Tuzemské vědě hrozí, že přijde o pověst vznešené disciplíny zaměřené pouze na odhalování pravdy a na zlepšení dovedností zdejší populace. Rozhodnou o tom výsledky dvou kontrol. První z nich podniká ministerstvo financí na Masarykově univerzitě v Brně, druhou ministerstvo spravedlnosti na pražské ČVUT.

Auditoři a právníci prověřují okolnosti nákupu dvou magnetických rezonancí pro ústav CEITEC. Z pohledu veřejnosti přitom nejde o to, jestli experti označí za problematický jeden z nákupů nových technologií. Pokud se tak stane, potvrdí pozoruhodný příběh transakce ústavu CEITEC podezření, že se také v prostředí tuzemského výzkumu vytváří klientský systém, který spíše než ku prospěchu veřejnosti slouží obohacení svých účastníků.

Ohnisko evropské vzdělanosti

Dvě magnetické rezonance byly zakoupeny pro ústav CEITEC, který založili brněnští vědci z Masarykovy univerzity a Vysokého učení technického. „Hlavním posláním je vybudování významného evropského centra vědy a vzdělanosti,“ stojí na internetových stránkách ústavu. Proto se experti pustili do sedmi oborů výzkumu živé přírody, mimo jiné do zkoumání mozku a lidské mysli. Pouze z Evropské unie získali pro tento svůj záměr 4,7 miliardy korun. Vybudovali v Bohunicích a pod Palackého vrchem nové výzkumné komplexy, hlavní budova CEITECu se stala nejlepším architektonickým dílem roku 2014. Nové stavby obsahují laboratoře s celkovou plochou 2,5 hektaru, kde jednašedesát výzkumných skupin využívá 700 speciálních přístrojů. Dva z nich jsou magnetické rezonance s výkonem tři tesly, které umožní prozkoumat i největší tajemství lidské hlavy. Výzkumníci mozku například prověřují, jak souvisí chování agresivních řidičů s tím, že mají nižší míru empatie, anebo zkoumají sklony k patologickému hráčství u lidí s Parkinsonovou nemocí.

Masarykova univerzita přístroje objednala v druhé polovině roku 2013 a v lednu 2014 je koupila za 102 miliony korun. Kvůli nesrovnalostem při nákupu však nebyly přístroje dodnes Evropskou komisí proplaceny.

Unikátní přístroj, dobrá cena

Zpočátku nákup probíhal bez problémů. CEITEC popsal výzkumný program pro lidský mozek, který předpokládal využití mimořádně výkonných magnetických rezonancí. Brněnští vědci předpokládali, že největší kvalitu mají přístroje Siemens Magnetom Prisma a jejich volbu potvrdil v říjnu 2013 špičkový neurofyziolog Josef Syka, který sedm let vedl Ústav experimentální medicíny Akademie věd. „Možnosti přístrojů jsou naprosto relevantní pro výzkum mozku a odpovídají výzkumným záměrům projektu,“ uvedl ve své expertize Syka. Za adekvátní označil i předpokládanou cenu 105 milionů. „Předpokládám, že si ji Masarykova univerzita dobře ověřila,“ napsal benevolentní vědec.

Proto se brněnští výzkumníci rozhodli, že na nákup přístrojů nevypíšou otevřenou soutěž a koupí rovnou Magnetom Prisma. Pro jistotu si obstarali další posudky od zahraničních expertů, Američana Essy Yacouba, Francouze Dominica Sappey-Mariniera a Holanďana Alarda Roebroecka, kteří měli prověřit, jestli požadované parametry pro jejich výzkum nesplňuje také jiný přístroj od konkurenčních firem Philips, GE a Toshiba. Cizinci potvrdili, že nesplňuje, a také oni označili cenu okolo stovky milionů za přijatelnou „Dle mých zkušeností odhaduji minimální prodejní cenu každého z výše popsaných systémů za 50 milionů korun, přitom za dobrou cenu lze považovat i 55 milionů,“ napsal třeba Sappey-Marinier. Ke stejnému závěru dospěl v rozhodujícím znaleckém posudku i Peter Kneppo z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT. Také on ve dvou větách shrnul, že se cena za jednu rezonanci pohybuje mezi 55 a 65 miliony a že to zjistil srovnáním s několika obchody, které proběhly v zahraničí.

