Boxovat nikoli s vervou, nýbrž láskou

V kinech je konečně k vidění „malý zázrak“ anebo „kouzelný obraz doby“ (jak nad ním tají dech recenze) jménem Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. To je ceněný finský snímek, debut scenáristy a režiséra Juha Kuosmanena, „true story“, jež vypráví o životě slavného boxerského jména z titulku. Zachycuje počátek šedesátých let minulého století, kdy se mistr Evropy Mäki připravoval na rozhodující zápas své kariéry: utkání s Američanem Daveym Moorem o post mistra světa. Mač tehdy sledovalo čtyřiadvacet tisíc fanoušků, byla to veliká sláva, leč jeho hlavní hrdina myslel na cosi jiného: na svou dívku Raiji, s níž si téhož dne koupil snubní prstýnky. Kvůli nim a kvůli ní byl tolik šťasten. A v tom je to tajemství – jak je možné, že při vrcholném pracovním výkonu, jenž by měl zabírat celou mysl, má člověk vůli a ochotu dojímat se něčím jiným? Milý film, moc.

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho
Finsko/Švédsko/Německo, 2016, 92 minut
Režie: Juho Kuosmanen
Scénář: Mikko Myllylahti, Juho Kuosmanen
Kamera: Jani-Petteri Passi
Hudba: Laura Airola, Joonas Haavisto, Miika Snåre
Hrají: Eero Milonoff, Oona Airola, Deogracias Masomi, Jarkko Lahti, Joonas Saartamo, Joanna Haartti a další.
V kinech od 16. března.

Dávky ze života králů a markrabat

Loňské sedmisté výročí narození Karla IV. má stále „dojezdy i dopady“. K prvním patří putovní výstava Magičtí Lucemburkové, která ze severní Moravy došla do Prahy (načež ji čeká Olomouc, Plzeň a Bratislava). K druhým zvýšený zájem o působnost celého lucemburského rodu v českých a moravských zemích. Výstava je takzvaně interaktivní, což tentokrát znamená, že je možno vyzkoušet, jak se zacházelo s dobovými stroji, anebo lze „virtuálně“ listovat tehdejší literaturou a kochat se vzácnými knihami z význačné knihovny Václava IV. K výstavě patří ovšem ještě zdánlivě vzdálenější kousky: jednak bronzové sochy Igora Kitzbergera, jednak repliky korunovačních klenotů od zlatníka a šperkaře Jiřího Urbana. Historicky prvního umělce, jemuž byla dána možnost zhotovit repliky dvou vrcholných středověkých prací – koruny císařů říše římské a koruny svatováclavské.

Výstava Magičtí Lucemburkové je k vidění v prostorách Křížové chodby Karolina ve dnech 23. března až 29. dubna.

Kam patří štěstí a proč, sakra

Hle, milá šance, jak nahlédnout do uvažování dvakrát odjinud: zaprvé z míst, která obvykle přehlížíme, zadruhé z času, který je mladý. Totiž studenti JAMU inscenují hru Několik rozhovorů o (Kristu). Napsala ji litevská autorka Teklė Kavtaradzė, narozená roku 1990. Snad proto to téma, jsou to „vzpomínky postav na jejich moudré prarodiče i osobní konfrontace se světem, na který již zkušenosti rodičovské generace nestačí“. Konkrétně to dokládá zvolený reklamní citát: „Jak říkával můj děda: Do prdele se štěstím. Žít se ale musí.“ Anotace dále praví: „Je třeba se v tomhle globalizovaném rybníčku naučit plavat jinak, po svém! Není nic, co by nám mohlo posloužit jako opora. Kde ji vzít? Místo země beton. Místo vody Coca-Cola. Místo větru klimatizace. Místo ohně chlast. A místo boha pusto.“ Tak schválně, co zvíme z celku o mladých Litvanech a ovšem Češích.

Teklė Kavtaradzė: Několik rozhovorů o (Kristu)
Překlad: Tereza Kabeláčová, Markéta Škodová
Režie: Sára Čermáková
Dramaturgie: Patrik Boušek
Scéna a kostýmy: Magdaléna Paračková
Hudba: Tomáš Žilinský
Hrají: Barbora Goldmannová, Dagmar Kopečková, Taťána Janevová, Markéta Hausnerová, Jan Mansfeld, Marek Šenkyřík a další.
Premiéra ve Studiu Marta 26. března, nejbližší reprízy 27. března a 4., 11. a 12. dubna.

Tedy soupis soupisu soupisů soupisů

Řekne-li se největší český kritik, patrně leckomu naskočí jméno Františka Xavera Šaldy. Ustálilo se říkat, že on je zakladatel a majestát moderní české kritiky (jistě taky proto, kolik toho svedl napsat). Zároveň patří k těm obrům zdejšího písemnictví, kteří na kompletaci svých, pořádně udělaných spisů čekali dlouho. Edice Soubor díla FXŠ je délkou vzniku rarita, neboť začala vycházet roku 1948 a završena de facto byla letos vydáním Bibliografie díla F. X. Šaldy. To dle editorů je „relativně úplný, anotovaný soupis“ autorových prací. Opírá se o předešlé soupisy, ale pro toto uveřejnění byly všechny dosavadní „sceleny, strukturně sjednoceny, revidovány a doplněny o dohledané položky“. Navíc „každý text je v anotaci žánrově a obsahově charakterizován, zejména v případě polemických statí jsou popisovány i texty jiných autorů, na něž Šalda reagoval“.

Emanuel Macek, Luboš Merhaut (ed.), Jiří Pistorius, Michael Špirit (ed.), Jan Wiendl (ed.): Bibliografie díla F. X. Šaldy
Vydal Institut pro studium literatury roku 2017. 688 s. 520 Kč.