Bratislavský neformální summit Evropské unie byl hodně divný. Jméno neformální se mu dalo proto, aby se nemusela zvát Velká Británie, která zůstává i po referendu o brexitu naprosto řádným a plnoprávným členem Evropské unie a měla by při každém summitu sedět u stolu.

O aktivaci článku 50 o odchodu z Unie zatím nepožádala. Je jen jejím rozhodnutím, kdy to udělá. A je velmi srozumitelné, proč to odkládá. Pouštět se do vyjednávání se současnou politickou elitou není prozíravé, protože už jí pomalu dobíhá záruční lhůta.

Ve Francii jsou prezidentské volby příští rok v květnu. Téměř s jistotou se dá říct, že z nich vzejde diametrálně odlišný prezident, než je mátožný socialista Francoise Hollande, proslulý tím, že na summitech vykládá svým evropským partnerům něco úplně jiného než doma občanům. Jeho nástupce bude v každém případě ostrý a radikální. Ať už to bude jeden z republikánského tandemu Nicolas Sarkozy – Alain Juppé, nebo šéfka Národní fronty Marine Le Penová, která předvolební průzkumy dlouhodobě vede.

V Německu se volí v září. V této chvíli není ještě vůbec jisté, zda se Angela Merkelová rozhodne znovu kandidovat na kancléřku. Šéf sesterské CSU Horst Seehofer dává jasně najevo, že pokud nezmění migrační politiku, on jí k nominaci podporu nedá.

Je nejen v zájmu Londýna, ale všech ostatních vyčkat, kam se dvě klíčové země EU příští rok posunou, a teprve pak proceduru odchodu, jež bude trvat až dva roky, spustit. Dělat z ní téma především francouzské prezidentské kampaně, která už tak bude dost ostrá, je úplně zbytečný hazard se stabilitou.

V zájmu všech Evropanů by mělo být, aby Evropa po brexitu zůstala co nejvíce prosperujícím a klidným místem k životu. Proto je potřeba zapomenout na vášně, msty a odvety a vyjednávat co nejvíce pragmaticky a s chladnou hlavou. K tomu je potřeba být realistou a pochopit, co je skutečným zájmem vyjednávací protistrany a co je společný zájem všech.

Navzdory výkřikům evropských mandarínů typu Jeana-Clauda Junckera, jak Britové musejí za své rozhodnutí trpět a je třeba se jim pomstít, aby to od případných exitů odradilo ostatní, se zatím většina hlav států chovala velmi rozumně. O podmínkách brexitu budou jednomyslně rozhodovat oni, nikoliv Junckeři.

Teď se po Bratislavě objevují první varovné signály, že ten realismus má své meze. Slovenský premiér Robert Fico, momentálně předsedající Evropské unii, oznámil v rozhovoru pro agenturu Reuters, že Slovensko, Česká republika, Maďarsko a Polsko odmítnou dohodu o odchodu Velké Británie, pokud Londýn omezí právo jejich občanů na volné stěhování se za prací. „Země visegrádské čtyřky budou nekompromisní. Pokud nebudeme cítit garance, že tito lidé (žijící a pracující v Británii) jsou rovnocenní, budeme vetovat jakoukoliv dohodu mezi EU a Británií,“ prohlásil Fico. „Myslím, že Británie ví, že to je pro nás záležitost, u které není prostor pro kompromis.“

Je to nesmyslná pozice, jež ohrožuje prosperitu a stabilitu v Evropě. Britové hlasovali pro brexit mimo jiné proto, že měli pocit, že u nich už žije a pracuje příliš mnoho lidí z chudších částí Evropské unie. Především Poláků. Statistiky ukazují, že tito lidé britské ekonomice prospívají. Na rozdíl od přistěhovalců ze zemí mimo Evropskou unii jsou dokonce pracovitější než samotní Britové. Mají vyšší míru zaměstnanosti. Podobně jako třeba u nás legálně žijící Ukrajinci. Jenže Britové mají navzdory tomu dojem, že už jich tam je moc. Na ten pocit mají právo.

