Výsledky návštěv na střeše světa

Na poslední chvíli ještě lze stihnout retrospektivní výstavu české horské a horolezecké fotografie, nazvanou cudně Mezi nebem a zemí. Je pořádána u příležitosti padesátého výročí první oficiální československé horolezecké expedice do asijských velehor a představuje fotky devatenácti autorů, kteří je pořídili v rozmezí let 1930 a 2015. Samozřejmě jsou to ponejvíc obrazy krajiny, k záměrům expozice však patří přimět diváka k představě, jaký výkon autoři fotografií museli pro jejich pořízení v těžko přístupném terénu podstoupit. Mezi vystavovanými autory jsou třeba klasik tuzemské horolezecké fotky Vilém Heckel, dále Jan Červinka, Karol Plicka, Leopold Sulovský nebo Jiří Kolbaba. Autorka je zastoupena jediná – Dina Štěrbová –, což o zdejší historii horolezeckého sportu také svědčí. (A pozor: k vystavovaným autorům patří taky Pavel Bém.)

Mezi nebem a zemí. Výstava v Ostravském muzeu trvá do 25. 10. www.ostrmuz.cz

Německá rána opilcova jsou nadmíru těžká

Rarita nemá určovat kvalitu díla, přesto se tak někdy děje. U německého snímku Victoria se takovým ukazatelem kvality stala informace, že film je natočen v jediném záběru. A to skutečném, dramaticky údajně pevně zvládnutém a nešizeném „falešným střihem“ – tedy stmívačkami, jež v jiných případech (třeba v Gravitaci) skrývají přechod mezi částmi filmu. Záběr Victorie prý herci s režisérem zkoušeli a pro potřeby filmu ho napotřetí zvládli natočit načisto. (Zhlédnout trailer, jehož přitažlivost je postavena na dynamice střihu, tak tentokrát pěkně podtrhuje, jak rozdílná díla jsou film a upoutávka na něj.) Victoria vypráví o stejnojmenné Španělce, která si v Berlíně užívá nočních party. Na konci jedné z nich se jí na rozehnání kocoviny dostane pořádného kafe: stává se řidičkou vozu, v němž městem prchají čtyři mladíci, kteří přepadli banku.

Victoria. Scénář a režie: Sebastian Schipper. Kamera: Sturla Brandth Grøvlen. Hrají: Laia Costaová, Frederick Lau, Franz Rogowski a další. V kinech od 29. 10.

Omyl Cesty, omyl Hostince a omyl Jeskyně

Důvtipné nápady je třeba ocenit, i kdyby po jejich provedení měla zůstat pachuť z promarněné šance; na začátku prostě byl duchaplný nápad. To se týká třeba očekávání, jež vzbuzují ohlášky divadelní novinky v pražské MeeetFactory: má to být scénická koláž „o chuti mluvit a potřebě nemluvit“. Založena je kombinací děl dvou výsostných literárních tvůrců. Jednak Hermana Melvilla v kondici jeho povídky Písař Bartleby, vystavěné na variaci věty „já bych prosím raději ne“. A jednak Knihy neklidu Fernanda Pessoy – nikdy neuzavřeného souhrnu zápisků absurdního bytí a „zběsilého snění“. Očekávání, které mix obou autorů vyvolává, docela pěkně vyjadřuje slogan, jímž se inscenace nazvaná Za noci našeho bytí propaguje: „A tak my jsme byli nejasně dva a žádný z nás nevěděl jistě, jestli ten druhý není on sám, jestli ten nejistý druhý vůbec žije.“

Za noci našeho bytí. Scénář: Patrik Hlavsa. Režie: Lucie Ferenzová. Dramaturgie: Matěj Samec. Hrají: Jakub Šmíd, Jana Kozubková, Anita Krausová. Premiéra v divadle MeetFactory v Praze 29. 10., reprízy tamtéž 1. a 22. 11. a . 12. www.meetfactory.cz

Jak se šílelo v dobách po smrti císaře pána

České drama je trvale považováno za nejslabší část zdejší literatury (uvažujeme-li o dramatu jako o literárních textech). Až teprve v poslední době, de facto od devadesátých let minulého století, se o tuzemském dramatu uvažuje odvážněji jako o umění nádechů v kapacitě přinejmenším středoevropského záběru. Což je dáno docela čilou divadelní výměnou s okolními státy, která sice fungovala už dřív, ale samozřejmě se zvýšila po rozdělení Československa. Ale dáno je to taky sympaticky narostlými ambicemi zdejších tvůrců. Každopádně popsat historii a podobu této éry „nové vlny české dramatiky“ se pokusila Lenka Jungmannová ve své monografii Příběhy obyčejných šílenství, která názvem sice odkazuje k jedné konkrétní hře, ale zároveň jím vlastně popisuje, kudy se ubírala tato cesta k „dočasnému vítězství“ v roce 2014, kdy autorka knihu zakončila.

Lenka Jungmannová: Příběhy obyčejných šílenství. „Nová vlna“ české dramatiky po roce 1989. Vydalo nakladatelství Akropolis roku 2014 (ve skutečnosti 2015). 48 s. 239 Kč. www.akropolis.info