Vandr docela a skoro bez vycházky

Divadelní pouť na Střeleckém ostrově – po třiceti letech se připomene akce, která patřila k tomu nejlepšímu, co nabídla druhá polovina osmdesátých let. První Divadelní pouť se konala roku 1985 v Praze, rychle však začala okruh svého působení rozšiřovat a propracovala se až k účinkování na prestižním hudebním festivalu v Roskilde. Z nepřehledné řady účinkujících z tehdejší umírněně alternativní zóny lze jmenovat Rakvičkové divadlo bratří Formanů, Rodinu Váňovu s harmonikářem Václavem Koubkem a Evou Holubovou nebo Rodinné divadlo Boba Klepla. I tentokrát se bude hrát pod širákem, souběžně nebo na přeskáčku a především v osvědčeném dryáčnickém tónu. Hudební doprovod obstará Pražský promenádní orchestr, součástí akce bude křest knihy Divadelní pouť 1985–1989, kterou z dobových materiálů sestavili Jan Dvořák, Václav Kotek a Jakub Krejčí.

Divadelní pouť proběhne 27. září, Střelecký ostrov, Praha

Raketou na Mars anebo až na Pluto

Nakladatelství Labyrint zrovna vydalo čtvrtý a letošní závěrečné číslo časopisu Raketa. Jak praví jeho podtitul, je to „časopis pro děti chytrých rodičů“. To je jistěže vynikající reklama, která si velmi dobře povšimla, že děti mají k dispozici obvykle to, co se líbí jejich pořizovatelům. Raketa nepřináší nic, na co by čtenáři u dětského časopisu nebyli zvyklí: omalovánky, naivní komiksy, vystřihovánky a porovnávačky atp. Ale na rozdíl o jiných časopisů sází na mimořádný design. Je to lahůdka, která kombinuje kvalitní papír, hravou moderní sazbu a pěknou kresbu (přispěla třeba Toy Box). Vyniká například už tím, že rezignuje na reklamu. Každé číslo má ovšem své téma, toto čtvrté je „Náladové“. Což znamená, že také hodně barevné, protože editoři a výtvarníci přistoupili k vyjádření nálad a pocitů právě skrz úkoly s barvami a příběhy barev.

Raketa 4. vydalo nakladatelství Labyrint. 44 s. 99 Kč. www.labyrint.net

Jak se chodí po niti zavěšený nad sítí

Hollywoodská 80. léta jsou dekáda, která dala filmu několik tvůrců, jimž se dařilo právě v onom desetiletí a pak už nikdy tolik. Z herců k takovým patří Harrsion Ford, z režisérů třeba Robert Zemeckis. Jeho Falešná hra s králíkem Rogerem a ovšem trilogie Návrat do budoucnosti jsou nezapomenutelná díla a dětství bez nich by bývalo prázdnější. Každopádně Zemeckis potom už nic tak dobrého nenatočil, i ten Forrest Gump je suchařina. Záliba v jeho osmdesátkové tvorbě a nostalgie s ní spojená přesto drží velkou část obecenstva ve víře, že ještě jednou se něco výjimečného podaří. I když letošní Muž na laně to asi nebude. Je to vyprávění o chlapíkovi, který přešel po laně mezi vrcholy Světového obchodního centra, a je předem zajímavé právě tím, že nikdo jiný tu možnost už nemá. Ale neškodí si připomenout, proč máme rádi své mistry.

Muž na laně. Režie: Robert Zemeckis. Scénář: Robert Zemeckis, Christopher Browne. Hrají: Joseph Gordon-Levitt, Ben Kingsley a další. V kinech od 1. října.

Jde k duhu cesta na začátek kruhu

Na umění je nejvtipnější, jak se přelévá dokola. Malířský styl stuckismus nedělá nic jiného, než že se snaží „rehabilitovat“ klasické výtvarné techniky, které jsou označovány za zastaralé. Proto taky ten název „směru“, který se zrodil na přelomu tisíciletí v opozici vůči konceptuální tvorbě. Zjednodušeně řečeno stuckisté odmítají považovat za umění předměty, které se stávají uměním až poté, co se ocitají v galeriích, a naopak chtějí etablovat zpět klasickou malbu či sochařství. Za jednoho z jeho zakladatelů je považován britský malíř, básník a fotograf Charles Thomson. Výstava asi tří desítek jeho velkých i malých pláten, nazvaná Crazy Over You In Prague, je jeho první u nás. Stuckismu se ale věnují i našinci – třeba Jaroslav Valečka nebo Jiří Hauschka, jehož výstava bude na témže místě následovat po skončení Thomsonovy expozice.

Výstavu v nové Art & Event Gallery Černá Labuť trvá do 15. listopadu. www.cernalabut.cz