Hrůza tvorby Milana Kundery je v její očividnosti. S výjimkou esejů, které se důvtipem a náročností zbytku autorovy tvorby vymykají, je Kunderovo psaní snadno interpretovatelné a opakuje se. Není tedy problém vykládat jej pořád dokola třeba jako žert, nevázanost nebo v obzvlášť silném okouzlení autorovým přístupem k věci dokonce jako filozofii.

Tedy například trčí-li z některého Kunderova kusu motiv k nepřehlédnutí, najde se pravděpodobně rovněž v jiném jeho kusu, takže mezi nimi lze tvořit úsečky a hrdě se tvářit, že díky nim došlo ke kdovíjakému čtenářskému objevu a vhledu do díla. Buďme konkrétní: česky Milan Kundera nejnověji zprostředkoval hru Ptákovina, kterou přitom knižně prý nikdy uveřejnit neplánoval. Jenomže v archivu Divadla Na zábradlí byla náhodou nalezena nahrávka „slavné“ inscenace této hry ze sezony 1969/70, což „šťastného autora“ i nakladatelku přimělo změnit plány a hru vydat. Samozřejmě se tím narušily Kunderovy ediční plány, neboť odteď existují přinejmenším dvě platné ediční řady, které Kundera světu odkáže. Kromě francouzské je to taky česká, jelikož Ptákovinu autor do francouzštiny prozatím nepřeložil; přesvědčen, že to nejde. Její zápletka totiž začíná na obrazci ženských genitálií v přeříznutém kosočtverci, který je mimo český kulturní kontext údajně nesrozumitelný a zřejmě nepřeložitelný. Lze se tedy smát, že autora, jenž si zakládá na své ironii a pečlivosti, jeho ironie dohnala. Vždyť existencí dvou rovnocenných řad po sobě zanechá bordel.

Anebo druhý příklad téhož humoru: knižní vydání Ptákoviny je uvozeno krátkým rozhovorem, v němž se autor autora táže, jak hru napsal, kdy, jak a zda se mu líbily čtyři její inscenace z šedesátých let, proč není přeložena do francouzštiny a proč se v tuzemsku nehrála po roce 1989. Jsou to prosté, bazální, ale ovšem evidentní otázky, na něž by se zeptal asi každý, kdo by příležitost k rozhovoru s Kunderou nad tímto jeho textem získal. Proto těžko nad uvedeným smyšleným interview nepomyslet, proč se jeho autor zařekl rozhovory neposkytovat, jestliže sám je s to vytvořit standardní reklamní rozprávění, jaké by mu zajistil běžný servis PR, jaký se dostává kterémukoli zavedenému spisovateli. Anebo je to zase „žert“? Hra? Ironie? Či je to myšleno vážně? Takhle je možné ptát se nad Kunderovým psaním právě že neustále. Neustále ho lze zpochybňovat a shazovat; v tom prý má být ta psina. Budiž. Jenže totéž psaní současně chce být vážné a referovat o světě kolem sebe. (Šlo by sotva obstát s tvrzením, že třeba Nesnesitelná lehkost bytí není román bez touhy pojednat konkrétní historickou situaci.) Otázka tedy zní: k čemu je a jakou hodnotu má dílo, jež se čtenáři nabízí jako načančané žvanění? Proč s ním ztrácet čas a věnovat mu byť ždibec sentimentu?

Ptákovina je průhledná hříčka z druhé půli šedesátých let a díky školnímu prostředí, v němž se odehrává, se podobá – nejspíš nebudu první, kdo si na to vzpomene – Smoljakovu Vyšetřování ztráty třídní knihy. Nonsens ale vydrží chvíli, je vystřídán zákeřnostmi. Ředitel školy trestá své podřízené, šacuje je, aby zjistil, zda nekradou, a bije přes zadnice, když zjistí, že ano. Kreslí po prostorách školy sprosté obrázky a baví se potřebou svých podřízených vypátrat viníka, místo aby se nad „kauzou“ mávlo rukou. Podezření na fascinaci násilnostmi a sexem stvrzuje paralelní linka jakéhosi, zřejmě stranického předsedy, který touží po moci a vládě nad lidmi opřenou o erotické ponížení. Po několika peripetiích končí „příběh“ této hry u rozhodnutí ženské části postav ztrestat své mužské vynuceným pohlavním stykem s opovrženíhodnými mocenskými soupeři. Popis této recenze je zřejmě kostrbatý, protože nechce vyzradit všecky pointy hry. Snad je z něj ale zjevné jedno: nabízelo by se, že Ptákovina tvoří dodatek k Žertu a že zpracovává týž vtip jako román, převrácený však naruby. Není to tak. Ptákovina podtrhuje neudržitelnost Kunderova přesvědčení, že lidé, na které dohlédne, jsou ubožáci bez fantazie, kteří se nezmůžou na víc než sex z nudy. Akorát v šedesátých letech to ještě nebylo tak vidět, protože většina spisovatelových románů-opusů ještě nebyla napsána. A tak se pořád dalo věřit, že třeba předvede něco jiného.

Milan Kundera: Ptákovina. Vydalo nakladatelství Atlantis roku 2015. 140 s. 209 Kč.