Každý obyvatel ruského Dálného východu může od začátku července požádat o jeden hektar půdy zdarma. Rozvojový program ruské vlády je velmi úspěšný, tvrdí jeho organizátoři. O půdu se jen za první dva měsíce sešlo na šest tisíc žádostí. Více než 120 pozemků už bylo předáno zájemcům, dalších asi 250 má brzy následovat, informoval Kirill Stěpanov, viceministr pro rozvoj Dálného východu.

Pokud je žádost o půdu schválena, je předána v průměru za 16 až 25 dní. Zkoumání žádostí je podle Stěpanova rychle, nebyrokratické a transparentní. Žádný občan se při tom nemusí potýkat s nějakým úředníkem, jak je v Rusku jinak poměrně obvyklé. Akce je rozdělena do několika fází. Do 1. října můžou o půdu požádat jen obyvatelé devíti dálněvýchodních pilotních oblastí, uvádí příslušný úřední web "nadalnijvostok.rf". Poté přijdou na řadu obyvatelé celého Dálného východu a od 1. února 2017 se program otevře pro všechny občany Ruské federace.    

Osídlovaní oblastí na východ od Uralu je pro Moskvu letitý bolehlav. Zhruba 75 procent území Ruska leží v Asii, tedy geograficky východně od pohoří Ural, ale žije tam jen 22 procent obyvatel federace.

Podmínkou nabytí půdy zdarma je, aby na ní její noví držitelé vybudovali firmu. Je to poměrně široký pojem, ale jde hlavně o zemědělské, lesnické nebo lovecké podniky. Vítány jsou i jiné aktivity. Pokud se dílo zdaří do pěti let, změní půda majitele. Když ne, půda se vrátí státu. Nyní je státních pozemků na Dálném východě 614 milionů hektarů, 90 procent z nich leží ladem.

Potenciálním investorům nabízí příslušné ministerstvo dokonce nápady na byznys i s hrubou kalkulací. Na rozjetí pěstování jahod je prý třeba zhruba milion rublů (asi 370 tis. Kč). Investice by se měla vrátit do jednoho roku. Dálný východ navíc láká také výhodnými podmínkami ohledně zdanění. Hlavně ve srovnání s konkurencí v asijsko-pacifické oblasti. Daň ze zisku je tam nula procent, zatímco v Jižní Koreji je to 10 procent, Číně 15 procent a v Japonsku dokonce 2516,4 procent. 

Někteří ruští činitelé předpokládají, že díky programu rozdávání půdy vzniknou celá nová sídliště. Úřady už prý registrují pět žádostí o jejich založení. Mezi zájemci o půdu se najde i několik zajímavých jmen, třeba americký mistr smíšených bojových umění (MMS) Jeff Monson. Cizince sice na rozdávanou půdu nemají nárok, ale Monson dostal koncem roku 2015 též ruský pas. Je prý pevně rozhodnut o půdu příští rok požádat a vybudovat na ní zařízení, které by mladé lidi cvičilo ve sportu a mužských kvalitách.  

Demografická situace na Dálném východě je pro Rusko alarmující, představuje nebezpečí pro národní bezpečnost a brzdí sociálně-ekonomický vývoj země, varuje už dlouho řada domácích politiků. Od zhroucení Sovětského svazu roku 1991 vzbuzuje rychlý úbytek obyvatel Sibiře v Moskvě vážné obavy. Po rozpadu sovětského kolosu odešlo z Dálného východu do evropské části Ruska 1,4 milionu lidí a z oblasti Bajkalu 600 tisíc lidí.

V širším pásu kolem společné hranice s Čínou žije na jedné straně asi šest milionů Rusů a na straně druhé zhruba devadesát milionů Číňanů, jejichž ekonomika zažívá boom. Rusové dnes připomínají spíše jejich chudé příbuzné, kdysi tomu bylo naopak. Číňané u Rusů čile podnikají a usídlují se tam. Hlavně čínské elity se dosud nesmířily se ztrátou tamních rozsáhlých oblastí ve prospěch Ruska v devatenáctém století.

Sedláci na Dálném východě se prý na možné nové příchozí těší a jsou připraveni se s nimi třeba podělit o techniku a osivo - výměnou za část úrody. Nedobrým znamením pro nové lákání kolonistů jsou ale nedávné snahy o osídlování některých částí Sibiře. Stačí vzpomenout Putinovu nabídku půdy Novosibiřanům v rámci "Rozvojového programu 2025" v době, kdy byl premiérem (2008-2012). Putin rozdával pozemky i kolem Bajkalského jezera, zájem byl ale minimální.

Putinova strategie vyvolává vzpomínky na předrevolučního ruského reformátorského premiéra Petra Stolypina, jehož vláda v letech 1906 až 1911 přišla rovněž s rozsáhlými plány na hospodářskou kolonizaci dálněvýchodních oblastí Sibiře. Stolypin, kterého někteří obdivují, jiní kritizují až nenávidí, je pro dnešního pána Kremlu vzorem.

Tento ruský politik se narodil v Drážďanech (Putin tam sloužil jako agent KGB za časů NDR) a skončil tak, jak by si současný ruský prezident sotva přál. Na služební cestě v Kyjevě ho v září 1911 dvěma střelami smrtelně zranil anarchista Dmitrij Bagrov. O několik dní později Stolypin skonal.