Česká ekonomika je bez nadsázky ve výborné kondici. V prvním čtvrtletí rostla druhou nejvyšší rychlostí z celé Evropské unie. Náš vzestup o 4 procenta překonalo jen Rumunsko se 4,2 procenta. Hospodářství stoupá především proto, že firmám se daří prodávat, investovat a přijímat nové zaměstnance. Lidé utrácejí, tržby obchodníků stoupají, přestože dobré výsledky podnikatelů se zatím moc neodrážejí v rychlejším růstu platů. Je to podstatně zdravější růst, než kdyby hospodářství táhla vláda přiléváním veřejných peněz.

Pomalejší růst platů navíc dává prostor k déle udržitelnému hospodářskému vzestupu. Pokud by lidé přesvědčili své šéfy, aby jim přidali, může to znovu zvednout tržby obchodníků. Nezaměstnanost je se 4,9 procenta druhá nejnižší v celé unii. Lépe je na tom jen Německo se 4,7 procenta. Jen pro představu, jak se nám opravdu daří. Průměr zemí Evropské unie je 9,6 procenta, státy platící eurem mají 11,1 procenta. Vynikáme i ve středoevropském srovnání: Maďaři mají 7 procent lidí bez práce, Poláci 7,7 a Slováci 11,8 procenta.

Především ale v zemi pracuje vůbec nejvíc lidí od chvíle, kdy se zaměstnanost začala v roce 1993 měřit. Vůbec poprvé jsme se dostali nad hranici, kdy je v práci více než 70 procent lidí v produktivním věku. Tato laťka je považovaná za znak velmi výkonné a dobře fungující ekonomiky. V Unii jí zpravidla dosahují jen skandinávské země, Německo, Nizozemsko, Velká Británie a Irsko. Zjednodušeně řečeno země s severozápadní mentalitou.

Boom odhaluje neschopnost

Ministerstvo financí navíc koncem července vydalo novou ekonomickou prognózu, v níž odhaduje, že se současný vzestup udrží po celý letošní rok. Odhad hospodářského růstu zvýšilo z původních 2,7 procenta, na nichž postavilo státní rozpočet, na 3,9 procenta. To není nijak nadstřelené číslo. Ostatní instituce včetně těch mezinárodních očekávají podobný vývoj.

Jediné, co je s rozjetou ekonomikou v přímém rozporu, je výběr daní. Kdyby někdo odhadoval kondici země jen podle něj, došel by k závěru, že nezažíváme boom se všemi výše popsanými projevy, nýbrž že stagnujeme.

Čistě díky ekonomickému růstu (bez jakéhokoliv zásahu vlády) by teď mělo být ve státní pokladně na daních o 32,6 miliardy korun více než loni. To není žádné náhodně vybrané číslo. Výkon české ekonomiky za celý rok měřený HDP dosahuje zhruba 4,2 bilionu korun. Přes veřejné finance se přerozděluje zhruba třetina. Každé procento ekonomického vzestupu by tak automaticky mělo do státní poklady přinášet 14 miliard korun. Při zmíněném růstu o 4 procenta by koncem roku mělo být ve státním rozpočtu 56 miliard korun navíc. Za prvních sedm měsíců, za něž už máme oficiální výsledky z ministerstva financí, je to oněch 32,6 procenta.

Ve skutečnosti se ale příjmy z daní (bez sociálního pojištění, které vybírá ministryně práce Michaela Marksová-Tominová velmi dobře – stoupá o 5,6 procenta, což je ještě o 1,6 procenta rychlejší růst než růst ekonomiky) zvedly jen o 2,77 procenta. Andreji Babišovi tak za sedm měsíců hospodaření chybí ve státní pokladně 30 miliard korun.

Ten trend trvá už několik měsíců a přes opakované ujišťování ministra financí se nemění. Těch 30 miliard se s Andrejem Babišem táhne už několik měsíců. Zajímavé je, že se propadají příjmy téměř ze všech daní, s výjimkou firemních. Lakmusovým papírkem ministrovy schopnosti řídit státní pokladnu, který si sám nastavil, byla daň z přidané hodnoty. Na ní se za prvních sedm měsíců vybralo o 2,35 miliardy korun méně než loni.

