Kdyby se zvyšování povědomí a informovanosti o nějakém problému rovnalo vyřešení problému, je Amerika nejbezpečnější zemí na světě. V měsících, které uplynuly od smrti Michaela Browna, přicestovalo do Fergusonu ve státě Missouri tolik novinářů, fotografů, aktivistů, politiků a celebrit, že kdyby tam byli zapřaženi do nějaké brigády, změnil by se Ferguson v kvetoucí místo. Toto předměstí St. Louis je ale chudé. A černošské. 67 % obyvatel je černých. Nezaměstnanost mladých černošských mužů mezi 20 a 24 lety dosahuje jihoevropských 40 procent. Stejně tak bylo mnohokrát poukazováno na to, že policejní sbor Fergusonu čítá 53 policistů, z nichž jen tři nebo čtyři jsou černí.

Je to důležité? V okamžiku, kdy v ulicích Fergusonu celou noc plály ohně, letiště v blízkém St. Louis dokonce na čas přestalo přijímat letadla a demonstrace a blokády (i když nenásilné) proběhly v několika dalších amerických městech, je ta otázka zbytečná. Rozbuškou pondělního běsnění bylo rozhodnutí, že policista Darren Wilson, běloch, který černého, neozbrojeného Michaela Browna zastřelil, nebude trestně stíhán. Jak k tomuto rozhodnutí došlo, si žádá trochu technického vysvětlování.

Systém amerických trestněprávních orgánů je velmi odlišný od toho, na nějž jsme zvyklí my. Jednotlivé státy navíc mají své vlastní trestní zákoníky i procesní předpisy. Další věcí, která Středoevropana napadne, je, že ne v každé oblasti státní správy je žádoucí maximum demokracie. Na mnoha místech USA si lidé šéfy policie, státní žalobce i soudce volí ve volbách. Takže způsob, jakým vykonávají funkce, je zároveň bojem o hlasy. Také žalobce Robert McCulloch, který měl Brownův případ na starosti, je volený. Kritici poukazovali na to, že je z rodiny policistů a že už dříve proslul kontroverzním postupem při vyšetřování zabití dvou černochů policisty.

Postup vyšetřování byl takový, že o tom, zda bude policista Wilson obviněn, rozhodovala tzv. velká porota. Žalobce McCulloch jí předložil důkazy shromážděné policií a sbor dvanácti místních občanů měl v této fázi rozhodnout nikoli o vině, nýbrž o tom, zda jsou důkazy natolik přesvědčivé, aby oprávnily obžalobu a soudní proces. Porota jedná neveřejně a její složení upravují předpisy. Jenže Ferguson není samostatný soudní okres, tím je okres St. Louis, a ten je z 24 % černý a z 68 % bílý. Porota se skládala z devíti bělochů a tří černochů, což odpovídá poměrům v okrese St. Louis, ale nikoli ve Fergusonu.

Počínání žalobce bylo předmětem mnoha, často vzájemně rozporných kritik. Kamenem úrazu nicméně bylo, že někteří svědci (bylo jich 60) zřejmě pod přísahou vypovídali jinak než „svědci“ před televizními kamerami. Porota zjevně přijala verzi, že mladík se na policistu vrhl, snažil se mu ještě v autě sebrat pistoli a nevzdával se s rukama nahoře, jak zněla verze, která obletěla svět.

Může něco opravňovat rozzuřenou, na první pohled až nihilistickou reakci černošských obyvatel Ameriky? Zaprvé je to historicky bohužel oprávněná nedůvěra vůči trestním orgánům zakořeněná v černošské kultuře. Zadruhé je to atmosféra, v níž si Američané čím dál víc všímají vysoké úmrtnosti způsobené policisty a kavalírského přístupu žalobců a soudců k ní. Asi nebylo šťastné, že se v rozmezí dvou dnů před vynesením verdiktu objevila zpráva, že v Clevelandu zastřelila policie dvanáctiletého černošského chlapce, který měl v parku vzduchovku, a další, že policie v New Yorku zastřelila neozbrojeného černošského muže tak naprosto bezdůvodně, že to i šéf policie byl nucen označit za nehodu, neboť policejní slovník zřejmě nezná slovo chyba. A na ukázku dotřetice: 23. listopadu deník Salt Lake Tribune informoval, že od roku 2010 zabili policisté ve státě Utah víc lidí, než kolik jich zahynulo při násilí spojeném s gangy, drogami i zneužíváním dětí. Jen domácí násilí je v Utahu smrtelnější než policisté. A poroty téměř ve stu procentech případů policisty osvobozují, pokud se dostanou před soud.

Je prostě jasné, že bez ohledu na okolnosti smrti Michaela Browna zde vystupuje na povrch problém, řekněme, systémový. Jak ho bude těžké vyřešit, naznačuje jiná zpráva z pondělka. Zemřel někdejší dlouholetý starosta Washingtonu D.C. Marion Barry. Tento druhý volený starosta Washingtonu (předtím bylo hlavní město spravované federální vládou) z města učinil doménu korupce a kriminality a dovedl ho k bankrotu (takže moc dočasně opět převzala federální vláda). Úprk bílých elit za hranice Distriktu Barrymu nevadil; o to spolehlivěji ho většinově černošské obyvatelstvo, pro něž vytvářel pracovní místa, volilo. A pokračovalo v tom, i když se Barry vrátil z vězení, kde si odseděl šest měsíců za přechovávání drog. A uctívá ho dodnes – byl jejich. Cesta k politické participaci a integraci, jež je podmínkou důvěry ve státní orgány, je hrbolatá a dlouhá.