Sedmisettisícová Lodž v centrální části Polska je třetím největším městem země po Varšavě a Krakově. Někdejší centrum textilního průmyslu nazývané „polský Manchester“ nyní prochází zajímavou transformací a uchází se o pořadatelství světové výstavy Expo 2022. Proti svým soupeřům – americkému Bloomingtonu v Minnesotě a argentinskému Buenos Aires – nabízí budoucí výstaviště v centru města, na místě uvolněném po železnici zahloubené pod povrch a neotřelé téma reinvence, tedy obnovy a nového využití nevyužívaných továrních komplexů. Budovy textilek a přádelen z režného cihlového zdiva, ale také na továrny na vázané dělnické bydlení a občanská vybavenost dodnes tvoří zhruba pětinu plochy centra města.

Zemědělské městečko Lodž se v průmyslové centrum proměnilo během několika let v polovině 
19. století. Dřevěné domky v jádru města ustupovaly honosným činžákům a rychlá výstavba „newyorského“ typu dala místo centrálního náměstí vzniknout nekonečné hlavní ulici. Jmenuje se Piotrkowska a měří čtyři kilometry.

Lodž byla od roku 1815 pod nadvládou Ruska a žily zde pospolu čtyři kultury – Poláci, Němci, Rusové a Židé. Vedle sebe tu stojí synagoga, katolický kostel i pravoslavný chrám. V roce 1939 tvořili Němci 78 % obyvatel Lodže. 8. září 1939 město obsadila německá armáda a přejmenovala na Litzmannstadt po svém generálovi. Chudinská čtvrť o čtyřech kilometrech čtverečních se proměnila v ghetto pro 200 000 Židů. Okolo města vzniklo několik koncentračních a vyhlazovacích táborů. Byl zde i tábor pro děti od dvou let… Tuto tvář města připomíná památník na bývalé železniční zastávce Radegast, odkud byly vypravovány transporty. Průchod 140 metrů dlouhým betonovým tunelem, na jehož stěnách visí autentické seznamy deportovaných, je silným zážitkem. Je těžké získat dostatečný odstup pro posouzení architektonické kvality díla, která je ovšem nesporná. Ještě silnější je fakt, že přilehlé ghetto stále existuje v poměrně nezměněných podmínkách. Jak říká švédský spisovatel Steve Sem-Sandberg, autor románu Chudí v Lodži: „V Lodži to ghetto pořád ještě je tak, jak bylo, jen chátrá.“

Historická traumata, která jsou ve městě cítit, ať už jde o holocaust či krach průmyslu, se v posledních letech daří překrývat novou energií. Konverzí prošly nejprve dva ohromné tovární komplexy. Přádelna v areálu Kněžský mlýn byla přestavěna na loftové bydlení. Bývalý Scheiblerův tovární komplex vybudovaný podle paternalistických představ kdysi patřil k největším v Evropě. Druhou významnou akcí byla konverze bývalého textilního závodu Poznański na obchodní a zábavní centrum, zastřešující například i muzeum moderního umění „ms2“. Z iniciativy města nyní začíná rekonstrukce také dělnického bydlení, které dosud stálo mimo zájem investorů. Další tovární komplexy se postupně proměňují v hipsterská „hnízda“ s kavárnami a galeriemi i v seriózní centra umění a designu. Stále významnější je rovněž Lodžský Design Week, který návštěvníky zavádí i do půvabných továrnických vil, a nejen atmosférou se tak stále více přibližuje svému milánskému vzoru. Lodž rozhodně stojí za návštěvu, zda má šanci vyhrát Expo, je otázkou.