V roce 2014 stát získal za prvních sedm měsíců na DPH 137,6 miliardy korun. Kdyby tedy výběr stoupal zároveň s ekonomikou, bylo by ve státní pokladně přes 143 miliard korun. Je tam ale jen 135,2 miliardy korun. Chybí skoro 8 miliard. Andrej Babiš tento výpadek neustále vysvětluje tím, že v roce 2014 „bylo neoprávně zadrženo“ 12,1 miliardy korun na vratkách DPH. Je to pěkná ukázka demagogie a alibismu. V té době, kdy „bylo zadrženo“, byl už samozřejmě ministrem financí Andrej Babiš. Kudy chodil, tudy mluvil o karuselových obchodech s DPH, kde státu mizí miliardy.

Když se změní motivace

Aktivističtí berní úředníci vycítili společenskou poptávku a začali zadržovat peníze, které firmám měli vrátit na DPH, v přesvědčení, že odhalili podvodníky. I Babišova daňová náměstkyně Simona Hornochová ale přiznala, že šlapali úplně vedle. Firmám letos musí stát peníze, které mu daňová správa (za niž měl zodpovědnost úřadující ministr financí Andrej Babiš) zadržovala, vracet. Některé si to navíc nenechaly líbit. Obrátily se na Nejvyšší správní soud, který státu nařídil, že jim vše musí vrátit i s penále 14,05 procenta ročně. Jen to penále může stát přijít až na miliardu, pokud by se rozhodli soudit všichni dotčení. To se ale nestane, protože značná část podnikatelů se v obavách ze msty bojí jít s Babišem do sporu.

Babišova tisková zpráva je psána velmi sebepropagačním tónem. Takže se z ní dozvíte, že u DPH je „inkaso za červenec jedno z nejvyšších za poslední roky“. O celém kontextu, kolik ve státní kase chybí proti tomu, co by tam při ekonomickém boomu mělo být, se ale nedočtete nic.

Další daní, u níž peníze nepřibývají, ale ubývají, je daň z příjmu fyzických osob. Loni se na ní za prvních sedm měsíců vybralo 54,6 miliardy korun. Při současném ekonomickém růstu by to mělo být 56,8 miliardy korun. Ve státní kase je ale jen 53,7 miliardy korun. Babišův úřad vysvětluje, že za to mohou nové daňové slevy na druhé a třetí dítě, odpočet na školky a sleva pro důchodce, kterou prosadil Ústavní soud. Padají ale i příjmy z dalších daní, které by v rozjeté ekonomice měly růst.

Zásadní otázka je, proč je výběr daní tak mizerný a jaké to může mít politické dopady. Ministr průmyslu Jan Mládek, fakticky jediný, kdo z ministrů sociální demokracie rozumí ekonomice, v rozhovoru pro Týdeník Echo řekl, že jedním z důvodů je rozvrat daňové správy. Andrej Babiš jako první ministr financí v historii České republiky nedržel konsensus, že do berních úřadů se nezasahuje, ať se mění jakákoliv garnitura.

Zdroje Týdeníku Echo z finanční správy, které si kvůli vypjaté atmosféře přály zůstat v anonymitě, tvrdí, že samotné personální čistky nebyly tak masivní, aby správu rozvrátily. Fluktuace za Babiše byla podobná jako v minulosti. Jenže se ze dvou zásadních důvodů změnila motivace a atmosféra. I správci daní se v době přípravy na služební zákon – podobně jako na dalších ministerstvech a úřadech – věnovali spíš zajišťování své budoucnosti než práci, což se velmi rychle projevilo na výsledcích. Neustálé výkřiky Andreje Babiše o karuselech navíc vytvořily poptávku po rychlém odhalení „zlodějů“, což ambiciózní berní úředníky vedlo od systematické práce k hurá akcím, kdy vyráželi na kontroly těch, o nichž třeba ministr prohlásil, že jsou podezřelí.

Pokud se trend neotočí, bude Andreji Babišovi na konci roku chybět 56 miliard. Bude zajímavé sledovat, jak to ustojí při vyjednávání o rozpočtu na příští rok.