Nejdůležitější volby polistopadové historie nastanou už za šest týdnů. Hodnotit tak vysoko komunální volby roku 2014 je pochopitelně nadsázkou, není však tak velká, jak by se mohlo zdát. Občané rozhodnou, jak se v příštích čtyřech letech změní jejich nejbližší okolí, v jakém prostředí budou žít v příštích letech. Strany lidem fakticky nabídly, ať si vyberou nejdůležitějšího muže města, primátora nebo starostu, přímo mezi lídry jejich kandidátek. Voliči také mohou pokračovat v likvidaci zavedených stran a potvrdit, že na jejich místo nastupuje nejmocnější muž České republiky Andrej Babiš.

Bitva o razítka

Význam voleb ve městech a obcích podtrhují tři důvody. Především, na důležitosti získávají postupně s tím, jak se ve městech zabydluje polistopadová politická reprezentace, která stále významněji ovlivňuje životní prostor každého občana a vstupuje i do jeho soukromí. Primátoři, starostové, radní i zastupitelé už vědí velmi dobře, že právě oni rozhodují o tom, jakými ulicemi bude jezdit hodně a jakými málo aut, kde se bude za parkování platit a kde to bude zadarmo, kde se postaví nové bytovky, obchodní centra a továrny, kde budou parky a kde se naopak pokácejí stromy, jak daleko budou děti chodit do školy, jestli vůbec budou k dispozici místa ve školkách, kde budou zastávky veřejné dopravy. Bez razítka od radnice se v tomto ohledu nemůže změnit nic, vedení kraje či České republiky nemá v tomto směru ani poradní hlas.

Teď jde jen o to, aby si také lidé uvědomili, že svými hlasy rozhodnou, kdo bude v příštích letech rozhodovat o kvalitě jejich života. Mohou zvolit odpovědné ženy či muže, kteří pomohou rozvoji města, anebo obchodníky bez skrupulí, kteří za příslušný úplatek schválí každý nesmyslný developerský projekt.

Nejmocnější muž ve městě

Volit se vyplatí i z toho důvodu, že volební verdikty zasahují do poměrů zvláště ve větších městech víc než kdy předtím. Městským úředníkům, politikům a nakonec také občanům je rok od roku jasnější, kdo je skutečným pánem razítek na radnici. Dříve byl starosta nebo primátor považován jen za prvního mezi radními, který může být kdykoli přehlasován. Teď všichni dobře vědí, že právě starosta má klíčovou pravomoc odvolat městského tajemníka a navrhnout za něj náhradu. Tajemník zase může odvolat ředitele odborů, především klíčového šéfa stavebního úřadu či odboru územního rozvoje. Právě oni jsou vlastníky těch nejdůležitějších razítek a dobře vědí, na kom jejich místo závisí.

Strany či hnutí si také uvědomily, že musí dodržovat nepsanou dohodu a že v případě vítězství musí na místo primátora jmenovat lídra své kandidátky. Po minulých volbách ještě existovalo pár výjimek, kromě Prahy třeba ještě v Ústí nad Labem a Frýdku-Místku, letos si však mohou být voliči takřka jisti, že jejich hlas rozhoduje o primátorovi, držiteli klíčových pravomocí ve městě.

Test pro revoluci

Existuje ještě třetí důvod, proč proběhnou nejdůležitější komunální volby v historii. Od roku 2010 probíhá v celé zemi tichá revoluce zaměřená proti klasickým držitelům moci, politickým stranám založeným či obnoveným záhy po listopadu 1989. Teprve na úrovni měst se může potvrdit, že klasické strany ztratily definitivně svůj politický primát, anebo se naopak ukáže, že revoluce nezajde příliš daleko.

Nejde o obce a menší města, kde se stranická politika nepěstovala nikdy. Velké metropole například na úrovni šestadvaceti tzv. statutárních měst však ovládají velké strany, navíc s větší setrvačností, než ovládaly Českou republiku. Městský politik se snaží obhájit svou pozici s větší rozhodností než jeho kolega na úrovni parlamentu. Poslanec či senátor se může vrátit do svého rodného města a zahájit novou kariéru, po vyhazovu z radnice je však čas pomýšlet na důchod.

Radní ve městě má také mnohem víc příležitostí, jak udržet popularitu, protože je s voliči v každodenním bezprostředním styku. Ilustrací je výrok sociálního demokrata Jindřicha Taubera, který dosud byl náměstkem pardubické primátorky, strana ho však před volbami odsunula na nevolitelné místo kvůli skandálům při veřejných zakázkách. Tauber přesto věří, že místo v radě obhájí. „Lidé mi pomohou preferenčními hlasy. Spousta rodičů mě zná z vítání občánků, spoustu párů jsem oddával,“ svěřil se pro iDnes.cz. Tauber výrokem odhalil důvod, proč svým radním věří průběžně dvě třetiny občanů, jak průběžně potvrzuje výzkumná agentura STEM.

