Vždycky je příjemné sledovat, jak se pesimisté a katastrofici spletli a věci se vyvíjejí úplně jinak, než předpokládali. Brexit líčili jako tragédii. Bod zlomu, po němž bude jen hůř. Evropa potrestá Londýn za jeho vzdor a odřízne ho od volného obchodu. Už z řady trendů se teď ukazuje, že to může být úplně naopak.  Rozhodnutí Britů o odchodu z Evropské unie se může stát budíčkem k její resuscitaci a renesanci.

Kvůli překotné integraci, odmítané drtivou většinou občanů členských zemí, a rezignaci na pravidla, jako je ochrana vnější hranice nebo záchrana jedné země eurozóny před bankrotem těmi ostatními, se vztahy v Evropě vyhrotily do nejhoršího stavu od druhé světové války. Rozhodnutí Britů odejít bylo důsledkem tohoto vyhroceného stavu.

Teď se ukazuje, že to může být důležitá křižovatka, na níž se Evropa otočí lepším směrem. Nad výhrůžkami o trestu pro Londýn, jimiž se oháněli předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nebo slovenský premiér Fico, totiž mají převahu realisté. Ti si moc dobře uvědomují, že udržení co nejlepších vztahů s Británií a především volného obchodu je bytostným zájmem kontinentální Evropy mnohem víc než Londýna.

Motivace je na první pohled patrná při pohledu do obchodních statistik. Šestadvacet ze sedmadvaceti zemí Evropské unie má v obchodu s Británií obchodní přebytky. To znamená, že vyvážejí do ostrovního království víc, než odtud dováží. Každý, kdo má přebytek, chce za každou cenu udržet co nejhladší obchodní linky. Jejich zpřetrhání znamená ztrátu. Obchodů, zisků, pracovních míst. Britové to moc dobře vědí a budou podle toho vyjednávat. Moc dobře to vědí ale i ti, kdo ty obchodní přebytky mají.

Jeden z největších mají Francouzi. S Brity je spojuje i velmi kritický pohled na příchod dalších migrantů do Evropy. Právě proto vystoupil v úterý Nicolas Sarkozy, bývalý prezident a jeden z favoritů na post prezidenta příštího, před francouzskými byznysmeny s plánem, jak udržet Británii v Evropské unii.

Nenavrhuje nic menšího než razantní reformu celé Unie. Výrazné zpřísnění pravidel pro volný pohyb v schengenském prostoru, výrazné omezení pravomocí Evropské komise, prohloubení integrace eurozóny. Netlačilo by se ale podle něj na to, aby se stejné hloubky sjednocování musely účastnit i země mimo měnovou unii. Okamžitě by také uťal jednání o členství s Tureckem.

Byznysmenům řekl, že pokud bude zvolen, vyrazí s tímto svým plánem na novou podobu Evropské unie hned po inauguraci nejdřív do Londýna a hned pak do Berlína. Je přesvědčen, že s britskými politiky se bude schopen dohodnout, aby nechali o úplně nové podobě Evropské unie znovu hlasovat voliče.

Francouzi volí prezidenta v květnu. Předvolební průzkumy vede vůdkyně Národní fronty Marine Le Penová, za ní jsou kandidáti republikánů Alain Juppé a Nicolas Sarkozy. Ti se o stranickou nominaci utkají v primárkách. Jeden z tohoto tria zvítězí. Socialisté jsou bez šance na zvolení. Už teď je proto zřejmé, že nový francouzský prezident bude velmi razantní.

Sarkozyho slova proto nejsou jen předvolební rétorika. Kdyby zvítězil a do vyjednávání nových pravidel nejen pro odchod Británie, ale pro celou Evropskou unii se pustil, udělá záslužnou práci.

Každý, kdo nemá eurobyrokratické klapky na očích, vidí, že podle stávajících pravidel dál nemůže Evropská unie fungovat jako úspěšný spolek. Nějaký čas se to dá ještě flikovat tak jako dosud, ale dopadne to špatně.

Je nejvyšší čas začít se bavit o nových pravidlech. Vůbec to nebude snadné. Vyladit zájmy a představy osmadvaceti zemí bude hodně náročné. Čím dřív se s tím začne, tím líp. Kdyby to zkusil britský expremiér David Cameron, Britové by se velmi pravděpodobně pro odchod nerozhodli.

Sarkozyho nápad je realistickým protikladem proti všem utopiím o společné azylové politice nebo evropské armádě, které vypouští byrokrati z Evropské komise.

My bychom si měli bez obecného nálepkování, kdo je nebo není proevropský, ujasnit, co by v novém uspořádání bylo našimi zájmy a prioritami.