Po hacknutí soukromého účtu premiéra Sobotky si kdekdo vzpomněl na e-maily z privátního serveru Hillary Clintonové. Kauza, která začala již počátkem minulého roku, zdaleka neskončila. V tichosti na ní pracuje FBI. Za celou patálii může Benghází. 11. září 2012 došlo k útoku na budovu amerického konzulátu a buňky CIA v tomto libyjském městě; zahynul velvyslanec Christopher Stevens a tři další Američané. Věc byla choulostivá: zpochybňovala moudrost předchozí ozbrojené intervence v Libyi. Administrativa zprvu vydávala neštěstí za spontánní útok davu pobouřeného jakýmsi protiislámským videem. Brzy se ukázalo, že útok byl předem připravenou akcí odnože al-Káidy. Věděla to administrativa už tehdy, když ještě vše sváděla na video? Jeden z výborů republikány ovládaného Kongresu začal věc vyšetřovat, ale nakonec z toho nevzešlo nic, co by přesvědčený příznivec demokratů nedokázal omluvit.

Jenže vyšlo najevo něco jiného. Vyšetřovatelé ve snaze domoci se příslušných vládních dokumentů zjistili, že tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonová nepoužívala pro služební účely vládní e-mailový systém, nýbrž soukromý e-mail s doménou Clintonemail.com. Počátkem roku 2015 informaci zveřejnily New York Times.

Proč to bylo důležité? Zaprvé platný předpis nařizuje archivovat veškerou korespondenci členů kabinetu včetně té e-mailové. To se při používání vládních e-mailů děje automaticky. E-maily Clintonové takto archivovány nebyly, takže jednak porušovala předpisy, jednak – a to pro tajnůstkářskou političku zřejmě bylo nejdůležitější – se její pošta nemohla nikomu dostat do rukou při případné žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Zadruhé tu byl aspekt bezpečnostní. Ministryni zahraničí prochází rukama spousta vysoce tajných informací. Snaha cizích rozvědek dostat se k nim není hypotetická, jak dosvědčuje několik nedávných úspěšných pokusů. Interní předpisy ministerstva přikazovaly zaměstnancům používat zabezpečený e-mailový systém úřadu s doménou State.gov. V průběhu Hillaryiny vlády byly tyto předpisy zaměstnancům opakovaně připomínány a v roce 2012 byl odvolán velvyslanec v Keni mj. právě za tento přestupek. Hillary sama v roce 2007 kritizovala Bushovu administrativu za používání soukromých mailů. Shrnuto: je vyloučeno, že by nevěděla, že porušuje předpisy.

Clintonová si nechala zřídit soukromý server ve svém domě ve státě New York hned po nástupu do úřadu v roce 2009. Starala se o něj soukromá firma bez zvláštních zkušeností s vysokými nároky na bezpečnost. Adresy na serveru používalo i několik nejbližších spolupracovníků Clintonové, věděla o nich řada lidí mimo State Department. Server byl alespoň po určitou dobu katastrofálně špatně zabezpečen. Experti se shodují, že vláda musí pracovat s předpokladem, že se do něj nabouraly nepřátelské rozvědky.

Tým Clintonové oznámil, že situaci napraví tím, že její e-maily odevzdá ministerstvu zahraničí. Což také udělal – ale jen ty, které se týkaly služebních záležitostí. Které to byly, to posoudili její lidé sami. A ty soukromé smazali.

