Včera Andrej Babiš v deníku Právo potvrdil spekulace, že i když ho premiér vyhodí z vlády (což už je skoro jisté), politicky chce držet pozice, takže i kdyby on z vlády musel odejít, ostatní ministři za ANO zůstanou. To je scénář, který předtím Sobotkův hlavní spojenec, ministr vnitra Milan Chovanec, označil za nejhorší možný. ANO nebude odstřiženo od moci (v Agrofertu projevují velký zájem především o ministerstvo spravedlnosti, jehož šéf žije v dělné symbióze s vedením státních zastupitelství), Babiš s výrazem ukřivděného obratem rozjede volební kampaň. Podle většiny prvotních ohlasů to zatím Babiš sehrává dobře a Sobotka jde na porážku. Tón nasadily už čtvrteční Události, komentáře v České televizi (kde například komentátor Reflexu Bohumil Pečinka ofenzivu ČSSD nazval papučem), v dalších dvou dnech se tento výklad rozlil do mohutného proudu.

Skutečně to tak může dopadnout: Babiš – jasný vítěz podzimních voleb; Bohuslav Sobotka – a další z politiků, kteří teď Babišovo odvolání umožní – zdecimovaní politici s pověstí intrikánů. Jedním z důležitých předpokladů Babišova budoucího vítězství je ale způsob, jakým dnes o jeho kauze uvažujeme.

Politické kampaně se dělají tak, že se v centrále konkrétní strany vymyslí, jak příběh výhodně pootočit, tedy spinovat. V tomto případě je spin číslo jedna, za jehož uchycení se Babišovi píáristé modlili, převyprávět dnešní koaliční válku na klasické politické handrkování. Tím jistě je, ale současně takový pohled zakrývá podstatu věci, totiž že problém nemají Sobotka s Chovancem, nýbrž Babiš. Neměli jsme ještě ministra financí, v jehož minulosti jsou tak vysoké částky podezřelých peněz, ministra, který by byl velkopodnikatel a přitom by opakovaně měnil verze o majetkovém pozadí svého zaměstnání. Kterého se dosud nepodařilo přimět k souvislé výpovědi o jeho startovním kapitálu. Po čtyřech letech ve vysoké politice je to neuvěřitelný stav. Tento ministr financí má na krku vážné podezření z daňových úniků. Argument, že dluhopisy kupoval od své firmy v době, kdy ještě nebyl politik, neobstojí. V době nákupu (ke konci roku 2012) už nasedal do své politické rakety, ke skutečnému startu chybělo pouhých deset měsíců. Po celou dobu od nástupu do vlády má díky této „tehdy legální“ operaci vedle ministerského platu ještě nezdaněný osobní příjem.

Druhý spin z toho prvního vyrůstá: výklad Sobotkova čtvrtečního vystoupení jako startovní výstřel koaliční války. To není pravda, Sobotka před kamerami jen trochu dramatičtěji, než jsme u něj zvyklí, upozornil, že lhůta vytyčená Babišovi sněmovnou (samozřejmě i za Sobotkova přispění, nicméně iniciátorem usnesení byl Miroslav Kalousek) platí a brzy vyprší. Kdyby Sobotka tento týden nic neřekl, mohl by se Andrej Babiš po prvním máji opět tvářit zaskočeně a divit se, pročpak že mu premiér lhůtu nepřipomněl. Od ledna měl Babiš čtyři měsíce na to, aby si sedl a jednou provždy aspoň základní fakta ze své podnikatelské historie vysvětlil. Místo toho jsme se dočkali čtyř měsíců nesouvislého povykování, jakešovského proudu vědomí a dlouhých pauz vždycky, když si myslel, že celá věc usne. Takový dopis, který v pátek přišel do sněmovny, nemusel posílat den před uzávěrkou, takový mohl během uplynulého čtvrt roku napsat skoro kdykoliv. 

Třetím klíčovým spinem je redukce sporných věcí na aféru poměrně těžko uchopitelných dluhopisů. Podezřelý původ startovního kapitálu a některé velké operace, které v jeho podnikání následovaly, mají úplně jiný potenciál. Podkopávají image miliardáře, jehož úspěch stojí na talentu a tvrdé práci. Není překvapení, když tuto válku na spor o dluhopisy redukují Babišovy noviny. Ale je téměř neodpustitelná chyba, když se jenom na dluhopisy soustředí v televizi i přední sociální demokraté typu Milana Chovance. To zřejmě bude užitečné pro ČSSD, která potřebuje odvést si od Babiše zpátky své klasické voliče. Těm má manévr s dluhopisy posloužit jako připomínka, že pan vicepremiér patří mezi jinou sortu, mezi lidi, kteří prováděli finanční operace normálním smrtelníkům zapovězené. Ale Babišův záběr napříč českou volební krajinou je širší.