S takovými posudky a s posvěcením ministra školství, kterým byl tehdy biochemik Dalibor Štys, oslovili brněnští vědci přímo českou pobočku Siemensu. Tzv. jednacího řízení bez uveřejnění se nesměly účastnit jiné firmy a cena se v lednu 2014 dohodla na 102,2 milionu.

První potíže ve vědecké idyle nastaly, když se o zakázce pro Siemens dozvěděla konkurence. Philips a GE se nechaly slyšet, že dokážou vyrobit stejně dobrý přístroj jako německý koncern, a Philips dokonce podal stížnost na antimonopolní úřad. Podrážděné reakci se dá dobře porozumět. Nejde jen o to, že si Siemens brněnskou dodávkou buduje pověst výrobce unikátních vědeckých přístrojů, které nemají konkurenci. Rozhodující není ani skutečnost, že německá firma získala dobrý byznys. Hlavní nebezpečí z pohledu konkurence je fakt, že cenu dodávky neprověřila soutěž. Kdyby například Siemens dodal do Brna rezonance s cenou navýšenou proti západní Evropě třeba o deset milionů na jednom přístroji, mohl by takto získané peníze využít ke snížení ceny při jiných soutěžích v České republice, a získat tak proti ostatním důležitou výhodu.

Stížnost Philipsu však neuspěla. Antimonopolní úřad hned v dubnu 2014 potvrdil, že nákup byl v pořádku. Se zdůvodněním neměl potíže, protože mu stačilo citovat znalecký posudek profesora Kneppa z ČVUT. Se stejným argumentem případ odložila brněnská policie. V únoru 2015 rezonance do Brna dorazily a byly slavnostně instalovány. „Univerzita pořídila přístroje od firmy Siemens, která jediná byla schopna dodat zařízení v parametrech nezbytných pro splnění výzkumných cílů projektu CEITEC,“ zdůraznili brněnští vědci v oficiálním prohlášení.

Záruka dvou rektorů

Na oslavy je ovšem dodnes příliš brzo. Veřejná soutěž s předem vybraným výhercem a kladný verdikt antimonopolního úřadu jsou kombinací, která upomíná na historii z roku 2009. Tehdy nastal převrat při nákupech přístrojů a materiálu do tuzemských nemocnic. Úřad na ochranu hospodářské soutěže posvětil sporný nákup přístrojů pro zdravotnický holding Ústeckého kraje. Lékařská veřejnost zareagovala nečekaným způsobem. V čele s mosteckou neuroložkou Alenou Dernerovou požádala o policejní vyšetřování a audit ministerstva financí. Trvalo několik let, než policisté a auditoři případ rozlouskli. Výsledkem bylo odhalení široké klientské sítě ovládající Ústecký kraj i celý systém zdravotnických dodávek. V některých případech dospělo vyšetřování až k soudu, nepravomocný rozsudek padl například v kauze Davida Ratha, obvinění padla v ústeckém holdingu i v pražské Nemocnici Na Homolce.

Celé zdravotnictví tehdy získalo pověst ideálního prostředí pro korupci a boj proti klientským vazbám na první pohled celý systém poškodil. Ve skutečnosti dnes bílý resort slouží jako příklad, jak se může profesní komunita náporu korupce ubránit.

Stejně precedentním případem jako ústecký holding pro zdravotnictví se může stát CEITEC pro vědu. V takovém případě by pověst vědců utrpěla víc než svého času zdravotníků. Lékaři obeznámení s cenami dodávek začali protestovat proti obchodům organizovaným nemocničními manažery a politiky, vědci naopak v jednom šiku s manažery nákup brněnských rezonancí obhajují. Do debaty zasáhli dokonce rektoři. Za správný postup při nákupu se zaručil šéf Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, kvalitu rozhodujícího posudku Petera Kneppa hájil proti pochybnostem rektor ČVUT Petr Konvalinka.

