Druhé čtení zákona o daňových změnách přineslo plejádu pozměňovacích návrhů, jak upravit zákon o evidenci tržeb. Ještě do Vánoc tedy budou poslanci ve třetím čtení hlasovat o povinnosti zavést pokladny EET, konkrétně o tom, jestli nepřiznat výjimku těm, kdo vydělají pod 250 tisíc, pod 414 tisíc či pod milion, prodejcům na stáncích, bůhvíproč e-shopům, anebo úplně všem. Až v pražském parlamentu všechno odhlasují, rozejdou se do okolních hospod a postěžují si, jaké nesmysly to prosazují kolegové z ostatních stran.

V mnoha obcích ovšem ten večer do hospody zanadávat nepůjdou. Pokladny EET zřejmě zdraží nabídku v pražských hospodách, jinak se tam však nic nestane. V malých vesnicích daleko za obzorem sebevědomých Pražanů však budou kvůli nim hospody zrušeny. Podle dostupných informací se bude rušit po stovkách.

Praha proti venkovu

Severozápadnímu bavorskému pohraničí na pomezí Česka se říká Kongo. Důvody není třeba Bavorům dlouho vysvětlovat. V Kongu není práce, zábava, k doktorovi nebo do nejbližšího obchodu je někdy příliš daleko. Zůstávají tam jen staří nebo lidé s nízkým vzděláním, kteří by se ve vzdálených městech stejně nechytili. Nemluvě o tom, že se v zapadlých obcích daří kriminalitě, zvláště si je oblíbili výrobci a distributoři drog. Také proto vláda Svobodného státu Bavorsko vypsala dotační programy na podporu odlehlých venkovských regionů, kterými se speciálně podporují místní školy, lékaři, obchodní síť, kulturní akce i veřejná doprava.

Odlehlost se dá měřit tím, kolik lidí žije v nejmenší správní jednotce, v Bavorsku se jí říká „Landkreis“. Nejméně lidnatý je Tirschenreuth pár kilometrů za Tachovem, kde na kilometr čtvereční žije 68 obyvatel. V tomto smyslu je Kongem značná část České republiky, a to Kongem mnohem temnějším než okolí Tirschenreuthu. V jižním a západním pohraničí se najdou malé okresy (oficiálně správní obvody obcí s rozšířenou působností) typu zmíněného Tachova, kde dosahuje hustota obyvatel 40 na kilometr čtvereční, o deset obyvatel větší hustotu ovšem mají i malé okresy ve středních Čechách, třeba Votice nebo Vlašim.

Osídlení Česka je ve srovnání se západními regiony střední Evropy o poznání méně husté, proto by si odlehlé venkovské oblasti zasloužily stejnou podporu, na jakou mají nárok v lépe situovaném bavorském pohraničí. Obdobné programy jsou nad síly tuzemských úřadů, o tom není pochyb. Ovšem nařídit státním úředníkům, aby objížděli venkov za účelem vymýcení posledních zbytků občanské vybavenosti, to už jde za všechny myslitelné hranice společnosti, která se ještě chce nazývat civilizovanou.

Zbývají ještě kluby

Obyvatelé severozápadního pomezí Bavorska se dostali do řečí, že tam ještě jedí psy. V této souvislosti dostane expresivní podtext české úsloví o životě na venkově, kde chcípl pes. Po listopadu 1989 tam postupně přestávaly jezdit autobusy, Jednota rušila své provozovny, zavíraly se školky i ordinace, kam jednou týdně zajížděl praktický lékař. V relativně velkých obcích ještě zůstaly obchody, které provozují Vietnamci, většinou ale zůstává posledním psem místní hospoda, někdy dotovaná z obecního rozpočtu. Právě tyto hospody se teď zavírají. Někde si pochopitelně pomohou tím, že nedají na výhrůžky „i na takové ptáčky máme své háčky“, které od ministra financí zazněly v ČT, a budou se scházet nadále v „klubu“, kam stejně chodili jen místní sousedi, i když se klub jmenoval hospoda.

Za čtrnáct dnů tedy ještě dostanou Pražané možnost, aby povinnost pokladen EET omezili pro ty nejmenší provozovny nebo je úplně zrušili. Třeba by šlo konkrétně omilostnit hospody v malých okresech, kde je nejvýš padesát nebo šedesát obyvatel na kilometr. Pro značnou část zavřených už bude pozdě, bylo by to aspoň vstřícné gesto vůči spravedlivě rozezleným venkovanům.