Na facebookovou stránku Aquaparku Čestlice nahrál o víkendu návštěvník, který ani u vody nezapomněl na obranu tradičních hodnot, fotku muslimských žen v odlišně řešeném koupacím úboru a připojil nelichotivý komentář. Nehledě na to, že pro focení a očumování na tajňačku se na veřejných koupalištích a plovárnách odjakživa užívá hezký český termín „šmíráctví“, rozhořel se pod příspěvkem hotový střet civilizací. Zatímco se tu tam někdo odvážil podotknout, že volba plavek je vcelku snad každého věc, většinový hlas strážců správného koupání zněl jasně: Žádné arabské modní výstřelky u vody nechceme.

Na českém koupáku to zkrátka má vypadat jak u řezníka za výlohou, samé maso, kam oko dohlédne. Pikantního témátka se v okurkové sezoně chytila všechna média, a tak se čtenáři mohli dočíst, že burkiny „budí emoce i na Kolínsku“, zatímco na zřejmě mnohem kosmopolitnějším okrese Rakovník prý burkiny „zatím neřeší“.

Nyní se ukazuje, že plavky jsou téma nejen české, ale zřejmě celoevropské. Tak jako putují muslimové každý rok do Mekky, migrují vždy v létě miliony Čechů a jiných středoevropských národů k břehům Jadranu za účelem rituálního skupinového cachtání. Přináší s sebou specifické návyky a kulturu – dříve to bylo vzývaní paštik a vepřového ve vlastní šťávě, ale tento tradiční zvyk už prý pomalu bere za své.

Čeho se ale Češi, Slováci či Rakušané vzdát nechtějí, je právě jejich minimalistická plavková kultura – a jsou na ni tak pyšní, že ji šíří i mimo pláže a bazény. Chorvatská pobřežní města i letoviska jsou tak v létě plná cizinců, vyznavačů kultu bikinek a pánských holých pupků. A místní vláda se rozhodla bojovat za oblečené národní hodnoty. Takový polonahý turista může být příště za veřejný projev své plavkové víry mimo místa k tomu určená, tedy pláže a bazény, pokutován až do výše patnácti tisíc korun.

Z toho vidíme, o jak závažný problém se jedná. Složitá situace si přímo říká o zřízení postu Evropského komisaře pro plavky a koupání a vytvoření důsledné metodiky ve věci povoleného procenta odhalené, či naopak zahalené kůže. Do terénu je třeba nasadit plavkové inspektory a vybavit je měřáky zahalenosti, jež budou homologované dle příslušných evropských směrnic. Vznik a organizace takového aparátu si ovšem vyžádá čas a do té doby je nutno přistoupit k dočasným opatřením.

V zásadě celý problém spočívá v tom, že zatímco zde v Čechách je nepřístojné přílišné zahalování u vody, Chorvaty pobuřuje přílišná odhalenost všude jinde než u vody. Řešení je nasnadě: koupele lačným muslimkám zde v Čechách zabavit jejich burkiny a Češkám v Chorvatsku zase jejich bikiny. A pěkně to prohodit. Vzhledem k tomu, že polonahých Češek bude na chorvatských ulicích řádově asi tak tisíckrát víc než zakuklených muslimek v českých bazénech, zůstane při tomto transferu dost zbytného textilu, z něhož se můžou uštrikovat vhodné úbory i pro pány. Tím se celý proces zlevní a bude zachována i potřebná genderová vyváženost. Každopádně je celá kauza pozitivní zprávou o naší současnosti: jestliže nemáme k řešení větší témata než plavky, žijeme zřejmě ve šťastné a požehnané době. Tak hurá k vodě!