Jaroslav Tvrdík býval labilním a nijak úspěšným ministrem obrany. Pak se nějakou dobu v roli prezidenta firmy podílel na devastaci Českých aerolinií, z nichž za jeho šéfování odešlo 330 milionů korun na různé poradenské, konzultační a marketingové služby, přestože v té době už byly v hlubokých ztrátách.

To jsou celkem klasické cesty, jak z firmy vytáhnout peníze. Podezření, že se z nich financovala sociální demokracie, se nikdy nikdo neobtěžoval vyšetřovat. Bylo to ještě v době, kdy se žalobci do politicky citlivých případů nepouštěli. Jaroslav Tvrdík pak ještě vedl jako manažer bombastickou kampaň ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka, která skončila porážkou.

Našel se až v posledních letech v roli šéfa Smíšené česko-čínské obchodní komory. Tvrdík jako politický lobbista rád vyvolával dojem, jak velký má vliv, aniž ho skutečně měl. Teď ale opravdu umí v Číně najít a dojednat obchody. Potvrzují to firmy, kterým tam výrazně pomohl. Našel jim investory a obchodní partnery. Usnadnil jednání s úřady. Čínským investicím sem neotevřel cestu prezident Miloš Zeman, ale právě Tvrdík. Zeman jen v jeho scénáři sehrál roli maskota. V zemích, jako je komunistická Čína, kde si potrpí na rituály a ceremonie, je vždycky dobré, když zájemce o obchod můžete přivést k hlavě státu. Chápou to jako výraz úcty.

Podle těch, kdo mají s podnikáním v Číně zkušenosti, je naopak nadbíhání, jaké předvádí český prezident, pro byznys spíš kontraproduktivní. Číňané oceňují, když je k nim někdo uctivý a na každé schůzce se teatrálně neohání dalajlamou. Neváží si už ale servility, k jaké se Miloš Zeman na Východě zhusta uchyluje. Ti, kdo s Číňany obchodují, považovali za hodně kontraproduktivní, i když se svého času stal z expremiéra Petra Nečase rétorický bojovník proti dalajlamismu. Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg Zemanovo podlézání nedávno dobře vystihl v rozhovoru pro Hospodářské noviny, když upozornil, že to prezident provozuje nikoliv kvůli obchodům, nýbrž kvůli vlastní ješitnosti. Líbí se mu obdiv a pocty, které mu autoritářská komunistická Čína dává najevo.

Pražská základna

Tvrdíkovu roli nejlépe dokládá to, že si z něj čínská investiční skupina CEFC (China Energy Company Limited), která se pustila do nástupu do českého byznysu, udělala zmocněnce pro Evropu. CEFC založila v Praze už v červnu pobočku pod jménem CEFC Investments Europe Company se základním kapitálem 1,15 miliardy korun. Z Jaroslava Tvrdíka udělala na pět let jediného člena představenstva.

Nyní ohlášená vlna nákupů působila dojmem investiční smršti. CEFC oznámila záměr koupit podíly v pivovaru Lobkowicz, letecké společnosti Travel Service, ovládající ČSA, fotbalové Slavii nebo vydavatelství Empresa s časopisem Týden a televizí Barrandov, mediální agentuře Médea, která do značné míry kontroluje trh s inzercí. Všechno to jsou statusové symboly, nikoliv strategické společnosti. A všechny jsou mimo hlavní obory energetiky, ropného byznysu a finančnictví, v nichž CEFC po světě vydělává. Jsou to signály typu: jsme tady a chceme, aby se o tom vědělo. Jako když si postavíte mrakodrap s obřím logem nebo okázalé sídlo.

Tím, co je skutečně podstatné a strategické, je spojenectví CEFC s česko-slovenskou skupinou J&T. Šéf CEFC Čchao-tuo to vysvětluje tak, že si Prahu vybrali jako svou základu v Evropě a J&T jako hlavního partnera pro evropskou expanzi. To je spojenectví, které nebylo dohodnuto teď, ale už před jedenácti měsíci. Tehdy však zapadlo v rozborech, jak se prezident Miloš Zemana na zpáteční cestě z Číny v předvečer státního svátku vzniku Československa v Pekingu na poslední chvíli nalodil na palubu soukromého bombardieru J&T a PPF.

CEFC se tehdy s finančníky z J&T dohodla, že si koupí podíl až 30 procent v jejich holdingu. Ani po bezmála roce není obchod dotažen. Přestože CEFC je jednou z vůbec prvních čínských soukromých firem, byla založena už v roce 1980, podléhá přísným pravidlům stejně jako jakékoliv jiné čínské firmy. Když chtějí investovat v cizině, a obzvláště do finančnictví, k čemuž se chystá CEFC, potřebují povolení k vývozu kapitálu. Když ho dostanou, potřebují ještě získat povolení regulátora finančního trhu v cílové zemi. To je v našem případě Česká národní banka. Číňané si zatím v J&T pořídili pět procent, teď chtějí zvýšit svůj podíl až na 9,99 procenta. To je vliv, pro nějž nepotřebujete souhlas ČNB. Všechno nad tuto hranici podléhá souhlasu regulátora. Cílovým stavem je výše zmíněných 30 procent v J&T Finance Group. Ten by firma získala tím, že do česko-slovenské skupiny vloží nový kapitál 700 milionů eur (asi 19,6 miliardy korun). Tím by se J&T velmi výrazně otevřel prostor pro nové půjčky a dluhopisy na nové investice. Podle odhadů by jí to mohlo přinést až 200 miliard korun.

