Česká republika zažívá vrchol ekonomického růstu. Stoupá úplně všechno. V zemi má práci rekordní počet lidí. Po hubených letech růstu bez zvyšování mezd začaly konečně růst i platy. Státu se plní pokladna daněmi, což je při rekordní zaměstnanosti a solidním růstu přirozené. Pozoruhodné je, jak stát s těmi rekordními příjmy nakládá. Včerejší výsledky státního rozpočtu za prvních sedm měsíců roku ukazují rekordní propad investic. Od ledna do července letos stát investoval jen 25,58 miliardy korun. To je o 15,24 miliardy méně než v loňském investičně rekordně slabém roce. Při pohledu na státní rozpočet je tak zřejmé, proč jsme ve výdajích na obranu nejslabším článkem Severoatlantické aliance, který neplní své závazky na úrovni 2 procent HDP ani z poloviny. Také to jasně ukazuje, proč se nestaví dálnice, okruhy ve městech, železniční koridory a další infrastruktura, která by zvyšovala životní standard v zemi.

Stát ekonomický růst prošustrovává tím nejhorším možným způsobem. V časech rekordní nabídky práce stoupají sociální dávky (bez důchodů) o více než dvě miliardy korun.

Hlavně se ale razantně zvyšuje dotační přerozdělování. A to na měkkých, neinvestičních dotacích. Ve státním rozpočtu se tomu krypticky říká „neinvestiční transfery“. Ty pro podniky se za prvních sedm měsíců letošního roku zvýšily o 6,17 miliardy korun. Vyplatilo se na nich o 33 procent víc než loni. Dotace neziskovkám se ve stejné době zvedly o skoro miliardu korun. To je o 11 procent víc než v roce 2016. Není to žádný exces, kdy by se podařilo už teď peníze na celý rok rychleji vyčerpat. Firmám se v roce 2015 poslalo na neinvestičních dotacích 39,14 miliardy, loni už 44,24 miliardy a letos to má být 49,31 miliardy. U neziskovek se začalo na 10,45 miliardy a přes loňských 11,45 se přišlo k letošním 13,59 miliardy korun. 

Známý německý ekonom Hans-Werner Sinn, donedávna šéf mnichovského institutu IFO, vysvětloval v roce 2004 při rozšiřování Evropské unie o nové země ze střední Evropy, čeho by se měly v každém případě vyvarovat, pokud nechtějí, aby jejich ekonomiky zdegenerovaly odstrašujícím příkladem Řecka. Všudypřítomné dotace, jak evropské, tak státní, jimiž se ty evropské musí v rámci kofinancování všude doplňovat, tam podle něj vedly do stavu, kdy si každý člověk, který by chtěl v zemi normálně podnikat, nutně musí připadat jako idiot. Mnohem jednodušší je přece požádat o dotace. U nás je k tomu ještě potřeba připočíst další specifické dotace, kterým říkáme investiční pobídky. Vládní agentura CzechInvest jich letos rozdá za 6,3 miliardy korun.

Když se sečtou jen neinvestiční dotace firmám a neziskovkám a pobídky, jsme na bezmála 70 miliardách korun. Pro představu, jak zvráceně země investuje. Na obranu má jít letos 52,5 miliardy korun. Na celkové investice státu 106 miliard, což se ale při současné schopnosti investovat zjevně nepodaří utratit.

V historii nenajdete žádnou zemi, která by kdy zbohatla díky dotacím. Naopak je plná příkladů států nebo regionů, které kvůli zhoubnému vlivu dotací zůstaly chudé a zaostalé.