Stát je při registraci podnikatelů k platbě daně z přidané hodnoty (DPH) vázaný lhůtou podle daňového řádu. Nejvyšší správní soud v novém rozsudku odmítl právní názor, podle kterého je pravomoc správce daně registrovat podnikatele z moci úřední časově neomezená. Vedlo by to k absurdním důsledkům, plyne z rozsudku, na který upozornila mluvčí soudu Sylva Dostálová.

Soud konkrétně řešil případ skláře z Nového Boru, který nikdy nebyl plátcem DPH. V roce 2009 ale jednorázově přesáhl milionový obrat, a protože se sám neregistroval, udělali to v prosinci 2013 úředníci, a to zpětně od 1. ledna 2013.

Podnikatel se tomu neúspěšně bránil tvrzením, že právo státu zaregistrovat ho jako plátce DPH zaniklo kvůli uplynutí lhůty, avšak finanční orgány i krajský soud dospěly k závěru, že žádné časové omezení pro stát neexistuje. Podle Nejvyššího správního soudu je však takový výklad nepřijatelný. Bylo by v rozporu se základními principy demokratického právního státu, kdyby měl správce daně pravomoc registrovat k DPH člověka, který jednorázově překročil rozhodný obrat kdykoli v minulosti.

„Zásahy veřejné moci do soukromé sféry jsou vždy limitovány během času. Stejně tak je během času podmíněna i náprava nepravostí, protiprávností, uvedení stavu faktického do souladu s požadavky práva,“ uvedl předseda senátu Zdeněk Kühn.

Ani při zásazích do práv a povinností v daňové oblasti nemohou státní orgány jednat bez časového omezení, které umožňuje lidem plánovat své životy s vědomím, že v důsledku uplynutí času už proti nim nelze určitý nárok uplatnit. „Prekluze nebo promlčení nejsou v tomto pojetí samoúčelné, ale naopak reflektují přirozený běh ekonomického života jako takového,“ uvedl soud.

Soud dospěl k závěru, že právo státu registrovat podnikatele jako plátce DPH je omezeno lhůtou, která se váže k časově nejbližšímu zdaňovacímu období následujícímu po překročení rozhodného obratu. Pro skláře z Nového Boru tímto obdobím bylo první kalendářní čtvrtletí roku 2010. Protože správce daně v tomto případě podnikatele registroval až dlouho po uplynutí lhůty, musí se na něj hledět, jakoby nikdy plátcem DPH nebyl.