Dva roky jsme spolupracovali bez problémů, a teď najednou takové podrazy. Dosud nejsilnější kritika šéfa hnutí ANO Andreje Babiše vůči koaličním partnerům připomněla, že se blíží krajské volby. Před nimi bude hádek přibývat. Babišovy výroky však upozorňují ještě na něco jiného, koalice narazila na hranice svých schopností.

Konfliktních témat je vždycky dost, tentokrát se mezi nimi objevilo jedno zvlášť perspektivní. Už loni experti připomínali, že výběr mýtného po roce 2017 se může stát tématem, na kterém se rozpadne vládní koalice. Teď se jejich předpověď pomalu naplňuje.

Mýto mělo vždy dobré předpoklady k tomu, aby se stalo účinnou politickou zbraní. Zakázka na vytvoření mýtného systému a výběr mýta v letech 2007–16 proběhla nestandardně a byla od začátku terčem jakékoli opozice. Teď už druhý rok vládnou lidé, kteří smlouvu o mýtu s rakouskou firmou Kapsch dlouho kritizovali a ukázalo se, že jejich kompetence řídit složitý IT systém je stejná jako schopnosti města Praha využívat systém Opencard. To je z pohledu mnoha politiků slibná situace.

Krize s mýtem se prohloubila nástupem ministra dopravy Dana Ťoka (ANO), který slíbil, že jeho výběr od roku 2017 zařídí. Ťokovy výkony však nejsou ani z pohledu neinformovaného laika přesvědčivé. První řešení, podle kterého vypíše na provozování mýta otevřenou soutěž, předložil vládě v polovině listopadu, po roce ve funkci. Od té doby kolegy ministry jen informoval, že tak to asi nepůjde. V pondělí předložil vládě další návrh, podle kterého nezbývá než pověřit výběrem poplatků na dálnici také napříště v médiích značně neoblíbenou firmu Kapsch. Přitom ignoroval připomínky ostatních resortů i Hospodářské komory, a proto se nemohl divit, že stejné námitky zazněly i na vládě. Jednání bylo přerušeno.

Proč pokrývat Ťoka

Ťok v problému s mýtem plave a pomalu se zdá, že se v něm začíná topit. Prodloužit smlouvu s Kapschem podle platných právních předpisů nejde. Ministr dopravy může tento fakt ignorovat, může věřit tomu, že z kontroly antimonopolním úřadem vyvázne s „mírnou“ pokutou v řádu desítek milionů, může předpokládat, že žaloby dalších tří zájemců o mýto soud projedná až po jeho odchodu z funkce.

Koaliční partneři mu to však nemusí tolerovat, a jak ukázali při posledním jednání vlády, tolerovat mu to opravdu nebudou. Proč by měli nést politické náklady za smlouvu s Kapschem, která bude ještě mnohem horší a méně transparentní než tolik kritizovaný tendr z dob premiéra Jiřího Paroubka? Proč by raději nevyužili mýta k tomu, aby před volbami potopili svého koaličního nepřítele?

Šéfové ČSSD a KDU-ČSL zatím nejsou domluveni. Lidovec Pavel Bělobrádek žádá Ťoka, ať předloží řešení, které by neodporovalo zákonům. To je fakticky nesplnitelný úkol, pokud sněmovna narychlo nepřijme potřebný zákon o mýtu, který by změnil podmínky jeho vybírání. Takovému řešení ale už pomalu zvoní hrana, protože napsat a schválit zákon není otázka několika týdnů.

Sobotka má čas

Za pozornost stojí postup Bohuslava Sobotky, který v sociální demokracii očividně převzal mýto jako šéfovskou agendu. Ťokovy slabé výkony kritizuje, na druhé straně na něho nespěchá. Ať zase něco předloží, vláda vezme návrh na vědomí. Záhy se opět zjistí, že i nový plán byl k ničemu.

Zatím jen jako spekulaci lze představit další „Sobotkův scénář“. Někdy v červnu bude jisté, že ministr úkol nezvládne. Z pohledu státního rozpočtu bude nezbytné přijmout krizové řešení. Prodloužit smlouvu s neoblíbeným Kapschem, a navíc ještě protiprávním způsobem není politicky únosné. Výběr mýta však půjde nabídnout někomu jinému, třeba slovenské firmě Sky Toll, která se už přihlásila a u níž není pochyb, že je dostatečně kompetentní. Samozřejmě ani převod mýta na některého z konkurentů Kapsche se neobejde bez obcházení zákonů. Sobotka se však nemusí bát antimonopolního úřadu, který řídí bývalý sociální demokrat Petr Rafaj. Případnou žalobu od odstaveného Kapsche by politicky snadno ustál, to je jisté. Třeba bulharský premiér Bojko Borisov posílil svou moc, když se zastal domácností proti výběrčím poplatků za elektřinu z podivné cizí firmy ČEZ.

Andrej Babiš si hloubku rizika zcela neuvědomuje. Reptání koaličních partnerů si překládá jako podraz, tedy osobní útok. Přesto už i z jeho chaotických výroků probleskuje poznání, že nastává zatím největší bitva jeho politické kariéry.