Ledovce ve Švýcarsku už vzhledem ke vzrůstající teplotě nelze podle expertů zachránit. Dokonce při maximálním úsilí o omezení emisí CO², kdyby od zítřka nebyly produkovány žádné skleníkové plyny, roztaje v této alpské zemi do roku 2100 až 90 procent ledové masy. Listu Tages Anzeiger to řekl glaciolog Matthias Huss z ETH Zürich (Spolková vysoká technická škola v Curychu).  

"Zpomalení oteplování Země přichází pro švýcarské ledovce pozdě," říká Huss. Také Samuel Nussbaumer působící na World Glacier Monitoring Service Curyšské univerzity nevidí pro ledovou pokrývku Švýcarskou žádnou možnost spásy. „Doufám jen, že se nám podaří zachovat alespoň zlomy nejvýše položených ledovců v Alpách.“

List Tages Anzeiger zevrubně a s pomocí grafiky informuje o ústupu ledovců ve Švýcarsku v uplynulých 170 letech. Od roku 1850, kdy kulminovala takzvaná malá doba ledová, se objem ledovců zmenšil ze 130 krychlových kilometrů na 54 krychlových kilometrů roku 2016. To znamená úbytek téměř 60 procent. V roce 1973 bylo v zemi 2 150 ledovců, dnes už jich zůstalo jen kolem 1400. Za tuto krátkou dobu tedy zmizelo 750 ledovců. Většina z nich ale byla malá a neměla ani vlastní jméno. Zvláště politováníhodné je, že roztály všechny ledovce ve Švýcarském národním parku. Roku 1973 jich tam byl ještě asi tucet - jméno měly ale pouze Vadret a Nuna.  

Od počátku nepřetržitého sledování tání ledovců před 102 lety na ledovci Claridenfirn ve švýcarském kantonu Glarus, což je nejdelší monitorování na světě, se ukazuje, že z osmi nejextrémnějších roků tání bylo šest po roce 2008. Jen minulý rok ztratily ledovce téměř jeden kubický kilometr objemu a zhruba 900 miliard litrů vody. Tloušťka ledového příkrovu se nyní ztenčuje zhruba o jeden metr ročně a za stejnou dobu se plocha všech ledovců zmenší o zhruba jedno procento. Globálně ledovce v letech 2001 až 2010 tály v průměru třikrát rychleji než v půli 20. století.

Též vlna veder letos v červnu a červenci neznamenala pro švýcarský ledový příkrov nic dobrého. Sněhová pokrývka ze zimy leží už jen v nejvyšších polohách. Pokud to takhle půjde dál, může být letošek v tání ledovců novodobě rekordním.

Největší ledovce jsou v kantonu Wallis - jsou lidem nejblíže. I proto tam lze jejich ústup nejlépe pozorovat. Podobná show se nabízí i v kantonu Graubünden nebo v Grindelwaldu (kanton Bern), kde ledovec před 160 lety zasahoval až do jedné vesnice. 

Ledovce přibývají a zase ubývají už miliony let. I bez přičinění člověka. Před 20 tisíci lety bylo dnešní území Švýcarska zcela pod ledem. Co je ale během uplynulých 150 let neobvyklé, je neuvěřitelná rychlost oteplování zemské atmosféry, píše list. A s tím souvisí i úbytek ledovců. Stoupání teploty koreluje s emisemi CO² v atmosféře, které se zvýšily spalováním fosilních energetických zdrojů. Za silné ubývání ledovců nese tedy odpovědnost člověk. I kdyby se emise CO² zastavily už zítra, do roku 2100 zmizí ve Švýcarsku čtyři z pěti ledovců. Pokud se ve Švýcarsku do té doby zvýší teploty v létě o tři a až pět stupňů Celsia, bude země téměř bez ledovců. 

"Přirozeně, doufám, že dokážeme emise redukovat tak, že zachováme alespoň 20 procent ledovců," říká glaciolog Huss. Může pomoci také člověk, na menších úsecích, třeba umělým zasněžováním či zakrýváním. Bude to ale spojeno se značnými finančními náklady. Ubývání ledovců člověka neohrožuje, přesto jsou následky drastické, dodává Tages Anzeiger.