Předseda lidovců, vicepremiér Pavel Bělobrádek si stěžuje, jak se v kabinetu Bohuslava Sobotky nedebatuje o obsazování klíčových pozic a ministři jsou tlačeni schvalovat lidi, o nichž nedostanou příležitost si cokoliv zjistit, a už vůbec s nimi promluvit. Zároveň v rozhovoru pro Týdeník ECHO říká, že tlačí na to, aby vláda zvýšila dohled nad místy, kde se potkávají politické a ekonomické zájmy ministra financí. A to přesto, jak popisuje, že šéf hnutí ANO častokrát na vládě sám vystoupí a upozorní na svůj potenciální střet zájmů.

Ve středu jste požádal vládu, aby zřídila monitorovací výbor pro Správu státních hmotných rezerv, která kontroluje sklady se zbožím pro krize za 40 miliard korun. Máte obavy, že se tam čachruje?

Kontrola ukázala, že státní hmotné rezervy, kde chybělo třeba 700 tisíc litrů nafty, které tam fyzicky měly být, jsou velmi lukrativním artiklem, s nímž soukromé firmy velmi rády obchodují. Na správném čase naskladnění a vyskladnění zásob z rezerv můžete vydělat obrovské peníze.

Říkáte, že se ozývají hlasy upozorňující, že na těchto obchodech výrazně vydělávají firmy ze skupiny Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Konkrétně?

Ve státních rezervách máte palivo, obilí, maso. V tom všem Agrofert podniká. Proto jsem přesvědčen, že je potřeba, aby vládní monitorovací výbor vznikl a rozptýlil obavy ze střetu zájmů.

Kdo by v něm měl být?

Ministři průmyslu, zemědělství a financí. Aby veřejnost viděla, že je tady nějaký dohled, důsledně kontrolující obchody instituce, u níž má velké zakázky firma ministra financí. Aby bylo jasné, že si z toho nikdo nedělá zlatý důl. Problém není, že by se firmy dostaly k zakázkám bez výběrových řízení, ale v čase, kdy věci do skladů státních rezerv fyzicky dodají a kdy je naopak poté, co se nevyužijí, stahují zpět. Kontrola ukázala, že fyzicky některé zboží v rezervních skladech není a firmy ho mohou volně prodávat a vydělávat na něm. Je potřeba, aby se eventuální podezření vyvrátila. Je fakt, že pan Babiš to má s obrovským záběrem Agrofertu složité. Musí se transparentně ukázat, že firmy Agrofertu nevyhrávají výběrová řízení proto, že je pan Babiš ve vládě.

Správce hmotných rezerv může dát velký prostor vydělat firmám na časování, kdy mu zboží do rezervních skladů skutečně dodají?

Bezpochyby. Tady je obrovský prostor i volnost to udělat. Když se chce, dá se s tím hodně čarovat. Do toho systému dost vidím díky své zkušenosti veterináře – z práce pro firmu, která do hmotných rezerv dodávala. Kolega Marian Jurečka má zase zkušenosti s dodávkami obilí, takže dobře víme, kde se na obchodech se státem dá díky vůli správců vydělat. Všechno to jsou komodity, kde se rychle hýbou ceny. Správce vám právě časem naskladnění a vyskladnění může velmi nahrát. Já jsem zažil vepřové za 42 korun a pak taky za 28 korun. Soukromé firmy taky vydělávají velké peníze na tom, že pro stát skladují.

Je důvěryhodný nový šéf rezerv Pavel Švagr, který dříve vedl Státní fond dopravy a byl náměstkem v Českých drahách?

Pan Švagr teď nařídil tu kontrolu, která odhalila nesrovnalosti, tak doufám, že v tom bude pokračovat. Stát dává na rezervy miliardy, a zvlášť když se teď Evropa může kvůli tomu, co se děje na Východě, dostat do složité situace, je potřeba, aby tam byl pořádek.

Bavíte se na vládě o konfliktu zájmů Andreje Babiše?

Pan ministr často sám vystoupí a hlásí, že má konflikt zájmů. Chce některé kompetence převést na ministerstvo průmyslu. Když půjdeme do důsledků, tak to vždycky dopředu hlásí.

Co s tím děláte?

Naposledy třeba zelená nafta. Tu má předkládat ministr financí, pan Babiš ale ohlásil konflikt zájmů. Tak požádal ministra zemědělství, aby návrh předložil.

Jedna věc je obecný střet zájmů, protože z návrhu má prospěch celý obor jako u zelené nafty. A pak jsou případy, kdy jsou jeho firmy v přímém obchodním vztahu se státními podniky jako v Čepru, kde má zakázky za víc než miliardu. A dostává další, i když je ve vládě.

Teď navrhoval, aby ministerstvo financí nemělo s Čeprem vůbec nic společného, aby přešlo pod ministerstvo průmyslu. Budeme se o tom návrhu bavit v koalici, protože samozřejmě znamená přeskupení moci.

Navrhl přesunout i další firmy?

