Ačkoli Džibutsko má pouhých 32 tisíc kilometrů čtverečních, což je zhruba 40 procent rozlohy České republiky, má v tomto malém státě v Africkém rohu se zhruba 900 tisíci obyvateli celkem šest zemí své vojenské základny. Nyní zde otevírá svou bázi také Čína. Co vězí za tím, že se tento trpasličí stát u Adenského zálivu stal tak atraktivním vojenským centrem? ptá se švýcarský list Neue Zürcher Zeitung (NZZ).  

Aktuálně největší základnu provozuje v Džibutsku armáda Spojených států, které je rozmístěna nedaleko letiště v hlavním městě Džibuti. Působí zde asi čtyři tisíce vojáků. Takzvaný „Camp Lemonnier“, který byl otevřen v roce 2002, je jedinou stálou americkou vojenskou základnou v Africe. Bývalá koloniální velmoc Francie zde udržuje svůj opěrný bod již od získání nezávislosti Džibutska v roce 1977. S vlastními jednotkami jsou přítomny také Itálie, Německo a Španělsko. Svou první zahraniční vojenskou základnu od konce druhé světové války otevřelo v Africkém rohu roku 2011 i Japonsko.

S Čínou a Saúdskou Arábií by nyní měly přibýt další dvě vojenské těžké váhy. Podle čínských médií vyrazily třetí červencový týden do Džibutska čínské vojenské lodě, aby základu v Džibutsku připravily k provozu. Čínská vojenská základna, jejíž zřízení bylo oznámeno před dvěma lety, je vůbec prvním takovým zařízením Pekingu. Základna saúdské armády je v současné době ve výstavbě.

Že si různé vojenské mocnosti téměř šlapou na paty v jedné z nejmenších zemí Afriky, je částečně kvůli její geografické poloze. Džibutsko je strategicky výhodně umístěno na křižovatce Afriky a Středního východu. Různá problémová místa, jako jsou Somálsko, Jižní Súdánu nebo Jemen, jsou blízko. Kromě toho se tento malý stát nachází u průlivu Bab al-Mandab (též Bab el Mandeb), v překladu brána slz, který je součástí významné dopravní tepny mezi Rudým mořem a Adenským zálivem, je spojnicí do Suezského průplavu. 

Dále, vývoj Džibutska směrem ke světově unikátní vojenské točně souvisí též se stabilitou země a chytrým udržováním se u moci  politického režimu. Ve srovnání se svými sousedy Somálskem a Eritreí je Džibutsko považováno za politicky stabilní a bezpečnou zemi. President Ismaël Omar Guelleh, který je u moci od roku 1999, brzy pochopil, že z to může vytřískat zisk.

Díky pronájmu země cizím armádám proudí každý rok do státní pokladny několik set milionů dolarů. Zároveň geostrategická důležitost, kterou státeček získává zahraniční vojenskou přítomností, chrání kontroverzního prezidenta proti mezinárodní kritice jeho autoritářské a represivní vlády. Zdá se, že tato strategie stále vychází. Když prezident Guelleh roku 2011 už podruhé změnil ústavu, nebylo mezinárodní kritiku téměř slyšet. A když byl loni znovu zvolen už počtvrté do úřadu hlavy státu, bylo rovněž ticho. Nehledě na nesrovnalosti při hlasování a represi vůči opozici. Zdá se, že pro západní státy jsou demokratické standardy a dodržování lidských práv v Džibutsku až druhořadé. Podobně jako v případě Číny nebo Saúdské Arábie.

Čína chce využít svou vojenskou základnu v Džibutsku zejména v boji proti pirátům v regionu a dále pro mise OSN a humanitární mise v Africe. Stavbu prvního opěrného bodu armády v zahraničí lze ale také chápat jako znamení změny v čínské politice v Africe. Peking na černém kontinentě dlouho investoval v oblasti infrastruktury a těžebních projektů, přičemž zachovává politiku nevměšování se do vnitřních záležitostí. Tak tomu bylo i v Džibutsku, kde Čína mimo jiné financovala stavbu letiště, vládních budov, továrny na zkapalňování plynu a vybudování hlubinného přístavu. 

Nicméně, již několik let má Čína v Africe také vojenské ambice a zdá se, že za určitých okolností je připravena odchýlit se od své dosavadní zásady nevměšování. Tato změna kurzu se projevila například roku 2014 v Jižním Súdánu. V té době tam Peking poslal jako součást mise OSN poprvé své ozbrojené vojáky. Jedna ze zpráv, které v první půli července vydal think-tank International Crisis Group, to považuje za opatrný odklon od Pekingu dříve striktního odmítání jakékoli intervenční politiky.

V Jižním Súdánu může nasazení 700 čínských modrých přileb už předem souviset s ekonomickými zájmy. Odhaduje se, že až 80 procent ropy vyvážené z Jižního Súdánu bude proudit do Číny. V Džibutsku, kde by podle smlouvy o pronájmu mohlo být rozmístěno  až 10 tisíc čínských vojáků, jde souběžně s bezprostředními ekonomickými zájmy též o symboliku. Peking nechce přenechat bezpečnostní problémy Afriky pouze západním státům. A za tímto účelem se v současné době zdá být vojenská přítomnost v malém Džibutsku nepostradatelná.

 

Business Monitor24, pp