Člověku by Andreje Babiše bylo snad až líto. Vyhrál sněmovní volby. Vyhrál je skutečně hodně výrazně. A stejně je nemusel vyhrát dost. Jejich možná výraznějším vítězem se stal prezident Miloš Zeman, jemu, zdá se, všechno hraje do ruky. V čase komplikovaných vyjednávání může před kamerami osvědčovat svou „státnickou moudrost“, získal také rozumnou jistotu, že vítěz sněmovních voleb neudělá nějakou – ze Zemanova hlediska – nepředloženost do voleb prezidentských. Babiš prezidenta potřebuje a potřebovat bude. Souznění s hlavou státu ale problémy šéfa vítězného hnutí neřeší. Andrej Babiš bude potřebovat někoho do party. „Umím si představit“ je mezi českými politiky oblíbené slovní spojení. Povolební situace ale dává i té nejhektičtější imaginaci jen málo šancí něco přesvědčivého vykreslit.

Andrej Babiš potřebuje s někým uzavřít obchod, navíc v situaci, kdy nemá možnost na někoho „kleknout“. Takový obchod musí být pro obě strany jakž takž výhodný. Pro sociální demokraty by další koalice s Babišem mohla po volebním výprasku být sebevražedná. Lidovci by si možná dali říct, zvlášť kdyby v jejich straně po neúspěšných volbách zesílil vliv spolupráci s Babišem nakloněných lidí. Ale ani tak by to nestačilo.

Možná by Andrej Babiš (na rozdíl od prezidenta Zemana) preferoval koalici s občanskými demokraty. To by ale nemuselo úplně sedět těm statisícům voličů, kteří k ANO přešli od sociálních demokratů a komunistů, nebo těm, kteří brali vážně slova šéfa ANO o tradičních stranách. Petra Fialu by – vzhledem k tomu, co o téhle možnosti řekl – spojenectví s Babišem stálo totální ztrátu tváře. Jistě, současného lídra občanských demokratů může vystřídat nějaký povolnější, ale i tak – do poslaneckého klubu by taková změna kurzu přinesla velké napětí a vůbec není zaručeno, že by jako celek nový kurz respektoval.

Piráti se vůči Babišovi taky vymezili velmi jednoznačně a dost možná sami tuší, že na přímý podíl na vládě ještě nedozráli. Může se stát, že někdo okázale změní názor. Může se stát, že současná Babišova vyjádření nechuti ke spolupráci s Tomiem Okamurou jsou jenom předehra k tomu, aby Andrej Babiš mohl jednou předstoupit před veřejnost a sdělit, že vyzkoušel všechno možné, ale bohužel mu zbyla jediná možnost – spojit se s Tomiem Okamurou.

Každý, kdo by se s ANO spojil, si ale bude vědomý, že hodně riskuje, logickou reakcí pak je – dělat Babiše. Tedy dělat koaličního partnera, který je vůči kabinetu permanentně v opozici a sráží vládu, jak je to jenom možné. Potenciál Tomia Okamury je v tomto ohledu značný. Pro AB, který si i navenek chce udržet nějakou míru solidnosti, by nějaké spojenectví s SPD bylo hodně obtížné, netřeba se bát, že by po vstupu Okamurovy strany do vládních úřadů byla nouze o výjevy groteskní, případně děsivě groteskní. Pro ANO by v tom mohla být příležitost hrát ty rozumné, kteří šílené návrhy (třeba ve vztahu k médiím, tam Babiš a Okamura jistě najdou shodu) jaksi vylepší na úroveň „pouhé“ příšernosti. I tak by ale vládnutí s SPD mohlo nabourat představu, že Babiš zařídí, aby věci fungovaly jak na drátkách. A nakonec i šéf SPD by mohl tušit, že má-li být jeho politický projekt dlouhodobě udržitelný, neměl by svoje lidi moc vystrkovat před kamery. Ale na druhou stranu – vyděláno už má, tak proč si trochu neužít.

Všechny možné vládní konstelace jsou ale taky velice těsné, v poslaneckých řadách nemála klubů se proto dají čekat náhlé poryvy svědomí, konstruktivnosti a tak dále. Bude to mít těžké, Andrej Babiš. My ale taky, takže bych to s tím soucitem nepřeháněl.