Už delší dobu to probíráme v předsednictvu vlády. Kvůli služebnímu zákonu to trochu ustoupilo do pozadí, ale brzy se k tomu vrátíme. Sám pan Babiš navrhl přesun státních firem z jeho kompetence, aby už nebyl obviňován z konfliktu zájmů, aby se zbavil některých podezření. Proto jsem také navrhl monitorovací výbor vlády pro hmotné rezervy.

Co vláda se strategickými firmami udělá poté, co tam Andrej Babiš už dosadil své lidi? Budou nové valné hromady a další střídání v dozorčích radách?

Musím ocenit, že pan ministr Babiš sám přichází s tím, že by se chtěl některých firem zbavit. Teď se rozjely takové ty řeči, jak nikde nesmí být žádní bývalí politici, i kdyby to byli odborníci v konkrétní branži. To mi připadne vadné. Když za pár let skončím s politikou, tak si ani neškrtnu? Hnutí ANO se snaží lidi přesvědčovat, že je to něco nemravného. Vždyť je to nesmysl. Když se bývalý politik, který něčemu rozumí, dostane do nějaké dozorčí rady, tak to přece vůbec není trafika. Vždy za některé dozorčí rady nedostáváte žádné oslnivé odměny. V ČEZ jsou jistě pěkné peníze, to nezpochybňuji. Pak jsou ale dozorčí rady, které nejsou žádný finanční šlágr.

Debatuje koalice o obsazení klíčových pozic ve státních službách? Teď se vybíral šéf civilní rozvědky, předtím zmiňovaný ředitel hmotných rezerv.

To úplně nefunguje. To jsou dost sóloakce konkrétních ministrů. Snažím se koaličním partnerům vysvětlit, že je potřeba postupovat ve shodě. Že máme společnou koaliční zodpovědnost. A když tam pošleme člověka, který selže, jsme za to zodpovědní všichni, nejen ten, kdo si ho vybral. I mě budou voliči kritizovat za to, jak funguje zdravotnictví. Za to, jak se vybírají daně. A je jim úplně jedno, že za to nejsme zodpovědní. Budou kritizovat, že to udělala naše vláda. Volič vám logicky řekne: Co jste tam dělali, že jste si to nepohlídali?

To přijde na vládu třeba ministr vnitra a řekne: Tady jsem vám přinesl jméno nového šéfa rozvědky. Vy to jméno až do zasedání vlády neznáte?

Stalo se v jednom případě, že na vládu bylo přineseno jméno velmi důležité osoby. A my jsme byli postaveni před rychlé rozhodnutí, tak pro něj hlasujte. Nedostali jsme vůbec čas si o tom člověku něco zjistit, nějak si ho prověřit. Ani si s ním promluvit. To se mi opravdu nelíbí.

Proč jste neřekli, takhle na divoko ne, chceme čas na prověření...?

To jsem řekl – a taky jsem se podle toho osobně zachoval. Ne vždy pro některé navržené kandidáty hlasuji.

Vašim voličům je to jedno, nechali jste ho projít.

Právě proto se to takhle dál dělat nedá. Strategické věci je vždycky potřeba v koalici předjednat. A důležité pozice v řízení státu samozřejmě strategické jsou.

Jak na takové živelné manýry reaguje premiér?

Nijak.

Kdo má fakticky na jednáních vlády hlavní slovo?

Premiér.

Zvenku to tak často nevypadá.

Ministr financí je u nás vždycky velmi důležitá figura, obzvláště když je z jiné strany. To není jen u pana Babiše, už jsme to viděli dlouhodobě u Miroslava Kalouska. Když byl ministr financí ze stejné strany jako premiér, tak jsme o něm tolik neslyšeli. Tady je to ještě o to pikantnější, že rozdíl ve volebním výsledku sociální demokracie a ANO jsou tři mandáty. Takže v podstatě dopadli ve volbách stejně. Je ale jasné, že na vládě má hlavní slovo premiér. To neformální vůdcovství pana Babiše je značně přeceňované.

Vládnete společně něco přes půl roku. Proč vám preference stagnují, zatímco sociálním demokratům padají a Andreji Babišovi prudce rostou, že už má dnes skoro dvakrát tolik co oni?

Těžko říct. To by bylo nejdřív potřeba vidět nějaká tvrdá data. Průzkumy berte s rezervou. Otázka je, odkud se ti noví voliči hnutí ANO berou. Jestli dochází k přesunům od další protestní strany Úsvit, která padá. Nebo je to tím, že získávají na úkor sociální demokracie. Byl jsem velmi zvědav, jak našimi preferencemi zahýbe, že jsme vstoupili do vlády s levicovou sociální demokracií s jejími antiklerikálními kampaněmi a rétorikou. A s hnutím ANO, které je velmi těžko uchopitelné. Samozřejmě, Andrej Babiš je vnímán kontroverzně jako politik, majitel médií a majitel velké firmy. Ve straně nebylo zrovna velké nadšení jít do vlády – a já jsem o tom také dlouho nebyl přesvědčen. Nakonec se ukázalo, že všechny další kombinace by byly pro republiku ještě horší. Je určitým povzbuzením, že nás voliči zatím neodsuzují za to, že jsme do té koalice vstoupili.