Slavia maskuje skutečné zájmy

A takové peníze zrovna teď J&T hodně potřebuje. Má rozjednáno hned několik ambiciózních obchodů. Spolu s PPF Petra Kellnera nabízí přes svou energetickou divizi EPH, kterou řídí miliardář Daniel Křetínský, polskému PKN Orlen 30 miliard korun za petrochemický holding Unipetrol. Křetínský už rovnou přemýšlí, jak Unipetrol rozdělit, a uzavřel proto partnerství se státní společností Čepro (kterou přímo kontrolují bývalí blízcí spolupracovníci Andreje Babiše). Kdyby se nákup Unipetrolu podařil, Čepru by měla připadnout jedna z rafinerií v České rafinérské. Poláci ale zatím na nabídku Kellnera a Křetínského nekývli.

Další velkou investicí, na niž potřebuje Křetínského EPH peníze, jsou Slovenské elektrárně. Italská energetická společnost Enel nabízí dvoutřetinový podíl a s EPH nyní vede jako s první firmou exkluzivní jednání. Součástí společnosti je mimo jiné jaderná elektrárna Mochovce nebo vodní dílo Gabčíkovo. Další třetinu má ve Slovenských elektrárnách slovenský stát. Ministr hospodářství Vazil Hudák rovnou řekl, že proti EPH předloží nabídku na koupi elektráren i čínská společnost China National Nuclear Corporation.

Už z těchto dvou velmi strategických obchodů v energetice je zřejmé, proč si CEFC pro svou evropskou finančně-energetickou expanzi vybrala právě J&T s jejím Energetickým průmyslovým holdingem. Ten už je dnes sám o sobě energetickou skupinou, která má doly v Německu, plynovody na Slovensku, čerstvě koupené elektrárny ve Velké Británii a Itálii, stejně jako domácí distributory plynu nebo elektřiny. Přesně to sedí do podnikatelského profilu Číňanů.

Šéf CEFC Čchao-tuo si už při podpisu smlouvy pochvaloval, jak si s finančníky z J&T hned od začátku sedli i lidsky, protože je kromě společných zájmů sbližuje i věk. Čínskou skupinu řídí manažeři kolem čtyřiceti let, kteří jsou ze stejné generace jako Patrik Tkáč nebo Daniel Křetínský. A pražské aktivity rozhodně nechtějí provozovat na dálku ze Šanghaje. V budově bývalé Živnobanky v Praze Na Příkopě, kterou kupují od realitního miliardáře Radovana Vítka, bude sídlit evropská centrála CEFC v čele s Tvrdíkem. Firma pro své manažery kupuje i čtyři rezidenční vily na pražské Ořechovce.

I tu zálibu ve statusových symbolech mají s J&T společnou. Daniel Křetínský vlastní a snaží se řídit fotbalovou Spartu. Jeho čínští partneři budou mít Slavii, kterou pro ně bude prozatím řídit Jiří Šimáně z Travel Service. Další z českých miliardářů, s nímž jdou do společného podniku. Kromě statusových investic jsou na obou stranách i vlivové mediální investice. Křetínský s Tkáčem vlastní bulvární deník Blesk a týdeník Reflex, Číňané budou mít podíl v Týdnu a TV Barrandov. V symbióze se svými česko-slovenskými partnery se tak přirozeně stanou součástí tuzemského mocenského kartelu. Jeho základními pilíři jsou díky vlastnictví vlivných médií právě skupiny J&T a Agrofert Andreje Babiše. Přes veškeré dřívější spory se nyní navzájem respektují, neútočí na sebe a jdou si z cesty. Teď se do kartelu chystá naskočit i další česko-slovenská skupina Penta, která si pořídila vydavatelství VLP, jehož pilířem je regionální Deník.

Odkud jsou ty peníze

Na to, abychom dokázali odhadnout, jak se tady bude CEFC chovat, by bylo potřeba o ní co nejvíc vědět. Z veřejných zdrojů se toho ale moc nedozvíte. Společnost se s obratem 850 miliard korun v žebříčku největších světových firem Global Fortune 500 pohybuje ve čtvrté stovce. Největším akcionářem je se 70 procenty Singapore Petrochemical and Energy Development. Ta vznikla teprve v závěru loňského roku a z veřejných zdrojů se o ní nedozvíte téměř nic.

