Dlouho očekávaný krach OKD, z něhož finančník Zdeněk Bakala za dvanáct let, co byl jejich majitelem (v závěrečné fázi jen třetinovým), vytěžil osobně přes 70 miliard korun, se rozjel klidně a civilizovaně. Události se naštěstí daly do pohybu rychleji, než se politici rozhoupali k nestandardním zásahům, které už začali připravovat. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán už do vlády dodal Lex OKD. Ten nebyl ničím jiným než fakticky stínovým znárodněním přes insolvenci, kdy by moc nad firmou získal ministr financí Andrej Babiš. Právě on by totiž měl podle Pelikánova návrhu právo vybrat insolvenčního správce, a insolvenční soud by musel jeho návrh respektovat.

Návrh je na hraně ústavnosti a navíc by z něj státu hrozily arbitráže. Ovládací struktury NWR, přes niž Bakala a spol. firmu vlastnili, mají sídla v Amsterdamu a Londýně. NWR by tak velmi snadno mohla žalovat Českou republiku podle mezinárodních smluv o ochraně investic. Představa, že kvůli ambici politiků mít pod kontrolou doly, které nejsou žádnou strategickou firmou, budou daňoví poplatníci Bakalovým pohrobkům ještě platit další miliardy za „znehodnocenou investici“ ve firmě, jejíž hodnota je hluboce záporná, zní absurdně. Pohrobci, jimž Bakala a spol. firmu předali, si formálně říkají Ad Hoc Group. Jsou nejen vlastníkem, ale i největším věřitelem OKD. I ministr průmyslu Jan Mládek naznačuje, že za nimi stále může stát Zdeněk Bakala. Což by pro něj bylo mimochodem hodně riskantní. Je totiž americkým občanem a tam by bylo takové jednání trestným činem.

Takže znárodňovací ambice už snad vládu přešly. Teď přijdou ke slovu právníci hned na dvou liniích. Obě jsou důležité nejen ekonomicky, ale hlavně společensky a politicky. V první se bude rozhodovat o tom, jestli je OKD, zbavené obrovských dluhů, jimiž ho Bakala a jeho komplic Peter Kadasz zatížili (každý měl v závěrečné fázi třetinový podíl, další třetina se obchodovala na burzách v Praze a Londýně), schopné i při rekordně nízkých cenách černého uhlí fungovat. Podnikatelé Petr Paukner a Pavol Krúpa, kteří si chtějí insolvenčním řízením očištěnou firmu koupit, tvrdí, že to možné je.

Vzestup ceny černého uhlí se v nejbližších měsících nedá očekávat. Takže, ať už firma půjde v insolvenci do měkčího režimu restrukturalizace nebo do tvrdšího bankrotu, v běžném provozu se ukáže, jestli je při těchto nízkých cenách existence bez ztrát schopná. Tím padne přímo v praxi odpověď na zásadní otázku, jestli OKD položila spíš černouhelná krize nebo vytunelování Zdeňka Bakaly.

Hodně naznačuje už samotný insolvenční návrh, který vedení OKD podalo na ostravský soud. Dluhy firmy dosahují přes 17 miliard korun. Drtivá část z toho jsou ale podivné dluhopisy a půjčky uvnitř firem, které Bakala kolem ostravských dolů upletl. Podle ministra průmyslu Jana Mládka dluží OKD svým majitelům z Ad Hoc Group 13 miliard korun. Na co a za co si musela OKD tyto peníze půjčit? V insolvenčním návrhu se přímo dočtete, že 10,28 miliardy z toho jsou jakési ručení uvnitř koncernu. Za co musely doly ručit jiným Bakalovým firmám? Dalším velkým věřitelem je dopravní společnost AWG. Ta také do nedávna patřila Zdeňku Bakalovi a jeho komplicům. Dluhy z běžného provozu jsou jen 2,28 miliardy korun. Sebevědomá prohlášení Pavola Krúpy, že bez Bakalových parazitních dluhů můžou doly těžit a dokonce při nebezpečně nízkých cenách uhlí vydělávat, nevypadá při pohledu do insolvenčního návrhu úplně nerealisticky.

Policie a státní zastupitelství pak v druhé, trestně právní linii, budou hledat odpověď na otázku, jestli Bakalovo tunelování OKD bylo legální či nikoliv. Krúpa stihl ještě před zahájením insolvenčního řízení podat trestní oznámení. Ostravský státní zástupce už přímo vstoupil do rozjeté insolvence. Nemá žádnou povinnost vysvětlovat, proč to udělal. Je to ale velmi nestandardní krok, který se podle statistik státního zastupitelství dělá zhruba u jednoho procenta insolvenčních řízení. Podezření z trestné činnosti bývá nejčastější motiv.

Projasnění toho, co se v OKD odehrávalo poté, co je ovládal Bakala se svými komplici, je společensky velmi důležité. Právě Bakala tady s oblibou ve svých veřejných výstupech školil a poučoval, jak vypadá západní kapitalismus. Z OKD vytěžených miliard si kupoval hlavně sponzoringem odkazu Václava Havla přízeň kulturních a společenských elit. Přes nákup vydavatelství Economia s deníkem Hospodářské noviny a týdeníkem Respekt financoval moralizátory, poučující, co je a není správné.

Pro zdravé směřování země je zásadní projasnit, že takhle západní kapitalismus opravdu nevypadá. Je dobře, že to udělají soudy.