jim vysvětlila, že to nemá smysl: vyšší ceny jen přimějí americké těžaře rozjet víc projektů. Snaha omezit globální nabídku porazí samu sebe. Ne že by Saúdi hodlali Rusku pomoci, kdyby mohli. Rusko je spojenec Íránu, saúdského nepřítele číslo jedna.

Energetické produkty se podílejí na ruském vývozu 68 % a kovy 10 % (údaje z roku 2012). Příjmy z těžby ropy a plynu tvoří 50 % ruského rozpočtu. Co znamená pro Rusko zostřující se úhel skluzavky? Na počátku října předložil ruský ministr financí návrh rozpočtu na rok 2015. Je úsporný, jediná radostná kapitola byla obrana, jež měla růst o 20 %. Jenže je postaven na předpokladu růstu HDP o 1,2 % a ceně ropy 100 dolarů za barel. Tento týden byla ropa pod 80 dolary a odhad růstu byl překvalifikován na minus 0,8 %.

My jsme koneckonců zažili horší pokles. Jenže tady právě vstupují do hry ruská specifika a taky zmiňované sankce. Rusko má sice velké devizové rezervy, přes 400 miliard dolarů. Ale před rokem jich mělo o 100 miliard víc. Ekonom Anders Aslund argumentuje, že použitelné rezervy jsou ve skutečnosti o mnoho menší – část prostředků tvoří suverénní fondy ruského státu, po nichž už natahují ruku jiní, například šéf Rosněftu Igor Sečin projevil zájem o 40 miliard. Proč si je nemůže půjčit u bank? Aha, sankce.

Použitelné rezervy Aslund odhaduje na pouhých 192 miliard. Rusko bude potřebovat splácet zahraniční závazky a firmy je budou chtít splácet rychle, dokud rubl neklesne ještě níž. Zato přebytek obchodní bilance se díky klesajícím cenám ropy zmenší. Už se hlásí první firmy neschopné splácet dluhopisy. Aslund prorokuje, že na konci roku 2015 by Rusku mohlo zůstat jen 100 miliard devizových rezerv. Pro srovnání – to je pouhý dvojnásobek devizových rezerv ČNB. Pak se může stát, že věci půjdou ráz na ráz.

Další rozdíl oproti nám je ten, že jak je Rusko velkým vývozcem surovin, tak je velkým dovozcem skoro všeho ostatního. Dováží například přes 80 % bot a kosmetiky, 70 % léků, 50 % nábytku a hovězího, okolo 40 % másla, sýrů a oblečení. Před poklesem rublu a sankcemi tak neunikne nikdo, inflace se pro příští rok odhaduje na nejméně 10 %. Minulý týden oznámila zvýšení cen například IKEA a další prodejci ji budou následovat.

To všechno je třeba vidět za pondělním odpískáním plynovodu South Stream, které Putin oznámil při návštěvě Turecka. Brusel celkem vzato překvapil tím, že posledních pár let trvá dosti důsledně na dodržování pravidel. Vlastnit plynovod, jehož kapacitu musíte dát k dispozici na komerční bázi i třetím stranám, nesmět vlastnit zároveň dodávky i distribuci – za těchto podmínek to pro Rusko přestává být zábavné. South Stream původně vznikl jako konkurent projektu Nabucco. Ten zkrachoval, ale South Stream se z vítězství dlouho netěšil. Brusel s ním sváděl skrytý boj, ale nakonec i zde zasadila rozhodujíc úder ekonomická realita – dnes prostě není jisté, jestli Evropa další plynovod potřebuje.

Co z toho pro nás plyne za poučení? Zaprvé: sankce, když se mohly opřít o ceny ropy, fungují. A zadruhé: od těch bájných ruských trhů by si naši exportéři zatím neměli příliš slibovat, sankce nesankce.