Nové fanoušky vám to ale zatím nepřineslo.

I my jsme určitě posbírali část protestních hlasů. Nechci se ale pouštět do nějakých hlubokých rozborů bez tvrdých dat. Některé představy o našich voličích ale už dávno neplatí. Dlouho jsme si mysleli, že naším typickým voličem je žena z Moravy se třemi dětmi a nižším vzděláním. To dávno není pravda. Stejně tak dávno neplatí, že nás volí kostely. Z průzkumů to vypadalo, že nás byli asi ze 40 procent ochotni volit praktikující katolíci, ze 30 procent nepraktikující křesťané a ze 30 procent naprosto sekulární voliči, kteří do kostela nechodí, a dokonce ani nekřtí své děti. Nemáme konkrétní průzkum, ale z jednotlivých farností tušíme, že třetina katolíků dnes volí sociální demokracii, na Moravě samozřejmě víc. A těch dalších třicet procent volí pravicové strany. Dřív to bývala ODS, pak se značná část přesunula k topce, teď skončili třeba u ANO. Pro mnoho lidí jsme byli taktická volba. Teď jde o to, si je udržet, aby nás volili stabilně.

Čím si je udržíte?

Představa, že nám nějak výrazně vzrostou preference, je naivní. My nikdy nebudeme mít 15 procent. Za Josefa Luxe jsme to dotáhli na devět a o moc dál se jít nedá. Ani za první republiky jsme neměli přes deset procent. Nesmíme ztrácet charakter, což se nám snad daří. Otevřenost, kterou jsme předvedli, má své meze. Nedokážu si představit společnou kandidátku se zelenými do sněmovny. Umím si představit společné krajské kandidátky, jako máme teď. Nic víc. Máme tak rozdílné hodnoty a přístup ke společnosti, že to není možné. Všeobjímající společenství nemají smysl. Pak není důvod, aby ta strana fungovala. Má-li to být KDU-ČSL, tak musí mít nějaké mantinely.

Jak se vládne s protestním hnutím bez idejí?

To vidíte z lidí, kteří jsou v jeho vedení. Máme tam bývalou sociální demokratku, která mimochodem už taky kandidovala za KDU-ČSL (Věra Jourová), je tam bývalý sociální demokrat (Jaroslav Faltýnek), máme tam bývalé členy ODS (Jaroslava Jermanová), pak jsou tam lidé, kteří kandidovali za topku... je to poměrně široce rozkročené a hodnoty tam hledáte těžko. Všichni asi cítíme, co je ve společnosti špatně. Na tom se shodneme. Jak to vyřešit, je věc jiná. Není to vždycky úplně jednoduché. Dřív nebo později ale na hodnotové debaty dojde.

Kde to k nim míří?

Počítám do nich i zahraniční politiku. Tam to musí pod vlivem okolností vykrystalizovat k nějakému jasnému názoru. Ve středu jsme na vládě řešili situaci v Afghánistánu. Čeká nás rozhodování o prodloužení misí, tady se budou muset nějak projevit. Sociální demokracie určitě nebude jednotná a postoj ANO bude rozhodující. Nedokážu teď vůbec odhadnout, jak se k tomu postaví. Tam má velkou autoritu předseda.

Jeho názory na zahraniční politiku nejsou známé. Dřív říkal, že hlasoval proti vstupu do EU, teď se v Evropském parlamentu přidal k tvrdým eurofederalistům z liberální frakce ALDE. Dá se vypozorovat, podle čeho se rozhoduje?

Důležitý je obchod. A není třeba si ho některými věcmi komplikovat. Já tomu rozumím, ale nemůžeme rezignovat na některé hodnoty. Je určitě důležité dělat byznys, vyvážet, dát lidem práci, ale není to jediné kritérium.

Nesedíte v první vládě, u níž není úplně jasná prozápadní a atlantická orientace?

Nemám ten dojem. Jsme tam my a u nás je ta orientace nezpochybnitelná. Při všem, co sledujeme, jsou takovéhle diskuse předčasné a nahrávají druhé straně, která tleská. Nemyslím, že rozvědčík nebo agent sedí za každým rohem, některé ty debaty jsou ale uměle přiživovány.

Skončil polistopadový režim posledních pětadvaceti let, jak tvrdí Andrej Babiš?

Ta frustrace ve společnosti je samozřejmě pořád cítit. Teď je velmi důležité, aby měly nějakou věrohodnou koncovku ty věci, co rozjel pan Ištvan s panem Šlachtou. Kdyby neměly, tak by se ta frustrace prohloubila. A obávám se, že by se mohla obrátit do podstatně větších extrémů, než je hnutí ANO. Lidi se upínají k figurám. Loni ke Karlovi, dnes k Andrejovi. Jsem překvapen, jak moc zabírá figura: to je bohatý člověk, ten nebude krást. Což je samozřejmě nesmysl. Jsou bohatí, kteří kradou, a chudí, co nekradou.