Švédská stopa

Spor o brněnské rezonance se opět rozhořel v létě 2014, kdy se do případu vložili politici, senátorka Alena Dernerová (Severočeši.cz), známá z případu ústecké nemocnice, a poslanci Petr Gazdík (TOP 09 a Starostové) s Jiřím Štětinou (Úsvit) a Ludvíkem Hovorkou (KDU-ČSL).

Dernerová přišla s novým expertním posudkem, který sepsal znalec zdravotnických přístrojů Lubomír Poušek. Na rozdíl od svých předchůdců Syky, Yacouba, Sappey-Mariniera, Roebroecka a Kneppa si skutečně dal práci srovnat cenu brněnského přístroje Siemens Magnetom Prisma s nabídkou Siemensu v jiné zemi, konkrétně v regionální nemocnici v Mölndalu na okraji švédského Göteborgu. Došel k zajímavým výsledkům. Yacoub, Kneppo a další mohou mít pravdu, že rezonance Magnetom Prisma stojí 50 až 60 milionů. Konkrétně švédská rezonance by v českých korunách přišla dokonce na 63 milionů, a byla by tedy o devět milionů dražší než první brněnský přístroj a o patnáct milionů dražší než druhý přístroj. Poušek ovšem upozornil na skutečnost, která v debatě dosud nezazněla. O ceně přístroje rozhodují konfigurace, které si zákazník objedná. Přitom Švédi byli o mnoho náročnější než Moravané. Největší rozdíl byl v tom, že chtěli dva tzv. dokovací stoly, které vyloučí nutnost překládat pacienta po převozu na stůl pevně zabudovaný k rezonanci. Moravané se spokojili u každé rezonance s jedním obyčejným stolem. Jenom tím zdražil podle Pouška švédský přístroj ve srovnání s českými o osm milionů. V požadavcích Göteborgu bylo mnohem rozsáhlejší softwarové vybavení a devět speciálních snímacích cívek na různé části těla. Nakonec Pouškovi vyšlo, že každý z brněnských přístrojů byl vzhledem k vybavení o osm milionů dražší než göteborská nabídka, a dokonce o 15 milionů dražší než nedávný nákup příbuzného přístroje Magnetom Skyra v Nemocnici Na Homolce. „Celková cena přístrojů pro Masarykovu univerzitu by se dle zjištěných referenčních hodnot měla pohybovat v rozsahu 71–86 milionů korun. Nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly cenu 102 milionů.“

Brněnští vědci Pouškův výsledek neprověřovali a dodnes ho ignorují. Do potíží se však dostal ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), kterého požádal v lednu 2015 o vysvětlení sporných dat místopředseda sněmovny Gazdík. Chládek musel slíbit, že projekt neproplatí, dokud se všechno nevysvětlí. „Mým hlavním cílem je, abych já nenesl odpovědnost za věc, která byla nastartována před mým příchodem,“ vysvětlil svou motivaci ministr. Od té doby všechna pozvání do sněmovny odmítal a vydržel s tím až do své červnové rezignace.

Slovenská lekce

Chládkovi úředníci však pracovali a pokusili se Pouškova zjištění obejít. Objednali další posudek od dlouhodobého spolupracovníka ministerstva školství Zdeňka Kváči, který srovnal cenu brněnských přístrojů s jiným nákupy rezonancí od Siemensu, Philipsu, GE a Toshiby. Také on dospěl k názoru, že CEITEC měl za dodávku zaplatit maximálně 84 milionů. Chládkovi lidé přesto neváhali a investovali další peníze do posudku, tentokrát od ředitele Ústavu soudního inženýrství Žilinské univerzity Gustáva Kasanického. Jeho posudek dal výzkumníkům lekci o vědeckých poměrech na Slovensku.

Kasanický se ani nesnažil něco zkoumat, jenom vlastními slovy interpretoval ostatní posudky. Novinkou bylo, že jmenoval čtyři dodávky, při kterých stál přístroj Magnetom Prismal víc než v Brně. Informace o třech z nich pro univerzity v Bonnu, Giessenu a nemocnici v Kansas City odpovídají tiskovým zprávám dostupným na internetu. Čtvrtým případem byla nemocnice v Mölndalu z Pouškova posudku, ze kterého slovenský expert opsal data o konfiguraci švédských a moravských přístrojů. S českým kolegou ani slovem nepolemizoval, přesto došel na základě jeho dat k výsledku, že cena obou přístrojů dosahuje 106 milionů korun, a že tedy v Brně nakoupili dobře.

