Uprostřed bouřlivých debat o Maršmelounu, bytovém domě architekta Zdeňka Fránka, byl opodál celkem v tichosti zrekonstruován soubor historických budov Obecního dvora, k nimž přibyla i novostavba od katalánského architekta Ricarda Bofilla. Zchátralý Obecní dvůr nedaleko Anežského kláštera prodal pražský magistrát zahraničnímu investorovi před deseti lety. Původně byl Obecní dvůr pozdně gotickou budovou, která prošla řadou dostaveb a úprav. Dnešní podoba pochází z poloviny 19. století. Objektu neprospěly povodně v roce 2012 a před současnou rekonstrukcí obýval někdejší zázemí hasičů a komunálních služeb pouze správce.

Ačkoliv odpůrci Fránkova Maršmelounu hovořili o posvátnosti místa v těsném sousedství kláštera a někteří z nich byli ochotni vlastními těly bránit středověkou klášterní zeď, která by při stavbě měla být zdemolována, skutečnost je trochu jiná.

Jak uvádí předsedkyně Klubu za Starou Prahu Kateřina Bečková na svém blogu, zeď byla postavena v době adaptace a dostavby Anežského kláštera pro potřeby Národní galerie kolem roku 1970 a na místě stávala parazitní zástavba malých periferních domků. Ty obklopovaly klášterní zdi a od dvacátých do osmdesátých let 20. století byly postupně odbourávány. Místo bylo navíc významně proměněno už během asanace, kdy zde byly postaveny vysoké činžáky. Bofillova přístavba těsně přiléhá k funkcionalistické stavbě, která je tak konečně ukotvena a netrčí osamoceně nad rozbahněným parkovištěm.

Jednoduchý stříbrný kvádr má na fasádě a okenicích organický dekor připomínající stíny stromů, které se na dům promítají i ve skutečnosti. Pětipodlažní objekt vyrůstá ze soklu garáží a obsahuje tři velké bytové jednotky (jeden jednopodlažní byt a dva dvoupodlažní byty s vlastním schodištěm a vnitřním atriem). V úrovni parteru jsou garáže, jejichž fasádu kryje vertikální zahrada.

Střecha garáží slouží jako dřevěná terasa (170 m²) jednoho z nejprostornějších bytů (532 m²) v celém areálu. Historické objekty byly očištěny od novodobých úprav, čímž vynikly velkorysé prostory, dispozice bytů přitom nezasahují do historického zdiva. V komplexu je dvanáct luxusních bytů. Výsledkem je celkem nepřekvapující moderní architektura a příjemný areál se zeleným vnitřním dvorem.

Autory projektu jsou kromě Ricarda Bofilla také architekti Marek Tichý, Pavla Brůžová a Markéta Štěpánková. Stavba byla přihlášena do soutěže Česká cena za architekturu 2017, ale do užšího výběru 42 děl, ze kterých na konci listopadu 2017 vzejde zhruba deset finalistů a držitel ceny, nepostoupila.