Prosím vytisknout

State Department začal odevzdané e-maily – celkem 55 000 stránek – postupně zveřejňovat a novináři pročítat. Mnohé vzbudily veselí. Clintonová, v očích kritiků příliš stará na Bílý dům, se v nich potýká s moderními technologiemi a internetovou kulturou a je závislá na svých poradcích v mnoha každodenních úkolech. Jako mnozí starší lidé si nikdy nezvykla číst na počítači; její častý požadavek „Pls print“ (Prosím vytisknout), kterým reagovala na zaslané přílohy, se stal na internetu okřídleným. Jeden mailový řetězec zachycuje neúspěšnou snahu odeslat Hillary fax, v dalším se dotazuje, co si počít s pozváním na sociální síť LinkedIn, jindy se dožaduje instruktáže, jak se píšou smajlíky. „Na jakém kanále je ve Washingtonu přehled programů? A na jakém je Showtime?“ ptá se. Anebo: „Jaké je moje přístupové heslo do New York Times?“ Maily od ambiciózních přátel jsou přehlídkou patolízalství („Minulý víkend jsem se viděl s Naomi Wattsovou a bavili jsme se o tom, jak jste úžasná...“). Někteří renomovaní novináři jí nabízejí rozhovory „bez konfrontačních otázek“. Zato Bílý dům si ji předcházel méně: „Slyšela jsem v rádiu, že je dnes dopoledne zasedání kabinetu. Je? Můžu jít? Když ne, koho posíláme?“ ptá se. Její volební štáb asi nepotěší ani domluva jejích asistentek, že je s ministryní třeba projít zítřejší telefonní rozhovory, zejména když je první naplánovaný už na osm ráno. „Velmi důležité,“ píše asistentka Huma Abedinová, „často bývá zmatená.“

Vážnější je třeba její častá komunikace s kontroverzním bývalým novinářem Sidneym Blumenthalem (poté, co Obama vetoval její záměr vzít si ho na State Department, platila ho Clintonova nadace), jenž ji zásobuje rozvědnými informacemi pochybného původu. Jedna z nich, týkající se Súdánu, jeví všechny stylistické a jiné znaky zpráv, jaké vznikají z amerických elektronických odposlechů. Tvrdí to analytik John Schindler, pro kterého v jeho předchozí kariéře pracovníka NSA byly takové zprávy denním chlebem. Pokud je to pravda, jak se Blumenthal k materiálu dostal?

Utřít server hadrem

Ještě vážnější bylo, že e-maily se začal probírat úřad Inspektora bezpečnostních služeb. A už v náhodném vzorku 40 mailů našel dva, které obsahovaly vysoce utajované informace – totožnost zdroje CIA v Libyi a informace získané elektronickou špionáží. Inspektorát proto předal věc FBI.

Informace z minulého týdne říká, že ze 43 000 stránek mailů, které zatím State Department stačil zpracovat a připravit ke zveřejnění, je jich 1340 tajných, byť asi většina s nízkým stupněm klasifikace, jejíž porušení se hodnotí jen jako administrativní přestupek. V poslední várce se však objevil řetězec zachycující, jak se podřízeným nedaří odeslat šéfové jakýsi (zcenzurovaný) dokument zabezpečeným faxem a Hillary dá pokyn: „Když to nejde, ať z toho udělají non-paper bez identifikujícího záhlaví a pošlou nezabezpečeně.“ To těžko vykládat jinak než jako úmyslné obcházení předpisů. Navíc vykazuje typickou clintonovskou kluzkost, jež se skrývá za jejím argumentem, že neposílala dokumenty, „jež by byly tajné ve chvíli, kdy je odesílala“.

Pro Clintonovou to není dobré. Posiluje to u veřejnosti její známá negativa – je tajnůstkářská, nepravdomluvná a věří, že pravidla platí jen pro obyčejné lidi. K vyšetřování se stavěla přezíravě, trvalo jí dlouho, než uznala chybu, a na tiskové konferenci na dotaz týkající se smazaného serveru reagovala: „Co? Jako jestli jsem ho utřela hadrem?“ (Sloveso wipe znamená utírat a také mazat počítačová data.) Ta slova ji asi mrzí už teď. Vyšlo totiž najevo, že FBI se podařilo smazaná data oživit.

FBI sice podléhá administrativě, ale Obama si těžko může dovolit Hillary chránit. Ozývají se hlasy, že pokud ani nikdo z jejích spolupracovníků nebude stíhán, vytvoří se precedens, podle něhož už nebude možné za nezákonné zacházení s tajnými materiály stíhat nikdy nikoho. Důsledkem by byla demoralizace, ale asi i úniky informací. Třeba těch e-mailů, o kterých si Hillary myslela, že je maže navěky. Anebo vyšetřovatelé nasbírají dost materiálu na někoho z jejích lidí, který o používání serveru hodně ví, a ten nebude mít chuť nalehnout pro svou velitelku na meč a začne spolupracovat.