Jiný sociolog Jan Herzmann připomíná další skutečnost, proč se poměry ve městech mění jen pozvolna. Lidé od radních očekávají především záruku, že se poměry nezmění. Proto není divu, že některé velké radnice ovládají už přes dvacet let stále stejné strany, respektive koalice několika velkých stran.

O tom, že se výměna městských oligarchií daří mnohem hůře než na úrovni vlády, se voliči přesvědčili už při prvním kole revoluce proti klasickým stranám v roce 2010. Při volbách do sněmovny poklesl zisk dosud dominantních občanských a sociálních demokratů dohromady na pouhých 42 procent. Ze šestadvaceti statutárních měst však ČSSD obsadila dvanáct primátorských míst, ODS dalších osm. Ukázalo se, že neznámí kandidáti v dresu nezavedených stran neprorazí.

Revoluce uspěla jen v šesti metropolích, konkrétně v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Pardubicích, Zlíně, Mostě a Karlových Varech, kde získaly primátorská křesla nezávislá sdružení pojmenovaná po svém městě. Nové strany z úrovně parlamentu, tedy TOP 09 a Věci veřejné, zpočátku neuspěly vůbec (byť topka v Praze volby jasně vyhrála a připravila zde první porážku ODS v historii). Až v průběhu volebního období získala TOP 09 Prahu a její sesterské sdružení Starostové a nezávislí zastřešilo primátory ve Zlíně, Českých Budějovicích a Karlových Varech.

Nebývalou stabilitu velkých radnic potvrzuje i další zkutečnost, že během čtyř let byli svrženi pouze tři primátoři, konkrétně pražský občanský demokrat Bohuslav Svoboda, Jan Korytář ze Změny pro Liberec a Vlastimil Vozka (Mostečané Mostu).

Personální bezradnost ANO

Na parlamentní úrovni ovšem revoluce pokračovala i loni a nová hnutí ANO Andreje Babiše, resp. Úsvit Tomia Okamury, teď musejí potvrdit své zisky ve městech. Když se jim to nepodaří, ztratí legitimitu i v nejvyšší politice. Pro voliče tak vzniká takřka neřešitelné dilema. Pokud od června nezměnili své preference, dává třetina z nich přednost hnutí ANO. Personální odbor Andreje Babiše jim však za primátory nabízí zhruba stejné tváře, se kterými v roce 2010 neuspěly Věci veřejné a jen málo uspěla Schwarzenbergova strana TOP 09.

Bezradnost osvědčilo ANO především v Praze, kde několikrát měnilo svého primátorského kandidáta, lepší to však není ani v jiných velkých městech. Celkem jedenáct kandidátů se dá zařadit do kategorie živnostník či manažer malé firmy, o kterých dosud nikdo neslyšel. Svěřit úplně neznámým lidem svou budoucnost vyžaduje velké revoluční nadšení. Větší důvěru může vzbudit jen manažer Petr Vokřál, který kandiduje v Brně poté, co opustil vysoké místo ve vedení vídeňského koncernu ASA. V Českých Budějovicích může zabrat tvář dlouholetého ředitele zdejší pobočky Českého rozhlasu Jiřího Svobody, ve Zlíně kandiduje šéf hokejového klubu Patrik Kamas, v Mladé Boleslavi nezávislý náměstek primátora a špičkový florbalista Jiří Bouška. Ve velkých městech Olomouckého kraje vsadil Babiš na jistotu. Na primátora Olomouce i Přerova kandiduje vrcholné manažery svého Agrofertu, v Prostějově se skrývá další z nich, Miroslav Faltýnek, na čtvrtém místě.

ODS a ČSSD: jak zastavit orloj

Šance kandidátů hnutí ANO zvětšuje princip orloje, který se uplatňuje při každých demokratických volbách. Lidé oceňují, když se postavy na orloji postupně mění – a to platí i pro radnici.

