Ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš se při pokusech vysvětlit původ peněz na dluhopisy Agrofertu stále hlouběji zamotává do vlastních výroků a zpochybňuje původ svého majetku. Každý další mediální výrok pochybnosti spíš prohlubuje, než by je vyvracel. Babiš tak čím dál víc připomíná svého přítele, zesnulého premiéra Stanislava Grosse, jenž se při pochybném vysvětlování, kde vzal několik milionů korun na svůj tehdejší byt na Barrandově, který stál víc, než dovolovaly jeho legální příjmy, propracoval až k půjčkám od pozoruhodného, nemajetného strýčka Vika. Tím odstartoval svůj politický pád.

Andrej Babiš teď přitahuje pozornost k původu svého majetku z časů, kdy v roce 1993 přesídlil z Bratislavy do Prahy. Podle vlastních slov, mnohokrát veřejně opakovaných, působil tehdy jako zaměstnanec exkomunistického podniku zahraničního obchodu a Agrofert, jenž mu do roku 2002 oficiálně legálně nepatřil, řídil se sto tisíci korun v kapse a přespával v kanceláři.

Kde vzal peníze na akcie a firmy

Ve druhé fázi pokusu vysvětlit, kde vzal dost peněz na pořízení dluhopisů Agrofertu, na něž mu legálně vyplácené peníze z Agrofertu nestačily, přišel s příběhem, že měl další až 1,049 miliardy korun nezdanitelných příjmů z prodeje akcií, firem a dalších obchodů na kapitálových trzích. Tyto příjmy jsou od daně skutečně osvobozené. Celková částka, kolik těch nezdanitelných příjmů skutečně bylo, se může v různých médiích lišit. Přestože je Andrej Babiš byznysmen a ministr financí, který by měl být zběhlý v ekonomické a daňové terminologii, mluví o svých příjmech velmi chaoticky. Proto se v jednotlivých výrocích můžou mísit hrubé a čisté příjmy.

Těch nezdanitelných mělo být podle různých Babišových výroků mezi 668 miliony a 1,049 miliardy korun. Není jasné, kdy konkrétně Andrej Babiš k těmto příjmům přišel. Veřejně tvrdí pouze to, že byly z let 2013 až 2015.

Tím se ale otvírá další zásadní otázka. Kde vzal Andrej Babiš peníze na nákup akcií, firem a dalších a dalších investic na kapitálovém trhu, které později prodal a získal z nich až tu výše zmíněnou částku 1,049 miliardy korun? V této chvíli od něj osobně víme, že legálně zdaněné příjmy z Agrofertu v letech 1993–2015 dosahovaly 1,526 miliardy korun. Z nich si nakoupil dluhopisy za 1,482 miliardy korun. Na nákup dalších firem, akcií a dalších instrumentů kapitálového trhu plus jeho životní náklady, které se počítají v desítkách milionů korun, už to stačit nemohlo.

Jak se ze šesti set dolarů narodí miliarda

Babiš už další informace o původu nezdaněných peněz odmítá říct. Několikrát to opakoval v České televizi, Českém rozhlase i v televizi Prima. „Nemám povinnost sdělovat, co jsem nakupoval v roce 1993. Proč bych to měl tady sdělovat? Já jsem se svlékl do slipů, ale pindíka vám ukazovat nebudu,“ prohlásil Babiš v Partii na Primě. I tam se ho jeho spoludiskutující, poslanec TOP 09 Martin Plíšek dotázal, kde ty peníze na nákup akcií, firem a dalších instrumentů kapitálového trhu získal. Babiš opět nervózně a emotivně odmítl odpovědět. „To je moje věc, co jsem si kupoval v roce ’94 nebo ’95.“ – „Nechť mě hodnotí lidi za období, co jsem v politice.“

Sám ministr, který pod tlakem těžko kontroluje své výroky, tak naznačuje, že zdroje příjmů, z nichž si kupoval ty firmy, akcie a dalších produkty kapitálového trhu, mohou pocházet z let 1993, 1994 nebo 1995. Na zdroje svých osobních příjmů z doby před rokem 1993 odkazoval už během předchozích vysvětlování příjmů. „A to ještě před rokem 1993 jsem pracoval v zahraničí, žil v zahraničí, podnikal v zahraničí. Takže já mám čistý stůl,“ řekl na dotaz deníku Echo24.cz 19. ledna. „I před rokem 1993 jsem pracoval, podnikal v zahraničí a dědil,“ uvedl Babiš 23. ledna pro Český rozhlas.

