S novým památkovým zákonem vláda ve Sněmovně narazila. Poslanci ve středu předlohu zamítli a její legislativní cesta tím skončila. Zákon měl podle ministerstva kultury zefektivnit a zprůhlednit péči o památkový fond. Vystupovalo ale proti němu mnoho kritiků z odborných kruhů. Ve Sněmovně se k předloze sešly desítky pozměňovacích návrhů.

Pro zamítnutí normy, jak je podali ve druhém čtení Petr Bendl (ODS), Josef Nekl (KSČM) a Jana Lorencová (ANO), hlasovalo 84 ze 164 přítomných poslanců i z řad vládní ČSSD a hnutí ANO. Proti bylo 53 členů dolní komory.

Část poslanců předloze vyčítala mimo jiné to, že nepřináší systémové změny a naopak zachovává nynější koncepci a neřeší kritizovanou dvojkolejnost památkové péče. Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) naopak o zákonu mluvil jako o celospolečensky potřebné normě, kterou podporuje řada významných subjektů působících v památkové péči. Kritici podle něho využívali často zavádějící a nepravdivá tvrzení.

Návrh sepsalo ministerstvo kultury kvůli tomu, že nynější zákon z konce 80. let je překonaný, neboť nepředpokládá přechod k tržní ekonomice a obnovu soukromého vlastnictví. Nová pravidla měla zajistit, aby „současný vývoj nevedl ke škodám a úbytku kulturního dědictví“.

Předloha by například upravila roli Národního památkového ústavu při povolování stavebních úprav památek nebo stavebněhistorické průzkumy, změnila by podmínky k vydávání oprávnění k restaurování a odlišila by záchranný a badatelský archeologický průzkum. Zakotvila by také účast spolků na ochraně architektonického dědictví.

Lepší postavení měli získat vlastníci nemovitostí v památkových rezervacích a zónách, které ale nejsou kulturními památkami. Nově měli dostávat příspěvky od státu podobně jako majitelé kulturních památek.

Úřadům měla dát norma právo reagovat ze své moci při ohrožení kulturní památky. Změnit se měl i institut vyvlastnění, aby jej vůbec bylo možné využít.

Zákon by změnil také vyhlašování památkových rezervací nebo vydávání plánů ochrany památkových území. Podle vládního návrhu měla vzniknout rada pro koncepci památek světového dědictví a několik odborných poradních orgánů ministerstva kultury. Předlohou by navíc vznikl nový elektronický systém evidence památkového fondu.

Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví a Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče poukazovaly na to, že norma nechrání nejcennější a zároveň nejohroženější část tuzemského kulturního dědictví – historická města.