Na Facebooku, což je zařízení, které slouží k tomu, aby se člověk dozvěděl, jak je na světě plném lidí beznadějně sám, se objevují v poslední době krátké filmy s Lubomírem Zaorálkem.

Jsou to takové několikaminutové etudy ze života jednoho energického muže, který vyrazil do společnosti. Na jedné z nich se Zaorálek nachází mezi několika nicnetušícími lidmi a najednou začne zničehonic vykládat, že stojí ve frontě na pivo a že má rozřezanou dáseň, dokonce bere antibiotika… Říká to velmi rázně, jako by to byl výstup na scéně.

Okolostojící lidé jsou možná trochu zaskočeni, někteří poznávají Zaorálka, citlivější se bojí, zda neomdlí. Dáseň mu rozřezal ráno zubař, jenž mu, jak Zaorálek zdůraznil, „pomáhá se zuby“. Z toho je patrné fundamentálně sociálnědemokratické založení politika, pro kterého je resekce formou pomoci, při níž pacient spolupracuje tím, že si, když už to nejde jinak, nechá hubu rozřezati.

Ne tak u pana Zaorálka: toho rozbolí zuby, zjistí, že by potřeboval vytrhat kořeny, lehká pomoc, zavolá (má na to asi lidi) dentistovi, doktore, helfněte mi se zuby, zvládl bych to sám, ale chápete, kampaň, úřadování, záchrana lidstva, málo času. Jasně, řekne doktor, ale budete si držet háky, to víte, když se ruka k ruce vine... A už řeže, Zaorálek pomáhá a rychle i pár stehů doktorovi podrží, doktor zaštupuje, antibiotika předepíše a Zaorálek už běží stoupnout si do fronty na pivo, protože na antibiotika a resekci nic není lepšího než Ostravar.

Lubomírova zpověď tím nekončí, ale pokračuje sdělením, že má za sebou „docela zajímavý týden“. Byl totiž v Bruselu na jednání o migraci z Afriky: Itálie to moc nezvládá, jak řekl už s kelímkem v ruce, tak pomůžeme, asi podobně jako zubař pomohl mně. Bylo by potřeba, jak řekl, zakotvit se v Libyi a utnout chobotnici převaděčů, kteří dostávají lidi na Středozemní moře... kde je přebírají humanitární vodní taxikáři NGO a vozí do Evropy – což už Zaorálek neřekl, oni jsou totiž taky levicoví, ty utínat nebudeme.

I tak to jsou rázná slova, možná souvisí s těmi antibiotiky, která už zabírají. Zaorálek před nedávnem prohlásil, že příčinou migrace (a také terorismu) jsou hříchy Západu, jichž se dopouštěl v minulosti, takže se není co divit, že sem proudí, a vida, teď chce utínat chobotnici.

To je zajisté odvážné, právě mezi publikem na Colours of Ostrava, kde se fronta na pivo nalézala, by to mohlo způsobit rozporuplné reakce, tak to řekne jen polosoukromě u piva – a pak to hodí na síť, tam už ať si to lidé přeberou.

Bylo by zajímavé, kolik by se v publiku přihlásilo stoupenců usekávání chapadel migračních procesů, které ideoví příznivci Lubomíra Zaorálka obvykle považují veskrze za pozitivní – a když ne pozitivní, tak nevyhnutelné a Evropou vlastně zaviněné. Vedou přece k obohacování kultur, díky čemuž se mohou konat třeba festivaly etnické hudby, na nichž si lze představovat, jak se celý svět sejde u fronty na pivo.

Sejde, ale spíš na vodu a s usekanými chapadly. A nějaká resekce proti tomu bude, jak se na Ostravsku asi neříká, brnkačka. Ani umrtvení nebude potřeba.