Prestižní zahraniční univerzity nejsou jen pro „elitu“, dostat se na ně může každý, kdo tomu je ochotný něco obětovat. Mě to za to rozhodně stálo, říká absolventka Nového PORGu, která u mezinárodní maturity IB (International Baccalaureate) získala maximální počet bodů, Vendula Fialková. Ze 150 tisíc studentů ze 136 zemí jich stejného výsledku dosáhlo jen 146. Fialková po prázdninách zamíří na univerzitu v Oxfordu.

V médiích teď koluje váš příběh. Většina lidí to vnímá jako obrovský úspěch. Cítíte se výjimečně?

Já jsem taky jenom člověk, ne génius. Myslím si, že studium na prestižních zahraničních univerzitách je reálné. Tam se totiž nedostává jenom jakási mytická ‚elita‘, ale lidi, kteří o to upřímně mají zájem a jsou ochotni tomu něco obětovat. Myslím, že hodně lidí si neuvědomí, že tady tahle možnost je.

Jak jste to oslavila?

Nijak výrazně. S rodinou jsme si zašli na pěknou večeři. Poseděla jsem s přáteli. Po posledních náročných měsících jsme si hlavně chtěli pořádně popovídat a strávit spolu víc času. 

Chtěla jste na Oxford vždycky?

S myšlenkou na Oxford jsem si začala pohrávat zhruba před rokem. Do té doby mě nenapadlo, že bych mohla mít šanci. V naší třídě bylo hodně chytrých a nadaných lidí, takže se rozhodně nedá říct, že bych výrazně vynikala. Potom mě ale několik lidí okolo mě pošťouchlo, že to stojí za zkoušku. A ono to vyšlo.

Připravujete se nějak na samotné studium?

Ano, pozvolna. Rozhodně ale nejde o nic intenzivního. Spíše si postupně procházím okruhy, které bychom měli znát. Doplňuji si i témata, která mi kvůli odlišným osnovám chybí. Prioritou jsou ale teď prázdniny a odpočinek.

Plánujete studovat matematiku. Proč zrovna ji?

Na matematice se mi právě líbí její rozmanitost a univerzalita. Používá se prakticky ve všech oborech. I tam, kde by to člověk neřekl, třeba v biologii. To mě fascinuje.

Znamená to, že se z vás po dokončení studií stane vědkyně?

Ještě nevím, na co se v průběhu studia zaměřím. Může jít o aplikovanou matematiku, statistiku nebo třeba i obecnou matematiku. Možností je mnoho. Teď ještě nemám dost znalostí na to, abych mohla posoudit, co by mě nejvíc bavilo. Vědkyní bych ale asi být nechtěla.

U mezinárodní maturity IB jste dosáhla plného počtu bodů. Znamená to, že ani jednou nechybovala?

Plný počet bodů v IB neznamená, že bych vůbec nechybovala. To je bláznivá představa. Znamená to, že jsem ve všech předmětech dostala nejvyšší známku, podobně jako samé jedničky u české maturity. Ty se potom sčítají jako ‚body‘ do konečné známky. Ale v žádném případě jsem nevěděla všechno. K sedmičkám, to jsou nejvyšší známky, se člověk musí umístit v nejvyšším percentilu studentů. Testy jsou ale hodně náročné. V závislosti na předmětu a obtížnosti testu k tomu stačí získat třeba osmdesát nebo osmdesát pět procent.

Já jsem zvládla tři předměty komfortně, dva spíš těsně a jeden jsem měla úplně na hraně. O bod méně by znamenalo šestku. Takže jsem určitě neznala všechny odpovědi, a co jsem nevěděla, jsem si zkusila vymyslet nebo odhadnout. Ale myslím, že tam jsem moc bodů nenasbírala.

A které předměty to byly?

Na vyšší úrovni, to znamená víc do hloubky, jsem studovala matematiku, ekonomii a češtinu. Na nižší pak angličtinu, fyziku a němčinu.

Co vám dělalo největší problém?

Nejvíc jsem zápasila s fyzikou. I když zkoušky z ní mi nakonec dopadly nad očekávání dobře. Jinak ale obdivuju všechny spolužáky, kteří do detailu rozumí chemii. Elektronové konfigurace, spiny a podobné věci jsou naprosto nad moje chápání. IB člověku naštěstí umožňuje se do určité míry specializovat a vybrat si z humanitních i přírodovědných předmětů ty, které jsou mu nejbližší.

Máte i českou maturitu?

Mám českou státní maturitu z češtiny, zbytek je uznaný z IB. Na maturitním vysvědčení tak mám jenom jednu známku. Nemohla jsem ho proto použít k získání případných bonusových bodů u přijímaček na české vysoké školy, ale oficiálně mám českou maturitu složenou. Samotný IB diplom v Česku není uznávaný jako doklad o dokončení středoškolského vzdělání. De facto bych tak měla vychozenou jenom základku, dokud bych nedodělala vysokou.

Příprava na IB maturitu zahrnuje i řadu dobrovolnických a dalších aktivit. Čemu jste se konkrétně věnovala vy mimo vyučování?

V rámci dobrovolničení jsem s kamarádkou chodila do Dobrovolnického centra Lékořice v Thomayerově nemocnici. Jezdily jsme s vozíčkem na oddělení geriatrie (péče o nemocné starší důchodového věku – pozn. red.) a nabízely pacientům doplňkový prodej. Šlo o drobné sladkosti, pití nebo kosmetiku. Překládala jsem také videa pro Khanovu akademii (americký projekt, kdy se výuková videa umisťují na Youtube – pozn. red) a doučovala mladší studentku z PORGu matematiku. Další aktivity zahrnovaly sport, v mém případě basketbal a běh, volitelné semináře z čínštiny a fyziky a jednorázovou organizaci talentové soutěže pro mladší studenty.

Máte i nějaký volný čas?

Teď už mám času až na půdu. Čtyři měsíce mezi koncem PORGu a začátkem Oxfordu. Během studia to bylo horší, ale ne tak, že bych neměla vůbec žádný volný čas. To nastalo až těsně před maturitami. Ještě minulý rok pro mě byl zvládnutelný celkem bez problémů, práce sice bylo hodně a musela jsem většinou obětovat škole i část víkendu, ale zároveň jsem měla dost volnočasových aktivit. Letos s blížícími se zkouškami času ubývalo, navíc jsem třikrát týdně měla školu do půl sedmé večer. Sice tam byly nějaké volné hodiny během dne, ale většinou ne dost, aby mělo smysl ze školy odcházet. To je jedna z nevýhod IB programu, velké množství předmětů znamená dost nekompaktní rozvrhy. Ale čas na to, vyrazit si ven, tam vždycky byl, jen to občas chtělo naplánovat dopředu a hlavně najít čas, kdy mají volno i kamarádi. Až třeba poslední dva tři měsíce, kdy jsem měla nabídku z Oxfordu a věděla, že si nemůžu dovolit zkoušky pokazit, jsem se rozhodla prakticky veškerý volný čas obětovat studiu. Ty dva měsíce mi za čtyři roky v Oxfordu stály.