Komentář Daniela Kaisera o druhém kole senátních voleb

Poslední varování. Demokratické strany se teď musí postavit Babišovi

Komentář Daniela Kaisera o druhém kole senátních voleb
Poslední varování. Demokratické strany se teď musí postavit Babišovi

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Senát není příliš důležité těleso, představy jeho vynálezců o tom, že se z něj stane komora moudrých, se nenaplnily, v jednotlivých případech se nenaplnily až komicky. Ale v dobách, jako je tato, kdy se Andrej Babiš snaží dokončit svůj tektonický zlom v české politice, stát se příští rok premiérem a s konečnou platností ovládnout Českou republiku, jsou významné každé volby – i ty do horní komory.

Jde o to, jak silný dojem se Babišovi daří budit. Pokud bude mít pověst parního válce, všichni se ho budou bát a on se tím parním válcem skutečně stane. Oportunisté budou investovat u něj.

Výsledky ANO ve druhém kole senátních voleb nejsou zrovna oslnivé. Ze 27 okrsků, které letos byly ve hře, získat celkem čtyři, to je pro nejbohatší formaci s nejoblíbenějším politikem na každém billboardu výsledek, jenž neodpovídá vynaložené námaze. Přísně vzato jsou vítězi druhého kola lidovci a politicky podobně rozbředlá starostovsko-nezávislá výseč politické scény.

Výsledky ANO nejsou zrovna oslnivé. Ze 27 okrsků získat celkem čtyři, to je pro nejbohatší formaci výsledek, jenž neodpovídá vynaložené námaze. Andrej Babiš - Foto: Jan Zatorsky

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se může pyšnit šesti novými senátory (a ODS čtyřmi atp.). Nicméně přemýšlet v kategoriích vítěz a poražený je při takto rozdrobených výsledcích cesta, která nikam nevede.

Důležitá je celková nízká účast. Tento víkend šlo v daných okrscích volit 15,38 procenta voličů, což je u druhých kol voleb do Senátu, které už se nevezou na souběžně konaných volbách krajských, obvyklé číslo. Někteří lidé v tradičních stranách si kladou otázku, jak je možné, že lidem ve větší míře nedochází, co je ve hře, jak to, že nevyužijí příležitosti zastavit predátora Babiše v rozletu. To je přesně otázka pro tento víkend.

Demokratičtí politici dnes zčásti sklízejí plody, za něž většinou nemohou: skandály zprostředkovatelů přisátých na politiku, a to nejen na v tomto ohledu médii favorizovanou ODS, ale podobně i na ČSSD.

Ty zprostředkovatele tolerovali předsedové, kteří jsou dnes z politiky už vytlačeni. Z toho plyne novinářsko-policejně-prokurátorská psychóza, jež ze setrvačnosti pořád dojíždí, ačkoliv výsledky orgánů jsou celkově vzato extrémně slabé a lidem už by pomalu mohlo docházet, že velká část případů z éry protikorupční revoluce stála na vodě. Ale dodnes v zemi panuje plošný nihilismus, kdy si i příčetní lidé myslí, že Babiš teď vymetá zlo, „prohání politikům faldy“, jak mi nedávno řekla jedna docentka, moje bývalá univerzitní učitelka.

Zajímavější je ale přemýšlet o druhé polovině důvodů pro nemohoucnost tradičních stran. Z předáků nevyzařuje naléhavost, dokonce i když jsou si té výjimečné situace vědomi. Jedou tak, jako bychom psali libovolný rok v řadě 1992–2013, ještě než do politiky přímo nastoupil velkokapitál. TOP 09 i ODS v některých krajích, kde se naskytla možnost, nemají potíž vyjednávat s ANO; tamní politické mozky jsou pro svůj malý podíl na krajské moci ochotny předem oslabit jediný vskutku silný apel pro příští rok, kterým by mohly zaujmout, něco jako: zastavme koncentraci moci, jaká tu po roce ’89 nebyla.

Totéž platí pro sociální demokracii, jež dnes musí bojovat o primát nejsilnější strany v české politice. Když přijde na takové zlaté dary, jako bylo Čapí hnízdo či dezinformační kampaň kolem reorganizace policie, kdy by mohla udělat skandál z Babišových kontaktů do policejního světa, k čemuž má informace, nejde ani ona do svého konkurenta nijak ofenzivně – podle kuloárových zpráv si Bohuslav Sobotka s ohledem na Babišovu mediální divizi připadá zranitelný kvůli svému podílu na doprivatizaci OKD z roku 2004.

Pravděpodobné ale dnes je, že dokud se jmenované strany nezačnou chovat ofenzivně a nebudou cíleně útočit na Babišovu osobu, oportunistické bahno (kam řadím většinu veřejnoprávních médií, jež si dnes troufnou maximálně tak na nějakého zoufalce od Zemanovců nebo na Marka Dalíka) se ani nehne. Jestli ani tato poslední demonstrace nezájmu voličů, kteří sice nepodporují Babiše, ale nebliká v nich kontrolka, jež by je nutila zvednout se a jít k volbám, demokratické strany neprobudí, probudí se až za rok po volbách do sněmovny – a to už bude pozdě.

16. října 2016