S hlubokou úctou do očí předkům

Mezi akcemi vztahujícími se k výročí a dědictví druhé světové války konečně něco výjimečného: poprvé u nás je uvedena výstava dvou stovek fotografií „Osvětimského alba“. To je „dokumentární série“, která v roce 1944 zachycovala systematickou likvidaci evropských Židů. To první uvedení je s podivem, protože na fotografiích jsou zachyceni převážně občané předválečného Československa; tedy i Podkarpatské Rusi. Je to fascinující album také proto, že dosud není jasné takřka nic kolem jeho vzniku. Především se neví, kdo a pro jaký účel tyto profesionální fotografie pořídil (třebaže se předpokládá, že to byli fotografové osvětimského koncentráku). Každopádně sugesci vystavených obrazů umocňuje také pořadí, které respektuje strukturu koncentráku, takže pozorovatel projde s vyfocenými vězni od příjezdu, přes selekci, zabavení majetku…

Výstava Osvětimské album, Dům fotografie, Praha, trvá do 27. 9. Kurátor: Martin Jelínek. www.ghmp.cz

Láska za časů cholery a jiných nemocí

Už už to vypadalo na tip na thriller S nasazením života, protože načasování tohoto přísného, skoro rozhlasového snímku, který připomíná, jak život svede být strohý, na poslední prázdninový den si vypíchnutí zaslouží. Ale nakonec raději komedii Hasta la vista!. Jednak belgická kinematografie nebývá často k vidění, jednak je to příklad snímku z produkce srovnatelně velké země, který ukazuje, jaký by český film mohl být. Je to road movie tří paniců, kteří touží konečně ve svém životě poznat tělesnou lásku. A tak se vydávají do Španělska ochutnávat zdejší víno, ve skutečnosti ale svádět místní ženy. Dosud nic moc, jenže nemylme se: hrdiny jsou slepý, ochrnutý a vozíčkář. A ovšem žádní krásní chlapi, ale všelijak pokroucená a deformovaná těla, která – třebaže v nevěstinci specializovaném pro handicapované – si chtějí vrznout jako kdokoli jiný.

Komedii Hasta la vista! vysílá ČT Art 3. 9. od 20.20. Režie: Geoffrey Enthoven. Scénář: Pierre De Clercq. Hrají: Robrecht Vanden Thoren, Gilles De Schrijver, Tom Audenaert a další.

Není popelnice jako popelnice, natož kontejner

Se začátkem školního roku začíná i divadelní sezona a hned je to radost: vloni brněnský festival Divadelní kontejner začínal na nule a chtěl „oživit prostor brněnského centra v odrazu paprsků babího léta“. Třebaže se na takové touhy nějaký ohlas dal čekat, pokračování přehlídky jisté nebylo. Rok s rokem se však sešel a je to tu: festival nezávislé divadelní kultury ve veřejném prostoru centra Brna, který sází na nostalgii po kočovném divadle. Akorát místo kolem maringotky se cvrkot točí kolem zámořského lodního kontejneru. Struktura přehlídky je jednoduchá: denně odpoledne divadlo pro děti, vpodvečer pro dospělé, pak improvizační show a nejpozději koncert. Žádná známá jména (snad až na Divadlo DNO), zato hodně ochotníků a místních, takže pořád je to spíš ztělesněná touha a následně radost ze sdíleného prostoru. Uvidíme, co za rok.

Druhý ročník festivalu Divadelní kontejner trvá do 6. 9. Podrobný program viz www.divadelnikontejner.cz

Plkám, plkáš, plkáme, plkáte a plkají

Když v nakladatelství Host kdysi začala vycházet řada Strukturalistická knihovna, k jejím prvním svazkům patřily dva věnované soubornému vydání prací Jana Mukařovského. Nesly lakonické názvy Stati 1 a Stati 2 a byl to tehdy počin, protože český předválečný strukturalismus sdružený kolem Pražského lingvistického kroužku byl pořád ještě znovuobjevovaná klasika. Ediční dluhy vůči starým autorům se od té doby podařilo splatit, takže pomalu dochází na další kolo: monografie o jejich díle (a ovšem životě). Ta čerstvá a dle všeho ambiciózní je opět z Hostu a jmenuje se taky lakonicky: Jan Mukařovský – život a dílo. Kromě interpretací Mukařovského statí, které lze očekávat, však autor Ondřej Sládek vykresluje i osobní vztahy, které ho pojily například s Romanem Jakobsonem, Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem nebo Vladislavem Vančurou.

Ondřej Sládek: Jan Mukařovský – život a dílo. Vydalo nakladatelství Host roku 2015. 483 s. 389 Kč.