Tím se Andrej Babiš sám vrací k původu svého startovního kapitálu, do podnikání z doby kolem roku 1993. Ten původ nikdy přesvědčivě nevysvětlil: v tak vysoké funkci je tím kvůli nejasnému původu majetku pro zemi velkým bezpečnostním rizikem. Občané totiž netuší, komu je skutečně ministr zavázán.

Podle všeho, co o sobě zatím veřejně Andrej Babiš tvrdil, byl totiž v roce 1995 zaměstnancem podniku Petrimex a později jeho, po rozdělení federace v Česku založené dceřiné společnosti Agrofert. Jeho příjmy a osobní majetek se opět podle jeho vlastních vyjádření pohybovaly maximálně ve stovkách tisíc korun. Nic, co by dávalo možnost pořídit si firmy a akcie, které pár let nato vynesou až miliardu osobních legálních nezdanitelných příjmů. Andrej Babiš dosud nikdy nemluvil ani o tom, že by v cizině podnikal, což teď v odpovědi pro Echo24.cz naznačil.

Komunistické podniky zahraničního obchodu zastupoval v Maroku jako zaměstnanec. „V Maroku jsem konečně mohl vyzkoušet svoje obchodní schopnosti a myslím, že jsem u všech podniků zahraničního obchodu byl platným zástupcem. Zastupoval jsem Lignu, Motokov, Koospol, Chemapol a další PZO. Prodával jsem řezivo, pneumatiky, pračky, kancelářské potřeby, ale hlavně jsem nakupoval fosfáty – hlavní marocké bohatství. Prezident firmy byl dvojnásobný premiér a jeden z nejbohatších lidí Afriky Mohamed Karim Lamrání, který byl známý našeho generálního ředitele z Petrimexu,“ píše Babiš ve svém oficiálním životopisu na stránkách svého hnutí ANO.

A dostává se i ke svým majetkovým poměrům z té doby. „Měl jsem plat asi šest set dolarů, z čehož jsem polovinu dával bokem a šetřil, abych mohl splácet dům, který jsem postavil v Děvínské Nové Vsi a na který jsem si vzal půjčku 600 tisíc na 15 let při jednoprocentním úroku. Se třemi sty dolary jsme si slušně žili. V Maroku jsme pracovali dopoledne a odpoledne, v době oběda byla pauza, takže jsem vodil dceru do tenisového klubu. Stala se dvoj- nebo trojnásobnou mistryní Maroka, a díky tomu jsme poznali zemi a taky jsem získal výborné kontakty.

V Maroku jsem byl i v době sametové revoluce a ani jsme pořádně nevěděli, co se dělo u nás doma. Chtěl jsem v této zemi zůstat natrvalo. Můj mandát se chýlil ke konci a já jsem dostal lukrativní nabídku pracovat pro jednu bohatou marockou rodinu. Ale na žádost svého bývalého šéfa, který mi kdysi pomohl a byl jakýmsi mým ochráncem, jsem se vrátil do Československa. Vrátil jsem se v roce 1991 do PZO Petrimex, kde jsem se stal ředitelem obchodní skupiny 32, jež dovážela veškeré suroviny na hnojiva, která následně vyvážela,“ vzpomíná ministr financí.

Žádný náznak podnikání, jen zmínka o nabídce práce pro bohatou marockou rodinu, kterou nicméně Babiš podle svých slov odmítá. Sám přiznává, že byl jen zaměstnanec v patře pod nejvyšším vedením firmy. O žádném jiném pobytu v cizině Andrej Babiš nikdy nemluvil. Kde tedy podnikal?

Bezpečnostní riziko pro zemi

Z dnešního pohledu při jeho majetku kolem 70 miliard korun už je to těžko představitelné, ale Andrej Babiš nebyl podle vlastních veřejných přiznání oficiálně legálně bohatým člověkem až do roku 2002. Do té doby tvrdil, že mu Agrofert oficiálně nepatří. Nejdřív vydával za většinového vlastní švýcarskou společnost O.F.I., což měli být jeho spolužáci ze švýcarského gymnázia. Firma byla prázdnou skořápkou bez vlastní kancléře ve městě Baar. Založena byla krátce předtím, než pomohla Andreji Babišovi od jeho tehdejšího zaměstnavatele Petrimexu nepřátelsky převzít jeho českou dceru, Agrofert. „Agrofert, jehož název jsem vymyslel a znamená AGRO a FERT (fertilisers – hnojiva, pozn. red.), vznikl 25. 1. 1993, to znamená tři týdny po rozdělení Československa,“ píše Babiš na stranickém webu.

