Před rokem bylo možné zkušenost amerických republikánů pro naše potřeby přiblížit zážitkem ODS po Nečasově pádu – i američtí konzervativci zjistili, že jejich dosavadní recepty a značka, které fungovaly po léta, najednou jako by ztratily veškerou moc. Dnes ODS musí budovat důvěru skoro úplně znova a republikáni jsou sice u moci, ale nejsou si jistí, nakolik jsou jejich voliči loajální k jejich značce – a nakolik rodině hvězdy televizní reality show v Bílém domě.

Poslední dny pro změnu jako bychom v Bílém domě sledovali scény, jež známe z Pražského hradu.

Jak Donald Trump, tak Miloš Zeman trpí neodolatelnou zálibou v drbech a důvěrných informacích. Zeman to, že mu někdo něco pověděl, považuje za dostatečný důvod, aby tomu uvěřil a prodával to dál, aniž by si pravdivost informace ověřoval – ovšem když mu informace konvenuje. To je případ soudně popsané pomluvy novináře Ivana Breziny, o němž Zeman prohlásil, že píše na objednávku ČEZ – prostě proto, že mu to jednou někdo řekl. Trump, jenž prakticky denně označuje nějakou iritující zprávu v médiích za „fake news“, se naopak u informací, které se mu líbí, spokojí s tím, že „mi to někdo říkal, někdo, už nevím kdo“, případně „to říká hodně lidí“.

Oba dva sice nemají velké pochopení pro každodenní práci rozvědek, ale občas nějakou jejich informací nepohrdnou, když jí mohou dát formát drbu nebo když slibuje možnost jakési zpravodajské hry. Trump například kdysi míval ve zvyku telefonovat novinářům a vydávat se za svého (fiktivního) mluvčího a občas si prý návštěvy ve své pracovně tajně nahrával. Tento zvyk nedávno připomněl, když v reakci na články o odvolání ředitele FBI napsal výhružně na Twitteru, že by měl ředitel Comey doufat, že z jejich setkání neexistují žádné nahrávky.

Pár měsíců předtím zaujal tvrzením, že Obamova administrativa nechala odposlouchávat jeho místnosti v newyorské Trump Tower. Dodnes se to nikomu nepodařilo dokázat. Jako nejpravděpodobnější hypotéza se jeví, že tím narážel na zprávy, že administrativa vyšetřovala některé osoby spojené s jeho kampaní. Což je ovšem od odposlouchávání Trump Tower dost daleko.

Zeman má za sebou delší kariéru v exekutivě, a tudíž více příležitostí zacházet s rozvědnými informacemi. A využil je, některé pamětihodně. Mezinárodní proslulosti se dostalo jeho prohlášení v roce 2001, že se Muhammad Atta, jeden z pachatelů útoku na newyorská „dvojčata“, v Praze setkal s iráckým konzulem. Dodnes není jasné, zda šlo jen o neprofesionální zacházení s neprověřenou rozvědnou informací, která se nepotvrdila, anebo jestli se navíc Zeman nevědomky nezapletl do amerických zpravodajských her. Zeman zřejmě měl pocit, že když mluví s CNN, měl by něčím zaujmout, a to se mu vskutku povedlo.

V dalších letech mimo jiné nevhodně komentoval vysvobozování nešťastných cestovatelek Tonči a Hanči v roce 2015. A letos v lednu prozradil posluchačům Českého rozhlasu, že podle zprávy jedné z českých rozvědek „se na našem území potlouká jistý člověk z Maghrebu, nesmím uvést jeho jméno, který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi“. Čeho docílil? Zaprvé toho, že, pokud byla informace pravdivá, dotyčný Maghreban dostal echo, že české orgány o něm vědí. A zadruhé: pokud dotyčná česká služba dostala informaci od partnerské zahraniční rozvědky, tento partner si příště dobře rozmyslí, než Čechům něco řekne.

Teď to skoro vypadá, jako by Trump uviděl, co se Zemanovi podařilo, a řekl jazykem současného amerického internetu: „Podržte mi pivo.“ Tímto oblíbeným aktuálním memem se vyjadřuje přibližně toto: „Tak vy si myslíte, že to byl nějaký výkon? Teď vám něco ukážu já!“ Před pár dny se Trump v Bílém domě sešel s ruským ministrem zahraničí Lavrovem. Bylo to vzápětí poté, co Trump sesadil ředitele FBI Comeyho, podle svých vlastních slov i proto, že mu vadilo vyšetřování ruských kontaktů jeho kampaně, jež Comeyho FBI vede. Přítomen byl i ruský velvyslanec Kisljak, který už předtím sehrál svou úlohu v historii kontaktů Trumpovy kampaně s Rusy. A taky fotograf agentury TASS. Jenže to se Američané dozvěděli až poté, co tato agentura zveřejnila fotografie ze schůzky – Američané tam fotoreportéry nechtěli a Rusové jim řekli, že to je Lavrovův služební fotograf.

