Syn amerického prezidenta Donald Trump jr. v době předvolební kampaně nadšeně vyjádřil ochotu sejít se s právničkou, o níž mu bylo sděleno, že reprezentuje ruskou vládu a že mu chce nabídnout kompromitující materiály na soupeřku Hillary Clintonovou. E-maily, které to potvrzují, musel zveřejnit sám. Obranná linie Trumpovy administrativy tak byla prolomena.

Prezidentův tým musel upustit od tvrzení, že k žádné skryté spolupráci s Ruskem z jeho strany nedošlo, a začít honem tvrdit: No tak došlo. A co jako? Dělá to přece každý! Prezidentovi stoupenci a část republikánské strany tu novou mantru jistě ochotně přijmou, stejně jako všechny ty minulé i ty, jež teprve přijdou. 

Budoucnost Donalda Trumpa v úřadě ale nová zjištění velmi pravděpodobně nijak neohrozí. Trump senior může snadno tvrdit, že o synově iniciativě nevěděl, že by inkriminované schůzce zabránil, kdyby o ní věděl. A nejenom momentální síla republikánské strany v Kongresu navíc dělá z úvah o impeachmentu jen teorii, která je hodně vzdálená možnostem reality života. Mohou snad narušit harmonii prezidentova vnitřního kruhu, jeho spoléhání se na blízké příbuzné? 

New York Times už píší o tlaku Trumpových právníků na to, aby pustil k vodě svého zetě Jareda Kushnera. Trump zůstane, jeho administrativa ale bude dál pod palbou a bude ji odvracet stejným způsobem, jako to předvádí od prezidentovy inaugurace, zvláštní vyšetřování poběží, dost možná se najde ještě něco dalšího, Donald Trump bude dál tweetovat slova, jež by si prezident měl raději nechat pro sebe, a ublíženě na veřejnosti řešit svoje křivdy. Svoje funkční období asi dokončí – tím hůř pro americký konzervativismus.

Vítězství republikánského kandidáta v podzimních volbách se často popisovalo jako téměř revoluční zlom, signál toho, že časy se mění. Možná mění, ale ne tím způsobem, který by si Trumpovi stoupenci přáli.

Jejich kandidát má velice nízkou podporu veřejnosti, jeho tým předvádí často až udivující nekompetentnost. Pro americké konzervativce, z nichž ta intelektuálněji zaměřená část Trumpa nikdy nepřijala za svého, to znamená, že s osobou současného prezidenta, jeho moresy i, mírně řečeno, zjevnými limity budou moci být spojováni. To může pro tenhle proud americké politiky znamenat hodně velkou zátěž na hodně dlouhé roky.

Američtí pokrokáři sice v reakci na Trumpův nástup začali vidět za každým rohem hned několik předzvěstí apokalypsy, kdyby ale trochu „zklidnili nerv“, viděli by prezidenta, který je pro ně požehnáním. Pro druhou stranu s odřenýma ušima vybojoval jedno Pyrrhovo vítězství a teď se snaží, seč může, aby se podobná situace už neopakovala.

S Donaldem Trumpem z Bílého domu a z americké politiky jednou odejde jedno permanentně ukřivděné a dětinské ego, může ale s sebou vzít i docela významný a cenný kus americké politické tradice.