A přidává příběh, jak se chtěla Agrofertu zmocnit vláda Vladimíra Mečiara, takže ji musel přes své švýcarské přátele osobně nepřátelsky převzít. „Jelikož jsme to čekali, začátkem roku 1995 došlo k navýšení kapitálu v Agrofertu švýcarským investorem tak, aby mečiarovci nemohli tuto firmu ovládnout. Hned po tom, kdy nás vyhodili, svolávali valnou hromadu Agrofertu, avšak když jsme jim sdělili, že nemají 100% podíl, dělali všechno možné, aby Agrofert zlikvidovali. Následný soud potvrdil, že vstup švýcarského investora byl v pořádku, a do roka za mnou odešly z Petrimexu desítky lidí, skoro celá moje bývalá obchodní skupina,“ popisuje Babiš pro voliče ANO zrod Agrofertu.

Ta částka, kterou mu tehdy v roce 1995 švýcarští spolužáci na převzetí Agrofertu půjčili, byla tři miliony korun. To nás znovu vrací k tomu, že v těch letech Andrej Babiš rozhodně neměl peníze na investice do firem, akcií a instrumentů kapitálového trhu, které by mu vynesly miliardu nezdanitelných příjmů, jež dnes uvádí jako zdroj na nákup dluhopisů.

Ještě v roce 2000 razantně odmítal, že je vlastníkem Agrofertu. Na otázku, jestli mu nepatří přinejmenším část akcií, které oficiálně drželi jeho švýcarští spolužáci, tehdy Lidovým novinám řekl: „I kdyby to tak bylo, myslíte, že bych to v této zemi přiznal?“

Když se v roce 2001 snaží pro Agrofert, který mu oficiálně nepatří, koupit od státu Unipetrol, přichází s dalším příběhem o novém akcionáři. Agrofert má podle něj vlastnit švýcarská rodinná firma Ameropa. To už je kredibilnější společnost než spolužáci z lycea. Na jaře 2002, pár měsíců poté, co kabinet Babišovi Unipetrol přiklepl a ignoroval o tři miliardy korun vyšší nabídku britské firmy Rotch Energy, vydala ale Ameropa prohlášení, že v Agrofertu většinu nikdy nedržela.

To, že pak Babiš za Unipetrol nezaplatil a privatizace se musela vypisovat znovu, už je jiný příběh. Zbývá ale podstatný fakt, že v kritickém okamžiku Babiš vytvářel iluzi o západním investorovi s prověřenou značkou a že vláda na to slyšela, ačkoliv i tentokrát se původ kapitálu ztrácel v mlze, kterou Babiš aktivně vypouštěl. Až v létě 2002, kdy už z nákupu Unipetrolu sešlo, suše oznámil, že v Agrofertu drží majoritu.

Legálně bohatým člověkem se Andrej Babiš tedy stává až v roce 2002. Z čeho získával do té doby peníze na firmy, akcie a produkty kapitálového trhu, je tedy silně podezřelé.

Dokumenty z té doby už podle zákona nemusejí být archivovány. Případné trestné činy při nabytí majetku jsou promlčené. Policie ani finanční úřad už nemají co vyšetřovat. Formálně je odkaz k příjmům z roku 1993 a 1995 snadný. Babiš se může vymluvit, že žádné doklady nemá.

Politicky ale Andrej Babiš vrátil pozornost k osobně nejcitlivější době svého náhlého zbohatnutí. Vysoce postavený politik, jehož původ peněz není znám, je vysokým bezpečnostním rizikem pro zemi. Andrej Babiš je o tom jistě také přesvědčen, když ve zmíněné Partii na Primě říká: „Lidi nevědí, jaké mají poslanci a ministři majetkové poměry, když vstupují do politiky. To je absurdní.“ Je opravdu absurdní, že Babiše nikdo z politiků moc razantně netlačí, aby své majetkové poměry vysvětlil.