Čelem se riziku postavila ODS, která znovu nominovala všech šest svých dosavadních primátorů. Nemusí jít jen o tak osvědčené lídry, jakými jsou Dan Jiránek na Kladně, Jaroslav Kubera v Teplicích nebo Raduan Nwelati v Mladé Boleslavi, na jejichž výsledku teď závisí přežití nejstarší pravicové strany v Česku. Šanci na obhajobu dostal i Martin Major, který se stal olomouckým primátorem teprve letos v březnu, když mu odchodem do sněmovny uvolnil místo dlouholetý městský šéf Martin Novotný. Sázka na osvědčené kádry ovšem prozrazuje strnulost. Ve všech městech, kde ODS před čtyřmi lety pronikla do městské rady, stojí na čele letošní kandidátky buď primátor, jeho náměstek, nebo řadový radní.

Stranou plnou neklidu a života jsou proti tomu sociální demokraté. Ze všech současných šestadvaceti primátorů statutárních měst nebude obhajovat pouze pět, všichni jsou přitom sociální demokraté. Navíc Petr Kajnar z Ostravy se pokusí znovu dobýt radnici v barvách nového hnutí „Fórum pro Ostravu“. Není to u ČSSD nic překvapivého, lidé ve vedení měst se mění často. Pouze brněnský Roman Onderka obhajuje svůj post podruhé. Změny v sociální demokracii přitom nemusí být hodnoceny jen pozitivně, protože primátoři v Ústí nad Labem, Frýdku-Místku a Přerově museli z prvního místa kandidátky ustoupit kvůli obvinění z trestných činů, nebo dokonce žalobě. ČSSD však prokázala větší personální zručnost než ANO 2011 a na primátory kandiduje například ředitele nemocnic či základních škol.

Výměnami v čele kandidátek se sociální demokracie snaží přizpůsobit volebnímu orloji. Volič se může spokojit s tím, že se změní tvář primátora, a nebude řešit jeho stranickou příslušnost. Kajnar zvolil jinou strategii a věří, že veřejnost ocení stejnou tvář, když se objeví v jiných barvách nezávislého hnutí.

Příliš mnoho patriotů

Babišovi a hnutí ANO komplikuje snahu po potvrzení rok starého úspěchu ve sněmovních volbách nejen sázka na osvědčené tváře v ODS nebo sociálnědemokratická výměna lídrů. Na městské úrovni si ani nemůže monopolizovat revoluci proti zavedeným stranám. O udržení a posílení svých pozic budou bojovat zkušenější revolucionáři, tedy nová nezávislá hnutí z roku 2010. A ti, kdo chtějí následovat jejich příklad.

Některým z nich může uškodit, že se během vládnutí rozštíply. Rozkol před očima veřejnosti absolvovali Mostečané Mostu, SOS Opava i zlínští Starostové a nezávislí. „Přičítám to nezkušenosti, poučili jsme se však z toho, proto nyní chceme postavit kandidátku, kde jsou lidé se selským rozumem a kteří drží slovo,“ zhodnotil nedávné zkušenosti pro ČTK náměstek zlínského primátora Ondřej Běták. Odpadlíci z Mostu, Opavy i Zlína vždy oslabili svá mateřská hnutí založením konkurenčních stran. Stejné, byť tiché rozvody zažili i v jiných městech, třeba v Českých Budějovicích.

Ovšem i nezávislí mohou zevšednět a podlehnout principu orloje. Určitě to platí pro Mostečany, kteří vládnou už druhé volební období. O tom, že se stali součástí tradiční městské oligarchie, svědčí fakt, že si za menší koaliční partnery vybrali ODS a ČSSD.

Do tlačenice revolucionářů se navíc snaží po Kajnarově vzoru vmísit desítky bývalých občanských, sociálních demokratů i příznivců TOP 09, kteří zakládají zbrusu nová hnutí pojmenovaná po svém městě. O přetlaku svědčí, že v české metropoli kandidují dvě hnutí Pro Prahu. V Prostějově je už tolik stran využívajících název města, že tamní bývalí členové ODS zvolili název PéVéčko, odkazující na automobilovou poznávací značku bývalého okresu.

Babišův monopol, záchrana ODS, nebo anarchie

Při pohledu z úrovně celostátní politiky dostanou voliči k rozhodnutí víc otázek než jindy. Mohou přispět k pokračování revoluce proti klasickým profesionálním politikům, mohou a nemusí v ní svěřit monopolní postavení Andreji Babišovi. Na druhé straně však mohou zachránit ODS a potvrdit komunální primát sociální demokracie. Nerozhodní voliči také mohou v každém městě rozdělit hlasy mezi celou řadu stran a hnutí, která pak jen těžko vytvoří stabilní radnici vstřícnou občanům. V takovém případě budou volby argumentem, že by revoluce měla skončit, protože namísto neoblíbených, ale zavedených stran nabízí jenom anarchii.