V zahradě klatovského muzea Karla Hostaše byl v roce 1959 v rámci akce „Z“ postaven pavilon ve tvaru písmene „U“. Sloužil pro výstavy karafiátů. Později byl místem amatérských uměleckých výstav a od 80. let depozitářem.

V roce 2012 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci a město Klatovy se chvályhodně rozhodlo vyzvat do soutěže pět týmů architektů. Stalo se tak ve chvíli, kdy se rakouský sběratel skla značky Lötz rozhodl, že by svou kolekci rád představil veřejnosti. Hledal proto odpovídající prostory a díky kurátorce Jitce Lněničkové se mu je podařilo najít právě v západočeských Klatovech. Místní místostarosta Jiří Štancl získal pro tento účel právě onen karafiátový pavilon a podařilo se mu prosadit jeho rekonstrukci. Městská architektka Eva Brandová pak zorganizovala architektonickou soutěž a pozvala do ní ty správné osobnosti. Zvítězila dvojice architektů Martin Kožnar a Jiří Bříza.

Jen o vlásek porazili ateliér Edit. Je zajímavé, že oba ateliéry měly zcela opačný přístup. Edit vycházel z přesvědčení, že secesní váza je jako šperk a každý šperk nejlépe vynikne na nahém těle. Pavilon maximálně očistili a propojili s okolím. Vchod ponechali na původním místě ve středu vnější fasády, která byla prosklena.

Samotné exponáty pak měly být vystaveny uvnitř exaktních hranatých vitrín. Vítězný návrh naopak proměnil pavilon v jasně bílou hmotu prolomenou jen dvěma otvory. Klikatá cesta zahradou navádí návštěvníka úzkým vchodem do bělostného prostoru, jenž navozuje magickou atmosféru a velmi zdařile vtahuje do snového světa secese a rané moderny. Expozice je umístěna do vitrín, které jsou součástí obvodových stěn. Návštěvník je tak historickým sklem doslova obklopen.

Tvarování vitrín vychází z geometrie pavilonu, mírně ji rozvíjí a dotváří tak podobu vnitřního prostoru interiéru. Měkká křivka vitrín dovede až k velkému oknu, druhému otvoru ve fasádě. Lze se pokochat pohledem do efektní zahrady vybavené mobiliářem a pokračovat v prohlídce.

Základem expozice je unikátní soukromá sbírka šumavského skla firmy Lötz, doplňovaná příležitostnými výstavami českého i zahraničního skla. Sklo firmy Lötz pochází ze sklárny poblíž Kašperských Hor, která patřila na konci 19. a v prvních desetiletích 20. století k naprosté světové špičce.

Pokud však nechceme sršet jen superlativy, poněkud diskutabilní je umístění volně stojících objektů a vitrín, natož pak panelů s krátkodobými výstavami. Interiér je architektonicky poměrně „upovídaný“ a ne všem detailům se dostává patřičného prostoru. V každém případě jde o mimořádnou realizaci nominovanou na Českou cenu za architekturu.