Barvitý literární návrat Štěpána Zavřela

Znovu objevený drahokam

Barvitý literární návrat Štěpána Zavřela
Znovu objevený drahokam

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Osudem nakladatele, chce-li svou práci brát vážně, je pinožení. Pátrání po autorech, kteří ještě nebyli objeveni nebo na které, ať už z jakéhokoli důvodu, bylo zapomenuto. V tom se nakladatel podobá na skauty amerických sportovních soutěží: než se nalezne osoba, která stojí za další námahu a investice, trvá to a tento čas hledání jistěže je vyplněn nezdary.

V tuzemské literatuře se přirozeně víc daří nacházet talenty v dětské literatuře. Jednak je tato část trhu velmi rozvinuta (existuje dost vydavatelství, která výrazně promýšlejí svůj ediční plán i to, jak dětská kniha má vypadat – stále funguje Albatros, ale vyvedené dětské knihy pořizuje z velkých podniků třeba Portál, profilující se běžně jako vydavatelství vzdělávací literatury, Argo, z menších Meander, Baobab nebo Labyrint).

Jednak počet talentovaných autorů se v tomto „žánru“ vlastně zdvojuje, neboť kromě slovesných jsou běžně poptáváni ještě výtvarní. Výše uvážený případ nově nalezených pozapomenutých autorů předvedli zčerstva dva vydavatelé: první je Munipress, totiž nakladatelství Masarykovy univerzity, které vydalo Koráb pohádek Eduarda Basse. To je první souborné vydání autorových textů pro děti, doplněné kritickým komentářem, jenž konečně dělá pořádek ve znění obou starších ledabylých výborů. 

Druhý je právě Labyrint, který vydal knihu Štěpána Zavřela Sen v Benátkách. Díky ní se Zavřel po více než 40 letech vrací do české literatury (v povedeném překladu Petry Novákové z italštiny). Jako výtvarník dozrával u Jiřího Trnky, u nějž ve studiu Bratři v triku od roku 1952, s výjimkou dvou let strávených na vojně, až do své emigrace o sedm let později působil.

Jak se lze dočíst na Wikipedii – vzhledem k tomu, že Zavřelova hesla v českých encyklopediích a slovnících chybějí, je to v češtině jeden z mála zdrojů o autorovi –, odchod z republiky byl dobrodružný. Přemluvil kamaráda, vzali kameru a vyrazili do spřátelené Albánie s oddílem horolezců, oficiálně natáčet jejich sportovní výkony, doopravdy s úmyslem utéct do Řecka. Využít situace a uprchnout se mu nakonec podařilo, ovšem až při zpáteční cestě, když letadlo muselo nečekaně přistát na bělehradském letišti. Chycen policií byl až po odletu svého aera, a tak byl vězněn v deportačním táboře, odkud ale utekl taky. Podařilo se mu dostat se do Terstu a Itálie už mu zůstala. Ve vsi Rugolo, zapadlé v jižních Tyrolích, založil roku 1971 vydavatelství „Bohem Press“, maloval a psal knihy pro děti.

Proslavil se jimi natolik, že Rugolo je kvůli jeho obrazům turistickou atrakcí a před pěti lety v Brazzaccu bylo otevřeno Museo Artistico „Štěpán Zavřel“. V Itálii ovšem neskrýval původ, ba ochotně pomáhal dalším emigrantům z Československa. Přesto po roce 1989 zůstal bokem, snad nedopatřením. Jak někde pravil majitel nakladatelství Labyrint Joachim Dvořák: „Všichni měli víc než čtvrt století na to, si na Zavřela vzpomenout a vydat ho. No a nakonec jsem to udělal já.“

- Foto: Muzeum Castello di Brazzà

Knížka Sen v Benátkách vznikla v roce 1974. S novelou Thomase Manna, jejíž název evokuje, má společnou pouze fascinaci městem na pilotech. Jinak je to vlastně standardní dětské vyprávění: paní učitelka zadá třídě úkol nakreslit Benátky, utonulé pod mořskou hladinou. Žák Marek leží večer doma v posteli a toto zadání promýšlí. Namaluje malou mořskou vílu, ta obživne a vezme ho na poetickou cestu potopeným městem.

Společně plavou mezi nejznámějšími památkami, všímají si, jak mezi domy rostou nejroztodivnější barevné rostliny, jak si u dna hrají ryby, chobotnice si vykládá pasiáns, prohánějí se tu koně a lidé standardně navštěvují katedrálu i Dóžecí palác. Pár malých průvodců dokonce navštíví svatbu. Čili svět podmořský a lidský tu splývá v celek – což ostatně je vystižení charakteru města, jež bylo stavěno i s úmyslem vyzrát na vodní živel. Zároveň autor vyjadřuje obavu o další osud slavného sídla, apeluje na jeho záchranu.

Zavřelovy akvarely vskutku evokují Jiřího Trnku, samozřejmě třeba jeho tematicky spřízněnou Zahradu. Zavřel to má promyšlené: jeho obrazy jako by malovalo dítě, jsou mírně rozostřené, aby vyvolaly dojem rozmazaného pohledu skrz vodu. Taky proto jsou plny křivek, protože ve vodních proudech nelze předpokládat rovinu. Nu a jsou tmavší a tlumenějších barev, však na dně světla mnoho není. A jsou přeplácané, jak rády malují právě děti. Úhrnem? Dobře že je Štěpán Zavřel zpátky.

Štěpán Zavřel: Sen o Benátkách. Z italského vydání přeložila Petra Nováková. V roce 2016 vydalo nakladatelství Labyrint v edici knih pro děti Raketa. 40 s. 295 Kč.

31. října 2016