KULTURNÍ TIPY

Jak vypadají záběry zběsilého snění

KULTURNÍ TIPY
Jak vypadají záběry zběsilého snění

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Výsledky návštěv na střeše světa

Na poslední chvíli ještě lze stihnout retrospektivní výstavu české horské a horolezecké fotografie, nazvanou cudně Mezi nebem a zemí. Je pořádána u příležitosti padesátého výročí první oficiální československé horolezecké expedice do asijských velehor a představuje fotky devatenácti autorů, kteří je pořídili v rozmezí let 1930 a 2015. Samozřejmě jsou to ponejvíc obrazy krajiny, k záměrům expozice však patří přimět diváka k představě, jaký výkon autoři fotografií museli pro jejich pořízení v těžko přístupném terénu podstoupit. Mezi vystavovanými autory jsou třeba klasik tuzemské horolezecké fotky Vilém Heckel, dále Jan Červinka, Karol Plicka, Leopold Sulovský nebo Jiří Kolbaba. Autorka je zastoupena jediná – Dina Štěrbová –, což o zdejší historii horolezeckého sportu také svědčí. (A pozor: k vystavovaným autorům patří taky Pavel Bém.)

Mezi nebem a zemí. Výstava v Ostravském muzeu trvá do 25. 10. www.ostrmuz.cz

Německá rána opilcova jsou nadmíru těžká

Rarita nemá určovat kvalitu díla, přesto se tak někdy děje. U německého snímku Victoria se takovým ukazatelem kvality stala informace, že film je natočen v jediném záběru. A to skutečném, dramaticky údajně pevně zvládnutém a nešizeném „falešným střihem“ – tedy stmívačkami, jež v jiných případech (třeba v Gravitaci) skrývají přechod mezi částmi filmu. Záběr Victorie prý herci s režisérem zkoušeli a pro potřeby filmu ho napotřetí zvládli natočit načisto. (Zhlédnout trailer, jehož přitažlivost je postavena na dynamice střihu, tak tentokrát pěkně podtrhuje, jak rozdílná díla jsou film a upoutávka na něj.) Victoria vypráví o stejnojmenné Španělce, která si v Berlíně užívá nočních party. Na konci jedné z nich se jí na rozehnání kocoviny dostane pořádného kafe: stává se řidičkou vozu, v němž městem prchají čtyři mladíci, kteří přepadli banku.

Victoria. Scénář a režie: Sebastian Schipper. Kamera: Sturla Brandth Grøvlen. Hrají: Laia Costaová, Frederick Lau, Franz Rogowski a další. V kinech od 29. 10.

Victoria - Senator Film Verleih

Omyl Cesty, omyl Hostince a omyl Jeskyně

Důvtipné nápady je třeba ocenit, i kdyby po jejich provedení měla zůstat pachuť z promarněné šance; na začátku prostě byl duchaplný nápad. To se týká třeba očekávání, jež vzbuzují ohlášky divadelní novinky v pražské MeeetFactory: má to být scénická koláž „o chuti mluvit a potřebě nemluvit“. Založena je kombinací děl dvou výsostných literárních tvůrců. Jednak Hermana Melvilla v kondici jeho povídky Písař Bartleby, vystavěné na variaci věty „já bych prosím raději ne“. A jednak Knihy neklidu Fernanda Pessoy – nikdy neuzavřeného souhrnu zápisků absurdního bytí a „zběsilého snění“. Očekávání, které mix obou autorů vyvolává, docela pěkně vyjadřuje slogan, jímž se inscenace nazvaná Za noci našeho bytí propaguje: „A tak my jsme byli nejasně dva a žádný z nás nevěděl jistě, jestli ten druhý není on sám, jestli ten nejistý druhý vůbec žije.“

Za noci našeho bytí. Scénář: Patrik Hlavsa. Režie: Lucie Ferenzová. Dramaturgie: Matěj Samec. Hrají: Jakub Šmíd, Jana Kozubková, Anita Krausová. Premiéra v divadle MeetFactory v Praze 29. 10., reprízy tamtéž 1. a 22. 11. a . 12. www.meetfactory.cz

Jak se šílelo v dobách po smrti císaře pána

České drama je trvale považováno za nejslabší část zdejší literatury (uvažujeme-li o dramatu jako o literárních textech). Až teprve v poslední době, de facto od devadesátých let minulého století, se o tuzemském dramatu uvažuje odvážněji jako o umění nádechů v kapacitě přinejmenším středoevropského záběru. Což je dáno docela čilou divadelní výměnou s okolními státy, která sice fungovala už dřív, ale samozřejmě se zvýšila po rozdělení Československa. Ale dáno je to taky sympaticky narostlými ambicemi zdejších tvůrců. Každopádně popsat historii a podobu této éry „nové vlny české dramatiky“ se pokusila Lenka Jungmannová ve své monografii Příběhy obyčejných šílenství, která názvem sice odkazuje k jedné konkrétní hře, ale zároveň jím vlastně popisuje, kudy se ubírala tato cesta k „dočasnému vítězství“ v roce 2014, kdy autorka knihu zakončila.

Lenka Jungmannová: Příběhy obyčejných šílenství. „Nová vlna“ české dramatiky po roce 1989. Vydalo nakladatelství Akropolis roku 2014 (ve skutečnosti 2015). 48 s. 239 Kč. www.akropolis.info

23. října 2015