Nedosti na tom. Washington Post v pondělí napsal, že Trump Rusům vyzradil vysoce tajnou informaci týkající se chystaného útoku Islámského státu. Američané ji získali od spřátelené rozvědky a neměli svolení šířit ji dál. Washington Post tvrdí, že na nátlak rozvědných činitelů neuvádí podrobnosti, ale sdělil, že s chystaným útokem souvisí nedávný americký zákaz létat z některých blízkovýchodních zemí do USA s notebooky na palubě. Trump prý i jmenoval místo, z nějž informace pochází. Washington Post zkrátka uvedl dost, aby se lidé IS, kteří západní média sledují, přesně dovtípili, o čem je řeč. Rusové se zároveň dozvěděli, kde má ona nejmenovaná rozvědka svého člověka. Ten člověk nemusí dodávat zprávy ze Sýrie jen o IS a ta rozvědka nemusí být v přátelských vztazích s Rusy. Horší proval si lze těžko představit. Zeman by možná něco takového taky dokázal, ale prostě nemá možnosti prezidenta USA.

Nastoupila samozřejmě série dementi z Bílého domu. Ale jednak si člověk při podrobném čtení těch obšírnějších z nich může všimnout, že striktně vzato nevyvracejí přesně to, co Washington Post napsal, jednak existují důvody, proč zprávě aspoň v hrubých obrysech věřit, jakkoli píšou hlavní americká média o Trumpovi často tendenčně. Činitelé, kteří byli Trumpovu jednání s Rusy přítomni, okamžitě věděli, kolik uhodilo, a bezprostředně se jali informovat CIA a NSA (ta má na starosti signální rozvědku), aby minimalizovali škody. A právě z těchto míst zřejmě přišel tip pro Washington Post. Zprávu pak víceméně potvrdil, jak je jeho zvykem, sám Trump na Twitteru – jen se dušoval, že neudělal nic špatného.

A pak, Trumpův Bílý dům teče jako řešeto. Tak „děravou“ administrativu žijící washingtonští novináři nepamatují. Tento Bílý dům totiž nefunguje jako úřad, ale jako královský dvůr. Příslušníci několika soupeřících klik bojují o mocnářovu přízeň. Snaží se dostat k němu co nejblíž, mít poslední slovo před důležitým rozhodnutím a vytěsnit ostatní. A rádi si anonymně povídají s novináři – s těmi, které oficiálně z pódia označují za prodavače „fake news“. Aby mohli shazovat vinu za to, co se nepovede, jeden na druhého. Aby dostali do novin něco, co pak prezidentovi s trochou štěstí podstrčí přímo na stůl – Trump prý moc nečte sám od sebe, ale spíš když ho někdo na nějaký článek upozorní. (A hlavně se rád dívá na televizi. Některé americké firmy už začaly vysílat zvláštní reklamy na televizním trhu, kde se nachází Trumpovo floridské sídlo v Mar-a-Lago).

Takže o anonymní zdroje nemají washingtonská média nouzi. Rekordu zřejmě dosáhl jiný nedávný článek Washington Post, který jako zdroje uváděl plných třicet anonymních činitelů administrativy. Takže některým až příliš šťavnatým detailům nemusíme věřit – třeba údajný doslovný Trumpův citát, „dostávám spoustu rozvědných zpráv, mám ty nejlepší rozvědné zprávy“, zní až příliš jako dílo nějakého satirika –, ale jádro věci se spíš potvrzuje. Takže ti experti, kteří už před časem varovali, že šéfové amerických tajných služeb se bojí dávat prezidentovi všechny informace a partnerské rozvědky se bojí sdílet informace s Američany, asi měli pravdu.

Trumpovo léta zafixované zahraničněpolitické myšlení, které analytici charakterizovali jako nedůvěru k dlouholetým spojencům a obdiv k agresivním autoritativním lídrům, se tudíž nemění. Ti, kteří se utěšovali tím, že kandidát Trump je sice nebezpečně narcistní, mstivé, chvástavé a snadno manipulovatelné mentální dítě, ale úřad ho změní, se utěšovali marně.