To je tak, když se někdo snaží zalichotit. Robert Fico, když tak koukal na to, jak se začínají stahovat bruselská mračna nad Polskem a Maďarskem, a ovšem i vývoj na domácí scéně, se z předního bojovníka proti přerozdělování uprchlíků stal stejně usilovným dobrým Evropanem. A zrovna když Slovensko přihlásil do tvrdého jádra, že už to hlouběji ani nešlo, rozhodovalo se v Bruselu o umístění dvou unijních agentur stěhujících se z Londýna. Bratislava se viděla jako favorit v boji o agenturu pro léčiva, byla tu zeměpisná nerovnováha v rozmístění takových agentur, a kdo jiný by si více zasloužil ji vyrovnat než jediný snaživý Východoevropan?

Pic ho, Bratislavě se nevedlo o nic líp než nabídkám Česka a jiných zemí druhé kategorie – vypadla hned v prvním kole. Velká nespravedlnost, naříkali veřejně slovenští představitelé. Pro dobrotu na žebrotu. Holandští činitelé se nechali slyšet, že v Amsterodamu jsou vítaní všichni, což bylo interpretováno jako narážka, že města jako Bratislava nejsou dost LGBT-friendly. Fico dostal další překážku k přeskočení.

Miloš Zeman se zase vypraví do Ruska s plným právem považovat se za jeho vyvoleného – patří k těm, jehož hlas proti sankcím zní v Evropě nejsilněji. Když jde o nějaké kontroverzní tvrzení rozdělující Rusko a Západ, jako třeba přítomnost Rusů na Ukrajině, zachová neutralitu tak dlouho, dokud samo Rusko nepřizná, že lhalo. A vůbec dává všemi způsoby najevo, že svou zemi situuje na neutrální půdu mezi Východem a Západem.

A oni se mu zavděčí tím, že na režimním webu vydají článek, že sovětská okupace v roce 1968 byl záslužný čin.

Vítejte v Rusku, skoro by se chtělo říct, továryšči Zemane, nebo něco podobně satirického – až na to, že web Zvězda stažený urážlivý článek horlivě vykompenzoval novým: o tom, jak se Miloš Zeman zachoval jako charakter, když v roce 1968 protestoval proti vstupu vojsk. „Za tento čin ho postihl v té době tvrdý trest, byl vyloučen z KSČ. Po mnoha letech se Zeman stane prvním prezidentem země, který byl zvolen ve všelidovém hlasování,“ rýsuje text historickou návaznost.

Ruský čtenář si to nějak přebere.

Podobně jako se podle tohoto článku Zvězdy staly srpnové události „lakmusovým papírkem“, stalo se jím i celé současné extempore.

Zeman označil autora původního urážlivého textu za šílence s vylízaným mozkem, ale to ukazuje na nepochopení funkce médií ve stabilizované suverénní demokracii, v níž je Zeman na návštěvě. Zvězda, označovaná za „vlastenecký bulvár“, přinesla v minulosti mimo jiné zpravodajství o tom, že Ukrajinci trpí takovým hladem, že kradou jídlo holubům, že v italském klášteře po návštěvě pěti migrantů otěhotnělo devět jeptišek, že v ukrajinské armádě bojují „nacističtí zombies“ nebo že na Ukrajině u Krymu operují turečtí fašističtí žoldáci – to asi v době, když byl Erdogan s Putinem zrovna dočasně pohádaný.

Takže autor článku nemohl být žádný šílenec, snažil se jen strefit do toho, co se žádá. Dokonce ani nepotvrzuje Zemanovy teze o novinářích jako žumpě, neboť se podle dostupných informací nejedná o profesionálního novináře, ale jakéhosi exponenta leteckého průmyslu, který se takovýmito vedlejšími aktivitami sociálně profiluje. Naopak celá akce připomíná slova Marka Galeottiho o současném ruském režimu jako „adhockracii“, v níž se jednotliví aktéři snaží kreativně a kompetitivně strefit do tušených přání Kremlu. Pán prostě psal to, co se žádá, a nevšiml si, že je Zeman zrovna na návštěvě. A pokud všiml, třeba mu nedošlo, že Zemanův revizionismus se týká až současnosti. Ale co se týče starších vzpomínek, tam jeho mozek nové informace nepřijímá a ruská okupace zůstává stejně zavrženíhodnou, jako jsou zprávy Římského klubu a zaměstnanecké akcie ESOP věčně zelené.

Nejbizarnějším detailem ovšem nepřispěl ani Zeman, ani ruský premiér Medveděv svou vzorovou omluvou, ale prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, který vydání článku označil za „provokaci“. Na první pohled to zapadne, neboť to do hradního slovníku zapadá. Provokace je prostě starší slovo pro „účelovku“, hodí se vždy.

Ale počkat, jaká provokace by to vlastně měla být? Kdo ji měl zorganizovat? Někdo, kdo si nepřál úspěšné rozvíjení česko-ruských vztahů? A ten někdo se vetřel do armádou řízeného média? A pracuje v leteckém průmyslu? Není to sabotáž s národněbezpečnostním přesahem? Anebo snad šéfredaktor? Není v tom případě důtka, kterou byl potrestán, málo? Nějak to nedává smysl – ne že bychom čekali, že to Ovčáček vysvětlí.

Paralelně byla některými domácími aktéry vyslovena hypotéza, že si to zorganizoval sám Zeman v rámci prezidentské kampaně – aby se o něm nemohlo říkat, že je proruský.

To je ovšem vysvětlení, které nevyhovuje tzv. Occamově břitvě – je příliš složité, přičemž existují, jak bylo řečeno, prostší vysvětlení.

To už by se dalo tvrdit, že tato „provokace“ posloužila stejně dobře, ne-li lépe, zviditelnění těch domácích aktérů, kteří se chopili příležitosti ke kompetitivnímu protestování, s ministry Zaorálkem a Stropnickým v čele. Ministryně Šlechtová se do uzávěrky kupodivu nepřidala.

Občas se pozastavujeme nad ublížeností, s níž si Polsko na mezinárodní scéně stěžuje na různé notorické dezinterpretace své historie. Teď máme příležitost to vidět zevnitř.