Grafický styl padesátého ročníku filmového festivalu v Karlových Varech působí oproti předcházejícím letům až protikladně, Aleš Najbrt se od ironického minimalismu „přešaltoval“ k záměrně přeplácanému stylu mysliveckého bálu. Jinak se ale začátkem července dá v nejznámějších českých lázních čekat to co vždycky – naštěstí. Především spousta filmů. Jak v hlavní soutěži, jejíž standard se podle mého soudu v posledních letech zvyšuje (jakkoliv nemá význam očekávat, že by se jednou mohla vyrovnat těm nejprestižnějším přehlídkám), tak mimo ni.

Třeba v tradiční sekci Na východ od Západu, v níž se uvádějí filmy z postkomunistického regionu, která je pro zahraniční pozorovatele na festivalu asi nejzajímavější, na Fóru nezávislých nebo v dokumentární soutěži. Pro filmové fanoušky je ale přehlídka důležitá také tím, že na ní poprvé v Česku mohou vidět filmy, které vzbudily pozornost na festivalech už skončivších, třeba v Berlíně nebo v Cannes. Účast domácí kinematografie je v jubilejním ročníku docela silná, do hlavní soutěže bylo přijato oceňované drama Jana Prušinovského Kobry a užovky s bratry Hádkovými v hlavních rolích, program sekce Na východ od Západu bude zahajovat česko-polský film Cesta do Říma, zařazený do něj byl i snímek studenta FAMU Víta Zapletala Prach, v českém kontextu neobvyklý svou křesťanskou perspektivou. Do soutěže Fóra nezávislých byl vybrán debut Jana Těšitele David, dokumentární soutěže se zas s novým snímkem Mallory účastní Helena Třeštíková.

Kromě novinek se v karlovarském programu dá najít známá i nově objevená klasika. Zvláštní pozornost je letos věnovaná libanonské kinematografii, o níž toho český divák – mě nevyjímaje – moc neví. Uvedená bude i přehlídka skvělé a předčasně zesnuvší běloruské režisérky Larisy Šepiťkové, jež tvořila v 60. a 70. letech. Promítat se budou také filmy s hercem Johnem Cazalem, který ve stejné době vytvořil role sice jen v několika málo filmech, všechny ale byly velice významné. A taky přijedou hvězdy, po červeném koberci chodit budou, do objektivu se usmějí, čekajícím zástupům pokynou. A taky budou oplatky a pocukrované fasády domů a nějaký ten společenský život. A snad i to slunce.