Na žádost Týdeníku Echo, aby vysvětlil, jak dospěl z Pouškových podkladů k jinému závěru, reagoval Kasanický tím, že je vázán mlčenlivostí. „Potřebné informace ostatně najdete v našem znaleckém posudku,“ uvedl slovenský vědec.

Kasanického posudek přinesla nová ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) počátkem září kontrolnímu výboru sněmovny s výkladem, že jde o revizní posudek. Shrnuje všechny dosavadní studie a jeho verdikt je podle ministryně definitivní. S tím ovšem nebyl spokojen poslanec Hovorka, který si vyžádal od ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), aby prověřil znalecký posudek Petera Kneppa z ČVUT. Hovorka Kneppovi vyčítá, že stejně jako Kasanický porušil zákon o soudních znalcích, když odhadl cenu přístrojů, a přitom nevysvětlil, jak ke svému závěru došel. Pokud dá Pelikán Hovorkovi za pravdu, může přijít Fakulta biomedicíny ČVUT o status znaleckého ústavu. Zároveň tím ministr vyvrátí hlavní argument Masarykovy univerzity, jímž zdůvodnila, že se vyhnula veřejné soutěži.

Začíná poslední dějství

Ještě důležitější kontrolu zahájil obávaný Auditní orgán ministerstva financí na výzvu poslance Štětiny. Spory o cenu přístrojů nemusejí brněnské vědce ani český stát tolik zneklidnit. Předražení zakázky o třetinu není událost, která by bruselské úředníky zvedla z křesla. Peníze za rezonance raději proplatí, než aby si přidělávali práci účastí ve vědeckém konfliktu daleko na východě Evropy. Auditní orgán ovšem prověřuje další z důvodů, proč byla oslovena pouze firma Siemens. Brněnští vědci tvrdí s odvoláním na expertní posudky, že přístroj Magnetom Prisma má proti jiným dva unikátní parametry, které jsou schopny zajistit přesnější zobrazení (konkrétně jde o „spojení vyšší gradientní amplitudy s vyšší rychlostí přeběhu“ a o vyšší výkon „RF solid state zesilovače“). Nepotvrdila to jenom Pouškova studie, která se technickými parametry nezabývá.

Všechno se zdá být jasné, ale právě z toho důvodu mohou auditoři z Babišova ministerstva obrátit vývoj celého příběhu. Při nákupu vědeckých přístrojů se zdá být jisté, že jen vědci mohou posoudit potřebné technické parametry. U rezonancí ale jde v první řadě o to, který přístroj dává lepší obraz. Řečeno s nadsázkou, kvalitu obrazu by mohl zhodnotit každý zkušenější televizní opravář. Magnetom Prisma má nepochybně dva parametry lepší než ostatní. Na kvalitu obrazu mají ovšem vliv i další vlastnosti jednotlivých typů rezonancí. Auditní orgán proto poprvé prověří, jestli jiné přístroje nenabízejí srovnatelně kvalitní obraz jako Prisma. Tím může potvrdit či vyvrátit podezření, že výzkumníci z ústavu CEITEC důrazem na dva dílčí parametry vědomě či nevědomky zvýhodnili jednoho z možných dodavatelů.

Nejde předvídat výsledky kontrol na ministerstvech. Jejich výsledek nebude výpovědí jenom o pětimiliardovém projektu CEITEC. Stejný nákupní model mohli akademici využít i při dalších projektech z padesátimiliardového evropského dotačního programu, jak koneckonců dosvědčuje nákup rezonancí pro Národní ústav duševního zdraví. Především však mohou kontroly prokázat, že v tuzemské vědě nejde v úplně vždycky o zjištění pravdy. Definitivní verdikt bude zveřejněn nejpozději do konce roku.