Vláda dnes přes odpor lidovců rozhodla, že od roku 2022 se bude z matematiky povinně maturovat i na všech odborných školách s výjimkou uměleckých, zdravotnických a sociálních obor. Na gymnáziích a lyceích se spouští povinná matematika už o rok dříve. Prozatím se tak uzavřel další díl nekonečného seriálu odkladů a překladů. Otázkou je, na jak dlouho. Při historii debaty o povinné maturitě z matematiky se vůbec nedá vyloučit, že těsně před startem přijde další odklad. 

Do toho přichází Asociace ředitelů gymnázií, která chce pod taktovkou senátora Jiřího Růžičky, dosavadního ředitele prestižního pražského Gymnázia Jana Keplera, podat ústavní stížnost kvůli diskriminaci. Vadí jim, že na gymnazisty bude kladen vyšší nárok, přestože maturitní zkouška bude mít u všech stejnou hodnotu.

Je dobře, že ředitelé gymnázií tlačí na pilu. Odkládání povinné maturity z matematiky je nekonečný seriál a připomíná už bludný kruh. Politici se vždycky vzepnou k nějakému datu, a pak se pod tlakem veřejné nechuti zase nechají svést k odkladům s argumentem, že nejprve je potřeba zlepšit kvalitu výuky matematiky, aby studenti vůbec měli šanci tu maturitu udělat. Loni z matematiky propadla čtvrtina všech studentů, kteří se na ni přihlásili. A to byli ti, kdo si ji vybrali dobrovolně.

Jenže když nebude tvrdé a jasné datum, úroveň matematiky ve školách se nikdy nezlepší. Studenti nebudou motivováni věnovat jejímu studiu čas a úsilí. A zůstanou u svých cest nejmenšího odporu, jimiž se snaží přes maturitní zkoušku dostat. Takže zamanévrují k nejrůznějším obecným předmětům typu základy společenských věd.

Když budou vědět, že maturitu bez matematiky nikdy nesloží, zvýší se nejen jejich úsilí, ale i tlak na učitele, aby ji byli schopni lépe přednášet.

Jsme jednou z mála zemí Evropy, kde maturita z matematiky není povinná. Je to naše velká slabina. Studenti ji nemají rádi, utíkají od ní. Testy znalostí PISA, v nichž Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj srovnává znalosti patnáctiletých studentů ve všech vyspělých zemí, přitom ukazují, že znalosti z matematiky u nás už patnáct let degenerují. Podle výsledků z loňského roku jsme za poslední tři roky od předchozí PISA zažili v úrovni matematických znalostí a schopností největší pád ze všech evropských zemí.

Matematika je přitom naprosto zásadní. Není to počítání, ale myšlení. Je základem matematicko-logické inteligence. Zahrnuje čísla, logiku, abstrakci. Schopnost propojit obecné s konkrétním. Představuje schopnost vyjádřit se, porozumět argumentům, řetězcům zdůvodnění a jemného rozlišování významů. Zjednodušeně řečeno: není to jen schopnost počítat, ale schopnost myslet.

Roky se tak bráníme, aby bylo povinné u maturity prověřit, jestli jsou studenti schopni myslet. Co jiného by se přitom mělo prověřovat? Matematicko-logické schopnosti spolu s jazykovými schopnostmi, tedy porozumění textu a schopnosti se vyjadřovat, by přece měly být základním cílem každého vzdělání.

Žádná jiná maturita než série matematiky, češtiny, cizího jazyka a u odborných škol té dané odbornosti nedává smysl. Neukazuje, jak člověk zvládá základní schopnosti. Ten, kdo je není schopen prokázat, by neměl pokračovat na vysokou školu.

Jinou věcí je, že ne každý řemeslník nebo třeba student specifické umělecké školy nutně musí skládat maturitu, aby byl ve svém oboru úspěšný. Prožíváme obrovskou inflaci formalistních maturantů a vysokoškoláků, kterým přitom chybí základní schopnosti. Proto se tolik bojíme přísných latěk, aby náhodou nepřibývalo těch, kdo na ně nedosáhnou. Diplomy a maturitní vysvědčení tím ztratily skutečnou hodnotu.

Úpadek skutečného vzdělání neskončí dřív, než se nám podaří dostat ze současné pasti pseudovzdělání. Povinná maturita z matematiky, tedy maturita z myšlení, je první nutný krok.