Komentář Daniela Kaisera

Zemanův cynismus. Hra o vězně z Osvětimi

Komentář Daniela Kaisera
Zemanův cynismus. Hra o vězně z Osvětimi

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Politické manévry kolem návštěvy tibetského dalajlamy v Praze na letošním Fóru 2000 se vyvíjejí jako nemoc s čím dál těžšími stádii. Po přijetí u ministra kultury Daniela Hermana následoval devótní odprošovací dopis čtveřice Zeman/Štěch/Hamáček/Sobotka. Třetí fáze se plně rozvinula teď o víkendu.

V množině lidí, u nichž se schylovalo k vyznamenání letos 28. října, byl Jiří Brady, přeživší Terezína a Osvětimi, od roku 1948 v Kanadě, jinak také strýc ministra Hermana. Ve čtvrtek hradní protokolář Jindřich Forejt ministrovi poslal sms zprávu, že Brady letos vyznamenán nebude. Následující den Herman přešel do protiútoku: Hrad jeho strýce nevyznamenal za trest kvůli setkání ministra s dalajlamou. Prý dal Zeman Hermanovi už před setkáním s dalajlámou (14. října) na vybranou: buď nebude schůzka s dalajlamou nebo nebude vyznamenání pro strýce.

Hrad se následně pokusil o manévr skrze spřátelené Parlamentní listy: že totiž naopak Herman se nabízel hodit dalajlamu k vodě, pokud bude vyznamenání pro strýce zachráněno. Tento pokus o spin je tak chatrný, že stačí k tomu, abychom si o roli prezidentské kanceláře v této aféře udělali jasno. Proč by se Herman vmanévrovával do situace, která je obtěžkána rizikem, že až to jednou praskne, bude vypadat jako zbabělec? Nedává to smysl. Hrad si tu odnáší zlatou antimedaili.

Jenže – a to už se nedopovídává – dobře z celé té trapné kauzy nevychází ani Zemanův protihráč Herman. První, co člověka v pátek napadlo a co prezidentovi asi bude vytýkat především, je cynismus, s nímž nebere ohledy na starého pána a používá ho ve své tahanici s politikem, jehož mimochodem nemá rád. Svým způsobem využil ale i strýce synovec. Bylo k němu ohleduplné případ okamžitě zveřejňovat a dopřávat osmaosmdesátiletému pánovi, předpokládám pro něho nemilou, pozornost? Dalo by se snad namítnout, že prostě ministra pobouřily prezidentovy způsoby. Pak nechápu, proč s mužem, který je po léta svého pobytu v politice známý jistou provozní bezohledností, chodil na led (viz následující odstavec).

Není asi ani úplně normální lobbovat z pozice člena vlády u prezidenta za blízkého příbuzného. Sněmovna letos v červnu nominaci pana Bradyho schválila – na návrh místopředsedy sněmovny a Hermanova stranického kolegy z KDU-ČSL Jana Bartoška. Ministr kultury posléze před prezidentem nebo kýmsi z prezidentské kanceláře musel strýčkovo jméno sám připomenout. Jak jinak by asi Zeman věděl, že v České republice dosud téměř neznámý muž je příbuzný člena vlády? Nebyl to snad od Hermana krok do světa službiček a protislužbičcek, o němž se teď jakoby s úděsem dozvídá?

Přeživších holoucaustu a koncentračních táborů a táborů v padesátých letech, jimž nebylo připnuto české státní vyznamenání, je pořád ještě o dost víc, než kolik vyznamenání se může s ohledem na omezené množství připnout. Dostane Brady, nedostane člověk, jehož jméno tím pádem veřejnost nepozná. Vzhledem k tomu, že šéf VSZ v Olomouci Ivo Ištvan za korupci mezi lidmi, kteří si potenciálně mohou prokázat nějaké výhody dané jejich postavením ve státním aparátu, označil dokonce i soulož, bych se teď na místě ministra obával ranního zvonku.

Už předtím se Daniel Herman dostal do podezření, že si na dalajlamovi honí politické body. O příjezdu dalajlamy se samozřejmě na vládě vědělo dopředu, původní dohoda podle informací Echo24.cz zněla tak, že ti ministři, kteří si to budou přát, se s Tibeťanem setkají jaksi privátně. Zájem měli z lidové strany, a zatímco vicepremiér Pavel Bělobrádek schůzku s dalajlámou oznámil až zpětně bez jakýchkoliv podrobností, Herman mu uspořádal hromadný oficiální termín u sebe na ministerstvu. Bělobrádek dohodu z vlády dodržel, Herman ne.

Nevěřím, že by člověk, který za tři roky není schopen říct jediné jasné slovo o všežravosti Andreje Babiše, ale jede ho pomoci osprchovat tu do věznice StB v Uherském Hradišti, tu na místo romského koncentráku v Letech, byl otrokem nějakého svého nezvladatelného sklonu k upřímnosti. Sledujeme tu spíš pokus zaujmout místo odcházejícího Karla Schwarzenberga. Otázka je, jestli kvůli přepřahání v jednom poměrně malém segmentu české veřejnosti okázale bojkotovat oslavy 28. října na Pražském hradě a organizovat si svoje protistátní.

24. října 2016