Rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz dnes v reakci na výsledky tureckého nedělního referenda zopakoval, že Evropská unie by měla zastavit vstupní jednání s Tureckem. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v Ankaře prohlásil, že zmrazení jednání, kterým EU vyhrožuje, není pro Turecko důležité.

„Po tureckém referendu se prostě nemůžeme jen tak vrátit k jednání. Měli bychom být upřímní. Měli bychom zastavit jednání o vstupu Turecka do EU a místo toho pracovat na dohodě o sousedství s Tureckem,“ uvedl Kurz na twitteru.

Podobná prohlášení zazněla od Kurze v posledních měsících už několikrát. Již před zahájením vstupních rozhovorů s Tureckem v roce 2005 se Rakousko neúspěšně snažilo prosadit do mandát

Erdogan: Není důležité, zda s námi EU zmrazí vstupní jednání

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan však dnes před svými příznivci v Ankaře prohlásil, že pro Turecko není důležité, zda s ním Brusel vstupní jednání zastaví, či ne. „Evropská unie vyhrožuje zmrazením jednání. Abych řekl pravdu, pro nás to není důležité,“ řekl Erdogan.

A opět zmínil o možnosti uspořádat referendum o tom, zda Turci chtějí pokračovat ve vstupních jednáních s Evropskou unií. Tato jednání jsou de facto zmrazena už od loňského červencového puče, po němž turecké úřady rozpoutaly rozsáhlé čistky ve státní správě.

Turecký prezident už řadu měsíců činí podobná prohlášení a tvrdí, že EU potřebuje Turecko více než je tomu naopak. Přitom také varuje, že Ankara vypoví migrační dohodu uzavřenou s unií, díky níž se od loňského jara zastavil masový příliv migrantů z Blízkého východu do Evropy přes turecké území.

„Nechávají nás čekat před branami EU už 54 let, není-liž pravda? (...) Můžeme jít za naším lidem a poslechneme jeho rozhodnutí,“ řekl dnes též Erdogan.

Na mysli měl rok 1963, kdy Brusel uzavřel s Ankarou asociační dohodu. O členství v unii požádalo Turecko v roce 1987, ale přihláška mu byla zamítnuta kvůli porušování lidských práv a turecké přítomnosti na Kypru. Až v roce 2005 zahájil Brusel s Ankarou vstupní rozhovory.

Jednání se prakticky zastavila po loňském potlačeném pokusu části turecké armády o puč, po němž Ankara rozpoutala rozsáhlé čistky ve státní správě, a to nejen mezi vojáky a policisty, ale i mezi soudci či učiteli.

Vztahy EU s Ankarou se dále zhoršily kvůli turecké kampani před nedělním ústavním referendem, kterou turečtí politici chtěli vést i v zahraničí mezi tureckými menšinami. Úřady některých zemí, včetně Německa, tureckým politikům ale zabránily vystoupit na mítincích. Erdogan označil tyto kroky za praktiky podobné těm, jaké se děly za nacismu.

V neděli Erdogan přilil olej do ohně vztahů s EU, když zopakoval, že začne s tureckými politiky jednat o obnovení trestu smrti. Ten Turecko zrušilo v roce 2004 v rámci plnění podmínek pro vstup do EU. „Pokud mi takový zákon přijde na stůl, tak ho schválím. Ale nebude-li pro něj podpora, pak o tom můžeme uspořádat další referendum,“ řekl Erdogan v neděli poté, co v referendu o změnách ústavy vyhráli zastánci posílení prezidentských pravomocí.

Prodloužen výjimečný stav

Turecká vláda v pondělí na doporučení bezpečnostní rady prodloužila o další tři měsíce výjimečný stav v zemi. Oznámil to turecký vicepremiér Numan Kurtulmuş. Výjimečný stav byl v Turecku zaveden loni v červenci po neúspěšném pokusu části armády o převrat a byl už několikrát prodloužen.

Prezident Recep Tayyip Erdogan už dříve prohlásil, že mimořádná opatření v Turecku potrvají tak dlouho, dokud se situace v zemi nezklidní. Výjimečný stav byl zaveden původně na tři měsíce; prodloužen byl v říjnu a v lednu vždy o 90 dní. Platnost dosavadního výjimečného stavu měla vypršet 19. dubna.

Za strůjce pokusu o puč, při němž v červenci zahynulo přes 240 lidí, turecká vláda označila hnutí duchovního Fethullaha Gülena, který žije v USA. Jeho příznivce, i jen domnělé, turecký režim dlouhodobě pronásleduje. Podle některých názorů mohla červencový pokus o puč zinscenovat vláda prezidenta Erdogana, aby ospravedlnila pronásledování svých kritiků.

Po pokusu o převrat vláda zahájila rozsáhlé čistky v armádě a státní správě, o práci tak přišlo přes 125.000 lidí, včetně soudců či učitelů, a na 40.000 osob bylo zatčeno. Ve vazbě skončili i novináři či opoziční poslanci, které vláda viní z podpory teroristické organizace. Za ni označuje vláda právě i Gülenovo hnutí.