Ani samotná CEFC toho kromě přehledu, jak si stojí na čínských nebo světových žebříčcích, o sobě příliš neříká. Není zřejmé, jak moc je propojená s čínským režimem a tajnými službami. Míru bezpečnostního rizika bude prověřovat při povolování vstupu do J&T Finance Group česká centrální banka. Tím pádem budeme mít alespoň přehled, jak vysoký stupeň rizika s sebou CEFC přináší. Kdyby šla přímo do energetiky nebo petrochemie, žádnou pojistku mít nebudeme.

Bezpečnostní informační služba ve svých zprávách upozorňuje, že čínské tajné služby jsou v České republice velmi aktivní. Čínští špioni se podle BIS snaží pronikat do politiky, byznysu a veřejné správy. Za pomoci politiků a úředníků se snaží dávat dohromady hlavně informace o stavu české politiky.

Začátkem září zveřejněná část zprávy BIS věnuje aktivitám Číňanů jen jednu větu. Ve zprávě za rok 2013 šla víc do detailů. Popisovala, že do Česka přijíždějí z Číny kromě zpravodajců krytých diplomacií i samostatní špioni, například akademici, turisté a podnikatelé. Snaží se prý o mediální a společenský vliv k podpoře ekonomických zájmů. Důležitým partnerem pro vlivové operace jsou prý pro zpravodajce z Číny vybraní Češi, kteří jim pomáhají vědomě i nevědomě. Číňané se všude v západním světě velmi intenzivně zajímají o strategické obory, jako je energetika a finance, a právě do nich tady jde investovat CEFC.

Fakt, že si prezident Miloš Zeman rovnou udělá svého poradce z předsedy představenstva CEFC Jie Ťien-minga, který je podle některých zdrojů napojen na čínské vojenské zpravodajství, není zrovna šťastný. A i kdyby žádné takové pochybnosti nebyly, není standardní, že hlavě státu radí manažer firmy s neprůhlednými vlastníky. Zkuste si představit, kdyby si ho vzal do služeb třeba britský premiér nebo francouzský prezident. Také tím do značné míry dáváme najevo své nesebevědomé nerovné postavení. Jaroslavu Tvrdíkovi ani Patriku Tkáčovi čínský prezident jistě nenabídl místo ve svém poradním sboru. Jsou vděčni, že mají fotku z audience u něj, jíž si otvírají dveře ke svým čínským obchodním partnerům.

Číňan chce obchodovat, ne rozvracet

Na druhé straně, přehnané obavy z čehokoliv čínského jsou zbytečné. Čína vyniká v průmyslové špionáži a bezskrupulózně kopíruje západní zboží. Nesnaží se ale rozvracet politické a mocenské poměry v západních zemích. Vidí v nich spíš příležitost k obchodování. V kritických momentech ani nejedná proti zájmům Západu.

Když se koncem loňského roku pod vlivem západních sankcí, pádu rublu a cen ropy dostalo Rusko do vážných ekonomických potíží, s napětím se očekávalo, jestli Peking Putina nějak podrží. K ničemu významnému se nerozhoupal. Uzavřel s ním jednu strategickou dohodu o jednom ropovodu. Čína si moc dobře uvědomuje, že je proti Rusku ve velmi silné pozici, a dobře jí využívá. Vladimir Putin dal jednomu ze svých blízkých přátel Gennadiji Timčekovi za úkol, aby se pokusil přitáhnout ze Šanghaje co nejvíc peněz. Zatím však žádné nepřicházejí. „Čínští investoři si jednoduše dali pauzu, aby viděli, kam rubl zamíří, protože od prosince všechny ruské ministerské předpovědi byly špatné. Věřím, že je to hlavní důvod, proč byly velké investiční projekty odloženy,“ vysvětluje pekingský pragmatismus šéf Rusko-čínského analytického centra Sergej Sanakojev.

Za podobně nejistý projekt zjevně Číňané považují i Řecko. Ani tady se nenaplnily obavy, že se budou svými penězi pro Atény snažit oslabit Evropskou unii. Marxistické Syrize v těžkých chvílích nic nenabídli a ani na Peloponésu masivně nenakupují. Pronajali si tady jen přístav Pireus.

Ani s novou vlnou nákupů se Čína nedostane do první desítky největších investorů v České republice. Násobně víc tady utrácejí Němci, Nizozemci, Korejci, Britové, Francouzi nebo Japonci.

Podstatný rozdíl je však v tom, že nikdo z těchto zahraničních investorů nevstupuje do citlivé sféry na hraně mezi ekonomikou a politikou. Zajímají je tady zisky, nikoliv vliv. Číňané z CEFC naopak přes J&T míří přímo do epicentra tuzemského mocenského kartelu.

Možná proto je z nich Andrej Babiš lehce nervózní a zdůrazňuje, že doufá, že sem přišli dělat byznys, nikoliv ovlivňovat politiku. Jistě mu dochází, že si v Číňanech J&T otvírá cestu ke zdrojům, jimž se svým majetkem a vlivem nikdy nemůže konkurovat. Proto jistě přemýšlí, jak to ovlivní současný domácí kartel moci.