Expremiér David Cameron udělal při vyjednávání nových podmínek britského členství v EU, které předložil svým spoluobčanům do referenda o brexitu, obrovskou chybu. Žádal příliš málo. Mimo jiné proto, že země střední Evropy včetně nás odmítaly, aby jejich občané pracující v Británii přišli o daňové bonusy, které jim vláda vyplácí, pokud jsou jejich platy příliš nízké. Zrovna tyhle bonusy ale Brity velmi dráždily. Podobným tématem byly přídavky na děti, jež inkasují cizinci, i když s sebou děti nepřivezli. O tomto exportu chudoby, který stále hájíme, psal detailně kolega Petr Holub.

Svým dílem jsme tak přispěli k tomu, že Cameron nenabídl Britům to, co čekali. A oni se rozhodli pro odchod.

Představitelé EU na summitu v Bratislavě v pátek znovu zdůraznili, že nebudou moci poskytnout Británii přístup na jednotný trh EU, pokud Londýn nepřistoupí na volný pohyb pracovníků, který je jedním z hlavních bodů dohod EU.

Vypadá to, že vůbec nepochopili, proč většina Britů chce z Evropské unie pryč. Volný obchod je skutečně nejvyšší prioritou Londýna, s níž půjde do vyjednávání. Jenže to není jednostranná priorita. Zbytek Evropy má stejný zájem na tom, aby i po brexitu obchod hladce fungoval. Pro kontinentální Evropu má totiž ještě větší význam než pro Británii. Francouzi nebo Němci, pro něž jsou ostrovy obrovským a důležitým trhem, to dobře chápou. Proto od nich neslyšíme podobné řeči jako od Fica. A to je Londýn už dnes šestým největším francouzským městem podle počtu občanů, kteří tam přišli za prací. Je jich nesrovnatelně víc než Slováků.

Volný obchod s Británií je speciálně pro nás nebo Slováky důležitější než pro Londýn. Ze statistik to možná nevidíme na první pohled. Ostrovní království je naším čtvrtým největším obchodním partnerem. Jeho role ale prudce vzroste, když se podíváme na to, jak obrovský význam má pro Němce. Británie je pro ně v exportu třetím nejdůležitějším trhem. Hned za Spojenými státy a Francií. S objemem zboží, které tam německé továrny vyvezou, je ve stejné váhové kategorii. Přijít o tuto linku je pro Německo silně ohrožující.

No a my jsme, stejně jako Slováci, hlavními subdodavateli dílů do německých aut a strojů, které pak míří na britské ostrovy. Kdyby se tyto hladké obchodní linky jakýmkoliv způsobem zhoršily, těžce na to doplatíme.

Volný obchod je základní předpoklad udržení stability a prosperity v Evropě. Platí to u vyjednávání o brexitu. A stejně to bude platit, až Francouzi po volbách otevřou debatu o schengenském prostoru volného pohybu. Možnost cestovat bez hraničních kontrol na prázdniny ke Středozemnímu moři a na lyže do Alp je skvělá. Mnohem důležitější ale je, že jsou těmi linkami schopny v provázané ekonomice jezdit kamiony se zbožím a zajišťovat hladký chod firem. Kdyby to padlo, naše exportní, otevřená a subdodavatelská ekonomika na to drsně doplatí.

O podmínkách brexitu se bude hlasovat jednomyslně. Každý má právo veta. Pokud si skutečně premiér Bohuslav Sobotka myslí to, co Robert Fico, je nejvyšší čas otevřít debatu, co je při odchodu Británie náš nejvyšší zájem. Odpověď je velmi jasná a jednoduchá: volný obchod v současném stylu. Bez ohledu na to, že padne volné cestování za prací do Londýna.