jistě se objeví jiná ikona. Možná podobně sporná a potemnělá, konsekventní jedině ve svém narcismu

Julian Assange: revoluční ikona s prošlou lhůtou spotřeby

jistě se objeví jiná ikona. Možná podobně sporná a potemnělá, konsekventní jedině ve svém narcismu
Julian Assange: revoluční ikona s prošlou lhůtou spotřeby

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Švédská prokuratura nadále nebude stíhat za znásilnění šéfa WikiLeaks Juliana Assange, který se už pět roků skrývá na ekvádorské ambasádě v Londýně. Jeho právní problémy tím sice nekončí, v každém případě ale má o problém méně. Světová média o víkendu při té příležitosti přinesla jeho fotografii, revoluční šik ve variantě 2017. Pozdrav zaťatou pěstí, přiměřeně odřená kožená bunda, přiměřeně odhodlaný výraz v obličeji, se svými vlasy mezi blond a bílou mohl Assange někomu připomínat rebelujícího androida Roye Battyho z klasického filmu Blade Runner. Fotka jako stvořená k tomu, aby zdobila pracovny revolučně naladěných studentů a studentek.

Možná však už je pro Assange pozdě. Dlouho byl jaksi z očí, pro generaci, jež jako celek nevyniká schopností udržet dlouho pozornost, jsou jeho WikiLeaks anachronismem, mluví se o nich už několik let, takže asi něco jako dinosauři. A hlavně – pro čím dál víc jeho někdejších oddaných obhájců je čím dál obtížnější ignorovat, řekněme, svérázné charakteristiky někdejšího idolu a projektovat do něj vlastní vágní ideál. Mnoho dříve okouzlených se k Assangeovi dnes už moc nezná, tvářit se, že jaksi neexistuje, je asi bezpečnější. Podobně dnes někdejší agilní obdivovatelé venezuelského socialistického režimu neregistrují jeho chaotický a krvavý kolaps. Mladá levice se často chová paradoxně (jistě, není v tom sama): na jednu stranu velmi emancipační rétorika, na straně druhé sklon k vzývání nezpochybnitelných autorit, jimž je nutno prominout všechno – alespoň po dobu, kdy jsou v módě. A Assangeovi příznivci toho byli schopni skousnout hodně: dlouhodobě známé konexe mezi gerojem digitálního undergroundu a běloruskou diktaturou i Putinovým režimem, kontakty s obskurním popíračem holokaustu, jenž vystupuje pod jménem Israel Shamir, mírně řečeno podivné způsoby, vágní a hloupou ideologii všeobecné transparence, bezohlednost a velikášské manýry...

To, že ze všech zemí na něj vyrukovalo zrovna Švédsko, stoupenci pokroku považované za zemi téměř rajskou, a že se tak stalo kvůli sexuálnímu deliktu – to jistě muselo mnoho stoupenců genderové korektnosti dost bolet. Ale zvládli to, všechna čest. Asi až v podstatě otevřené angažmá Assangeových WikiLeaks ve prospěch vítězství Donalda Trumpa pro část z nich znamenalo poslední kapku. Tahle ikona už je prošlá, jistě se objeví jiná. Možná podobně sporná a potemnělá, konsekventní jedině ve svém narcismu. Nakonec ale právě tohle může mít s nemalou částí svých obdivovatelů společné.